Pár otázek pro
Uliho Westphala

Německý umělec Uli Westphal se ve svých pracích zabývá lidským vnímáním, ztvárňováním a transformací přírodního světa. Již několik let ho zaměstnává především transformace přírody způsobená potravinářským průmyslem.

IG: Vaše hlavní dílo se zabývá vnímáním, zobrazováním a transformací potravin člověkem. Motivuje vás k tomu spíše fascinace tím vším, anebo starost o to, co člověk tropí s přírodou?

UW: Motivuje mě obojí, ale fascinace přírodou a člověkem je na prvním místě. Starost o obojí je spíše následný jev, který vzniká, když se člověk hlouběji zabývá naším dnešním potravinovým systémem.

IG: Vyskytl se ve vaší minulosti nějaký klíčový zážitek, který vás přiměl k tomu, abyste se zabýval vztahem mezi člověkem a přírodou?

UW: Mnoho mých prací je ovlivněno zážitky z mého dětství. Vyrůstal jsem ve velké zahradě, mezi mnoha zvířaty. Přírodní vědy měly v naší rodině zvláštní význam. Moji prarodiče byli sběratelé a jejich dům, to byla sbírka umění a kuriozit. Mou první uměleckou prací byl model modré velryby, plejtváka obrovského v životní velikosti, který jsem postavil, abych pochopil velikostní poměr mezi člověkem a tímto zvířetem. Potravinami se zabývám od té doby, co jsem na jednom berlínském tržišti mimo jiné viděl pětihlavý lilek. Nejdřív mě zaujal především jeho tvar, ale pak se rychle vyrojily také otázky: Proč je zelenina, kterou znám ze supermarketu, tvarově tak extrémně stejná a proč se tady na trhu objevuje tak mimořádná tvarová rozmanitost?

IG: Už několik let je opravdovým trendem zdravý životní styl. Mnoho lidí uvědoměle dbá na výživu a snaží se redukovat odpad a konzum. Velkým tématem je v tomto ohledu plýtvání zdroji a potravinami. Co se podle vašeho názoru změnilo a proč je společnosti až nyní jasné, že musí změnit své chování?

UW: Změny v našem zacházení s potravinami vědomě sleduji už asi deset let. Myslím si, že během této doby sehrály velkou roli sociální média a online kampaně, které upozorňovaly široké masy lidí na nepravosti v našem potravinovém systému a pomáhaly jim pochopit globální souvislosti. Také dokumentární filmy jako Nasytíme celý svět (We Feed the World), Potraviny, a. s. (Food, Inc.) a Chuť odpadu (Taste the Waste) ovlivnily hodně lidí a dokonce podnítily i politická jednání.
 
To, že musíme změnit své chování vůči životnímu prostředí, je už dlouho zřejmé a aktivismus ve prospěch životního prostředí není žádným novým jevem. Mnoho lidí však teprve teď pociťuje konkrétní důsledky desítky let trvajícího nesprávného řízení. Zdroje jako ropa, voda a fosfor se zmenšují. Antibiotika a pesticidy ztrácejí svůj účinek. Změna klimatu je nyní výrazně patrná.
 
IG: Galerie Artwall v Praze v rámci své výstavy s názvem Vynikající  spolupracuje s iniciativou Zachraň jídlo. Tato iniciativa se různými akcemi a osvětovou prací pokouší upozorňovat lidi na rozhazovačnost konzumní společnosti. Chápete její práci také jako prostředek sloužící osvětě a zvyšování vnímavosti vůči tomuto tématu?

UW: Asi ano. Obrazy jsou vizuálním ohniskem zájmu a často spouštěčem k tomu, aby se člověk vůbec vypořádával s tématy, jako je plýtvání potravinami nebo mizení biodiverzity v zemědělství. Tyto obrazy se objevovaly po celém světě na výstavách, v časopisech a knihách a šířily se virálně po internetu. Byly použity při různých kampaních proti plýtvání potravinami, jako například v roce 2013 při akci Feeding 5K  v Sydney, při níž bylo pro 5000 návštěvníků uvařeno z potravin, které by normálně skončily v popelnici.
 
IG: Vaše fotografie ukazují ovoce a zeleninu, které v těchto tvarech v našich supermarketech už dávno nevídáme. Dbáte při svém vlastním spotřebním chování na trvalou udržitelnost a na životní prostředí?

UW: Je-li to jen trochu možné, nakupuji na tržištích. Díky přímějšímu kontaktu s prodejci potravin má člověk aspoň trochu vliv na to, co je tam nabízeno. Lze tu přímo podporovat drobné obchodníky a regionální zemědělce. Tím se zároveň  podporuje také rozmanitost tvarů a biodiverzita v zemědělství. A když si člověk přinese své vlastní sáčky na produkty, lze kompletně eliminovat i plastové obaly.
 

IG: Řekl byste, že vaše práce jsou politické? A pokud ano/ne, je to tak, jak zamýšlíte?

UW: Svými pracemi reaguji na současnou situaci, na vývojové tendence a jevy. Moje práce mají tedy často i politickou složku, a to je dobře. Pokouším se však udržovat si spíš roli objektivního pozorovatele a nahlížet na věci tak, jako bych je nikdy předtím neviděl, asi tak, jako by se na náš svět díval mimozemšťan. Často se teprve díky tomuto odstupu vyjeví celá absurdnost mnoha běžných úkonů a systémů.

IG: Vystavujete v Praze poprvé? Pokud ano, myslíte si, že veřejnost zde bude mít o tuto tematiku zájem?

UW: Ano, toto je moje první výstava v Praze. Téma výstavy, komerční/ kosmetické tržní normy pro ovoce a zeleninu a tím způsobené plýtvání potravinami, je jev, který se vyskytuje v téměř každé zemi s industrializovaným zemědělstvím. V Praze se toto téma dostalo do povědomí mnoha lidí především díky práci skupiny Zachraň jídlo. Doufáme, že touto výstavou oslovíme ještě širší veřejnost. Velkou pomocí by měla být i poloha výstavního prostoru u hlavní dopravní komunikace.

IG: Vaše fotografie budou prezentovány v galerii Artwall. To je projekt, který byl iniciován v 90. letech a představuje soudobé umění na staré zdi z komunistických časů. Je pro vás tento výstavní prostor něčím zvláštním? (Pokud ano, proč?)

UW: Galerie Artwall je jistě místem, jehož historie propůjčuje výstavám zvláštní kontext. Nachází se na úpatí někdejšího Stalinova pomníku, který byl v roce 1962 odstřelen. Osm velkoformátových tabulí bylo za sovětských časů používáno k propagandistickým účelům. Od roku 2005 se zde pravidelně vystavovalo umění. Mezi lety 2008 a 2011 byla galerie nuceně zavřená, protože jedna výstava veřejně kritizovala korupci v městské správě. Od svého znovuotevření se galerie Artwall soustřeďuje na pravidelné uvádění společensky relevantního, aktivistického a politického umění. Svou historií je galerie pro tuto úlohu přímo předurčená. Je pro mě ctí, že se v řadě těchto výstav našlo místo i pro mě.