Demokracie potřebuje myšlení
Jak se v digitálním světě učíme nově myslet

V budoucnosti budeme potřebovat digitálně suverénní a kulturně kompetentní občanky a občany. Demokracie totiž potřebuje myšlení! Peter Weibel, ředitel centra ZKM Karlsruhe, proto podporuje vznik nových vzdělávacích, sociálních a demokratických hnutí a proměnu muzeí na místa bezplatného vzdělávání občanů.

Současné knihy, které se věnují tématu demokracie, mají tituly jako Post-Democracy (Colin Crouch, 2004, česky Postdemokracie), Defekte Demokratie (Wolfgang Merkel, Hans-Jürgen Puhle, Aurel Croissant et al, 2003, česky Defektní demokracie) nebo Simulative Demokratie (Ingolfur Blühdorn, 2013, česky Simulovaná demokracie) atd. Dosavadní formy demokracie a vzdělávání jsou evidentně tak oslabené, že už neplní své úkoly ani očekávání, která jsou do nich vkládána. Všude se naříká, že vzdělávání v Německu se ocitlo v krizi. A co se týče demokracie, jsou zmíněné knižní tituly dostatečně výmluvné. Krizi zastupitelské demokracie tedy už nelze popřít. Proto je nutné vyzkoušet nové formy demokracie a vzdělávání.

Současné umění především v muzeu

Ukazuje se, že vhodným místem ke zkoušení těchto nových forem je překvapivě muzeum. Proč? Protože muzeum je už dlouho heterotopií, místem exilu, přinejmenším pro umělecké výrazové formy. Zvukové umění (anglicky „sound art“ či německy „Klangkunst“) 21. století není slyšet ani v honosných operních domech ani v klasických koncertních síních, ale (příležitostně) v muzeích. Také umělecký film byl donucen emigrovat z kina a televize do muzea. I nové formy tance, akčního umění a performance se konají hlavně v muzejních prostorech. Utopické momenty společnosti, pokud se odrážejí v umění, jsou latentně k dispozici už jen ve výstavních prostorech. V historickém okamžiku se tato latentnost rozšiřuje od uměleckých modelů k modelům sociálním.

Je tedy na čase iniciovat, byť jen v mikropolitickém měřítku, nová vzdělávací, sociální a demokratická hnutí. Je nutné vytvořit experimentální prostory pro inovativní demokratické možnosti, nové formy získávání vědomostí a nové podnikání, které budou založeny na nových formách spolupráce.

Od společnosti pracovní ke společnosti vědomostní

Klíč k emancipačnímu konceptu spočívá v posilování jednotlivého občana a komunity. Občané a občanky budou v budoucnosti vzdělávat jiné občany. Pro výstavní a vzdělávací experiment Open Codes (od října 2017 do dubna 2019) jsme v ZKM Karlsruhe zvolili například neobvyklou, interaktivní formu konfrontace s uměním, abychom naše návštěvnice a návštěvníky uvedli do této nové strategie shromažďování. Muzeum se stává místem vzdělávání občanů, kde osvojování vědomostí nejen stojí za to, ale je také odměňováno. Vlastní poselství této digitální přeměny totiž zní: Společnost zítřka se změní (bude muset změnit) ze společnosti založené na práci ve společnost založenou na vědomostech.

Proto podporujeme pro 21. století bezplatné vzdělávání občanů! V budoucnosti budeme potřebovat kulturně kompetentní občanky a občany, abychom mohli hájit demokracii. Demokracie potřebuje myšlení! Copak se například v politické aréně, v masmédiích ještě přemýšlí? Není „trash“ prezident konečným triumfem „trash“ televize? Zvykli jsme si bohužel na to, že hlas rozumu nebývá slyšet, protože – jak říkal už Sigmund Freud – hlas intelektu je tichý. Peter Weibel diskutuje s občany a občankami během experimentální výstavy Open Codes. | Foto: Andy Ridder © ZKM Karlsruhe Nové je však to, že už není slyšet ani hlas reality. Když v některé berlínské vládní kanceláři zazvoní telefon a asistent oznámí poslanci, že „volá hlas reality“, zareaguje politik slovy „nezvedat, prosím!“. Německo se proto postupně v mnoha oblastech stalo DYSFUNKČNÍ DEMOKRATICKOU REPUBLIKOU (DDR). Experti z oboru správní věda hovoří stále častěji o organizačním selhání s fatálními následky pro lidi. Funkčnost už není normou, ale výjimkou. Především proto, že chybí správa údajů v reálném čase.

Potřebujeme nové vědomostní formáty na síti

Podle indexu digitální ekonomiky a společnosti je Německo na 17. místě, je tedy z digitálního hlediska rozvojovou zemí. Snaha o udržení moci a ideologická zaslepenost vedly k úniku před realitou. Nejen muzeum jako nová forma shromažďování má šanci a úkol vytvářet společně s občany a občankami místa vědění a akceschopnosti. S nástroji myšlení a novými formami vzdělávání – především prostřednictvím nových vědomostních formátů na síti – se může podařit znovu získat přístup k realitě.