se v naší ulici vylodili
a k vdovám vklouzli,
v zátoce vdov zakotvili,
vznešení a pyšní.
Odstup jsme zachovali,
skepticky jako v bídných
monoxylech okolo nich kroužili.
Duben a v zahradách se svlékala
kvetoucí flotila třešní:
zůstaly, trávník vydrhly,
bílou příďovou vlnu
plnovousu před sebe posunuly.
Zamlklí muži s rybami ve jménu,
jednoslabičnými, stříbřitými,
pan Okoun, pan Treska, pan Platýs –
jako slávky jedlé na dveřích
a okenicích jsme lepili,
na Madagaskar, Zanzibar slídili,
slova jako skleněné perle si vyměnili,
kalfatrovat, briga,
nepromokavá plachta ...
Tiší muži s obličeji mořenými nahnědo
ještě na podzim, když šumění a
šustění utopenců skrz listí
křoví ve chladnějších nocích nastalo –
o mnohých svátcích byli
vrávoraví ve větru se sílou
2,8 promile nalezeni.
Stojí dále za závěsy,
nedívají se na mě, já je vidím
z tmavé zahrady, příliš drobounké v jejich moři.
Věk: 22