E. T. A Hoffmann
Hoffmannovy povídky

Na živobytí si vydělával jako právník, podněty, naplnění a poslání však nacházel v umění: E. T. A. Hoffmann byl literát, hudebník a kreslíř, psal hudební kritiky, navrhoval scénografie a dirigoval orchestr – a zásadně ovlivnil německý romantismus.

Od: Romy König

Spisovatel s efektem děsu

E. T. A. Hoffmann je dodnes známý především jako spisovatel, protože byl jedním z prvních zástupců romantismu, který osvětlil i temné stránky života. Mnohé z jeho povídek se pohybují na pomezí skutečnosti a fantazie a vyplouvá v nich na povrch tajemno a děs. Projevilo se to už v jeho prvotině Ritter Gluck (Rytíř Gluck) a plně rozvinulo zejména v jeho možná nejznámější povídce Der Sandmann (Pískař/Pískoun), díky níž je Hoffmann považován za zakladatele černého romantismu. Společnost E. T. A. Hoffmanna vysvětluje, že děsivý efekt vzniká v Hoffmannově „literárním díle“ díky práci s různými koncepcemi světa. Realita a šílenství se tu setkávají tak, „že čtenář nedokáže rozlišit, která z těchto skutečností ,platí´“. Hoffmann však nebyl jen mistrem děsu, ale také pohádkovosti a subtilní ironie. Zejména jeho povídky Der goldne Topf (Zlatý hrnec) nebo Nussknacker und Mausekönig (Louskáček a myší král) se vyznačují jemným humorem.
V romantismu byl E. T. A. Hoffmann specialistou na hrůzostrašnost: představení Der Sandmann v divadle Volksbühne v Berlíně 2012. | Foto (detail): © picture alliance/Eventpress Hoensch

Víc než jen literát

I když se Hoffmann poté, co literárně prorazil, věnoval hlavně psaní, našel si čas také na mnoho dalších uměleckých aktivit. Například na výtvarné umění: ani zde neřešil hranice žánrů, zhotovoval portréty i nástěnné malby, vytvářel karikatury i scénografie, kreslil tužkou i perem. Dochovalo se pouze 25 jeho kreslířských prací, z nichž většina se nachází ve Státní knihovně v Bamberku, kde Hoffmann v letech 1809 až 1813 žil.

Jeho skutečným posláním však nejspíš byla hudba, přesněji: komponování. Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann, jak znělo jeho občanské jméno, nesmírně obdivoval Mozartovu hudbu a z jeho křestního jména Amadeus si vypůjčil písmeno A do zkratky toho svého. Úspěch slavil především se svými lehčími hudebními díly, tanci, pochody a sbory. Součástí jeho životního díla jsou však i melodramata, balety a opery. Hoffmannova opera Undine (tj. Rusalka) dnes patří mezi jeho nejznámější hudební díla.
Příběh světoznámého baletu Petra Iljiče Čajkovského Louskáček vychází z adaptace pohádkové povídky E. T. A. Hoffmanna Louskáček a myší král. | Foto (detail): © picture alliance/Eventpress Hoensch

Dozvuk jeho vlivu

Hoffmannova tvorba inspiruje a ovlivňuje umělce dodnes: Tři z jeho příběhů se staly – již třicet let po Hoffmannově smrti 25. června 1822 – součástí divadelní hry Les Contes d’Hoffmann, kterou později zhudebnil Jacques Offenbach do podoby stejnojmenné opery (česky Hoffmannovy povídky). Hoffmannova díla a mystika inspirovaly i Richarda Wagnera a Charles Baudelaire vyzdvihoval jeho cit pro „absolutní komično“. Dokonce i současní autoři a autorky přiznávají, že je je Hoffmannovy texty ovlivnily. Například berlínský spisovatel Ingo Schulze jednou, když vzpomínal na své dětství, zmínil, že spisovatelé jako E. T. A. Hoffmann „tak nějak patřili do rodiny“.
Příběhy E. T. A. Hoffmanna to dokonce později dotáhly i na animované filmy: The Nutcracker Prince (Louskáček) z roku 1990 vychází z Hoffmannovy pohádkové povídky Louskáček a myší král. | Foto (detail): © picture alliance/United Archives/IFTN