Populismus
Strašáci Okamury

„Ne islámu, ne teroristům.“ Jedno z předvolebních hesel strany Svoboda a přímá demokracie pomalu mizí z plakátů. Z projevů jejího šéfa Tomia Okamury zatím nikoliv. I když v Česku žije jedna z nejmenších muslimských komunit v Evropě, islám jako téma voliče stále přitahuje. Politický obchodník Okamura toho využívá – i když své strašáky už několikrát změnil a přizpůsobil aktuálním náladám Čechů.

Od: Tereza Engelová

„O víkendu jsme šli s přítelkyní v Londýně kolem centrální mešity, a tak jsme tam zkusili nakouknout. Samozřejmě se musela Monika doobléknout, a tak se stala na 15 min. arabskou ženou, s vázáním nám velmi ochotně pomáhala přítomná muslimská žena. Fajn zážitek,“ napsal Tomio Okamura na svůj facebookový profil v roce 2013.

Přiložil i „exotickou“ fotografii své přítelkyně v hidžábu. Olajkovalo mu ji 86 přátel a získala jedno sdílení. Islám tehdy ještě v Česku nikoho nezajímal.

Od Romů k uprchlíkům

Čerstvý předseda nové strany Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury už sice v té době „oťukával“ voliče s tématem imigrace. Za billboardové heslo „Práci našim občanům, ne imigrantům!” si ale vysloužil kritiku veřejnosti a tak se raději soustředil na Romy.

„Stop Romanistánu!“ vyzýval Okamura poslance k urychlenému vyřešení situace s „nepřizpůsobivými občany“:

„V České republice jsou největším ‚multikulturním‘ problémem zřejmě Romové. Ať mi odpustí ti, kterých se to netýká, ale velká část je prostě pro společnost obrovská přítěž,“ napsal v březnu 2014 na svůj facebookový profil.

Jeden z Okamurových návrhů týkajících se života Romů – plošné zavedení povinné docházky do posledního ročníku mateřských škol – parlamentem nakonec prošel. Netrvalo ale dlouho a Romy v podobě multikulturní zátěže nahradili v Okamurově rétorice uprchlíci.

„Toto je naše země a náš životní styl. Jestli si chcete stěžovat, kritizovat nebo zneužívat naši ústavu, zákony nebo náš životní styl, potom vás vyzývám, abyste využili další výhodu naší demokratické společnosti – práva odejít. Pokud tady nejste šťastní – odejděte,” vyzýval Tomio Okamura na svém profilu v dubnu 2016. Přes 16 000 lidí mu projev lajkovalo a 17.983 ho sdílelo.

Facebookový profil Tomia Okamury | © facebookový profil Tomia Okamury via HlidaciPes.org

Výměna strašáků

V Česku za rok 2016 podalo podle údajů Ministerstva vnitra žádost o mezinárodní ochranu 1478 lidí. Získalo ji 148 z nich. Nejednalo se tedy o žádná závratná čísla a přestože se téma imigrace drželo na předních příčkách Okamurových projevů, bylo jasné, že to tak nepůjde věčně.

Dokázaly to protesty v obci Smilovice, kde byla v roce 2016 ubytována skupina křesťanských uprchlíků z Iráku. SPD se snažila na místním setkání s občany rozvířit protesty. Negativní reakce na uprchlíky trvaly asi dva týdny, pak se ale ukázalo, že Iráčané prakticky nejsou vidět, v obci je klid a problém zmizel.

Právě v průběhu roku 2016 získalo téma muslimů a islámu v agendě SPD a jejího předsedy významný prostor. Nejdříve se strana soustředila na kontroverzní témata spojená s islámským právem šaría a džihádem. Postupně ale SPD přitvrdila a její kritika se obrátila proti islámu jako takovému.

Bývalý muslimský konvertita a nyní kritik islámu Lukáš Lhoťan se nicméně domnívá, že Tomiu Okamurovi o nebezpečí radikálního islamismu z podstaty nejde:

„Pan Okamura je politický podnikatel, klidně může v islámu vidět nějaké nebezpečí, ale prioritou je pro něj politický kapitál a hlasy voličů. Mám obavu, že kdyby viděl větší výhodu v podpoře muslimů, dal by ji jim. Také věřím, že až odejde z politiky a vrátí se k podnikání v cestovním ruchu, nebude mít s muslimy problém obchodovat nebo jim pomáhat,” říká.

Lhoťanova slova nepřímo potvrzuje také sociolog a expert agentury Median Daniel Prokop:

„Nevylučuji, že pan Okamura má skutečně z nějakých projevů islámu strach, ale vzhledem k tomu, že nerozlišuje mezi různými formami islámu a že byl kdysi k minoritám velmi otevřený a že plynule mění tzv. „out-groups“, na které se zaměřuje, od Romů (volby 2013), imigrantů (volby 2014) a muslimů a islámu (od voleb 2016), tak to skutečně vypadá, že to je spíš politická strategie, jak vyburcovat jistou autoritářskou část voličů, než jeho niterná starost.“

Sázka na vnitřního nepřítele

Z Prokopových analýz dokonce vyplývá, že Tomio Okamura téma islámu pomalu opouští a začíná se vymezovat spíše proti „vnitřnímu nepříteli“. I když heslo „Ne islámu“ je na webových stránkách SPD stále jedním z propagovaných bodů programu.

„Udělal jsem kvantitativní obsahovou analýzu projevů Martina Konvičky, Petra Hampla a Tomia Okamury z demonstrací, které proběhly 6. února 2016. Z analýzy vyplývá, že islámu a migrace jako rizika pro Evropu se týkalo 14 procent obsahu jejich projevů. Dalších 6 – 7 procent bylo o konkrétních řešeních migrace a o islámu ve světě a v historii. Radikálního islámu se dotkli jen pár větami. Oproti tomu se masivní pasáže týkaly odsuzování a boje proti různým typům vnitřních nepřátel,“ vysvětluje svůj pohled Daniel Prokop.

Prototypem vnitřního nepřítele byli podle Prokopa z 21 procent čeští a evropští politici. Z 15 procent zrádné elity, intelektuálové, média nebo pomocníci migrantů. Zbytek projevů se většinou týkal činnosti hnutí nebo glorifikace české historie – často v kontrastu se zrádností elit.

Téma boje proti elitám podle Daniela Prokopa utlumily u SPD až výsledky voleb v posledním roce, po kterých se moc ve státě soustředí v rukou „anti-elitních“ politiků Andreje Babiše a Miloše Zemana.

Facebookový profil Tomia Okamury | © facebookový profil Tomia Okamury via HlidaciPes.org

Nerozházet si to s muslimy

Mainstreamové strany a jejich větší vymezení se proti imigraci a fundamentálním projevům islámu vzaly Tomio Okamurovi zkrátka trochu vítr z plachet. I to je podle sociologa Prokopa důvod, proč v předvolební kampani panovalo heslo „Ne islámu“, a nikoliv jen pouhá šaría.

„SPD také kopíruje veřejné mínění. Když srovnáme výzkumy z let 2014 a 2018, tak kromě nikábů a burky – tedy zahalování tváře – vzrostl odpor i vůči hidžábům. A relativně velká část Čechů podporuje protiústavní opatření jakými jsou zákaz veřejného vyznávání islámu či omezení některých občanských práv,” shrnuje Daniel Prokop.

Obrátit negativní rétoriku vůči čemukoliv, co souvisí s islámem, a nikoliv pouze s jeho radikálními politickými projevy, by se ale Čechům mohlo z dlouhodobého hlediska nevyplatit. Muslimská komunita žijící na našem území je poměrně dobře integrovaná a většina muslimů vyznává individuální, spíše umírněný přístup k víře.

I díky jejich informacím se podle Lukáše Lhoťana podařilo českým bezpečnostním složkám odhalit bývalého imáma pražské muslimské obce, který šířil myšlenky radikálního islámu, a konvertitu k islámu Dominika K., který měl plánovat teroristický útok.

Plošná protimuslimská agitace Okamurovy SPD by tento vstřícný postoj muslimské komunity v Česku mohla ohrozit:

„Nerozlišování mezi jednotlivými skupinami muslimů by mohlo vést k neochotě těch umírněných a sekularizovaných muslimů pomáhat našim bezpečnostním službám v odhalování islámských radikálů,” upozorňuje Lhoťan.

Menšiny? Pro Čechy spíš „podlidé“

Rozlišovat mezi radikálními a umírněnými muslimy umí například francouzská populistická politička Marine Le Penová, která se dokonce těší podpoře části francouzských muslimů.

Pozor na paušální odsuzování islámu si dávají také populističtí Švédští demokraté, kteří se stali třetí nejsilnější parlamentní stranou ve Švédsku.

„Švédští demokraté se drží spíše hesel typu – Pořádek a léčba, Správná změna, Make Sweden Great Again apod. Samozřejmě v argumentacích se pak vymezují vůči imigrantům i muslimům. Ale v image se drží více pozice obecně autoritářštější populistické strany,” upozorňuje Daniel Prokop.

Nejblíže Okamurově SPD tak svými svými hesly byla v kampani německá AfD, která hlásala, že islám do Německa nepatří. Uspěla s tím v regionech, které mají blízko k nejchudším oblastem Česka, například v Sasku.

Proč tedy Češi slyší na mnohem vyhraněnější a drsnější rétoriku než jejich západní sousedé? Podle Daniela Prokopa proto, že jsme se naučili během našeho historického vývoje nevnímat menšiny jako lidi.

„Dělali jsme v České republice výzkum, který opakoval otázky amerických sociálních psychologů o tom, nakolik lidské (human-like) jsou některé skupiny obyvatel. A zatímco v USA dostaly nejhůře vnímané minority známky okolo 70 – 80 bodů ze sta, u nás to bylo pod padesát,” upozorňuje Daniel Prokop na skrytý rys české společnosti.

„Ochota dehumanizovat může být ospravedlňující strategie. Abych mohl například odmítnout přijímat trpící lidi – musím je považovat za horší a jiné lidi. Ale je to také důsledek českého diskursu o parazitech, rakovině, masách a tak dál,” vysvětluje, proč na účelově antiislámskou rétoriku Tomia Okamury část české veřejnosti slyší a bude slyšet i nadále.