Reportáž
Goethe a Cheb

V roce 2021 jsme si připomněli výročí 200 let od doby, kdy J. W. Goethe začal pravidelně jezdit do Chebu. Čím ho právě Chebsko tak přitahovalo? A jak dnes místní rozvíjejí jeho odkaz?

Od: Milan Kůtek

Výročí je vždy skvělou příležitostí k bilancování. Pojďme si však nejen připomenout a ujasnit, proč se Goethe stal neodmyslitelnou součástí historie chebského regionu, ale zaostřeme také na naši právě prožívanou současnost. Goethe je přece sám o sobě stálou inspirací i aktuální výzvou.

Goethovy „magnety Chebska“

Jak víme z  historických pramenů, navštívil Johann Wolfgang Goethe město Cheb v rámci svých cest do Čech od roku 1785 několikrát. Nejprve se však jednalo pouze o krátká zdržení, kdy Goethe Chebem projížděl nebo zde jen přenocoval. Jeho „zdravotní“ cesty totiž směřovaly především do Teplic a do západočeských lázní, které navštěvoval kvůli chronickým potížím s ledvinovými kameny. Dalším důvodem pobytů uznávaného velikána v našich lázních byla samozřejmě setkání se známými osobnostmi a přáteli - od konce 18. století patřily lázeňské pobyty k dobrému tónu elegantní společnosti.

Je všeobecně známo, že do dějin lázeňství i do Goethova osobního života významně zasáhlo působení několika ženských múz – za všechny připomeňme Ulrike von Lewetzov. Jako magnet však Goetha k chebskému regionu přitahoval především jeho zájem o mineralogii. V roce 1808 například vystoupal na Komorní hůrku, vyhaslou sopku u Františkových Lázní, která ho zaujala v souvislosti s dobovým sporem o původ hornin. A to natolik, že jí věnoval odbornou stať Kammerberg bei Eger, jež byla v roce 1809 otištěna v Příručce pro veškerou mineralogii od Karla von Leonhardta.

K delším pobytům J. W. Goetha přímo v Chebu došlo v letech 1821 – 1823. Trvaly celkem 126 dní. Goethe se vždy ubytovával na náměstí, v hostinci U Zlatého slunce (na jeho místě dnes stojí budova bývalé pošty). Goethovy návraty do Chebu souvisí i s osobností Josepha Sebastiana Grünera a s přátelstvím, které oba muže pojilo od roku 1820. Chebský magistrátní rada Grüner byl totiž vynikajícím znalcem chebských dějin i regionálních památek a přírodních zajímavostí, které Goethovi nadšeně ukazoval. Provázel jej po městě a okolí, přičemž mu vyprávěl třeba o zavraždění Albrechta z Valdštejna nebo o historii chebského hradu. Po Goethově více než měsíčním pobytu v Chebu v roce 1822 si Sebastian Grüner poznamenal, že se už třicet let s nikým tak neprošel jako toho roku s Goethem…

Josef Sebastian Grüner z Chebu provázel Goetha městem a jeho okolím a vyprávěl mu o atentátu na Albrechta z Valdštejna nebo o historii Chebského hradu. | Obrázek: Ondřej Pavelek

Goethova terasa aneb Aby to dávalo smysl

Jaké bylo až do počátku třetí dekády 21. století povědomí obyvatel a návštěvníků Chebu o propojení Goetha s tímto městem? Troufám si říci, že dosti chabé. Nic viditelného či zajímavého jim totiž život a názory této významné osobnosti světové kultury a vědy nepřipomínalo. Jako by nám Goethe tak trochu mohl „bejt ukradenej“… Což bohužel v nedávné minulosti i skutečně byl.

Vysvětlím. Z iniciativy chebského kronikáře Vinzenze Prökla vznikl již v roce 1879 pomník, který na Goethovy pobyty v Chebu upomínal. Obelisk s reliéfem a nápisovou deskou byl umístěn na zahradě, jež dříve patřila zmíněnému magistrátnímu radovi Grünerovi. Koncem 60. let minulého století bylo rozhodnuto o restaurování pomníku; ten ovšem během oprav záhadně zmizel, patrně v základech garáže nějakého snaživce.

Pravdou je, že pozorný - nebo velmi dobře informovaný - návštěvník mohl v minulých letech spatřit v blízkosti hráze chebské přehrady Skalka tzv. Goethovu skálu a Goethovu lavičku. V prvním případě šlo o Goethovu bustu, umístěnou bez jakéhokoliv popisu či vysvětlení vysoko na skalním útvaru, v „bezpečné vzdálenosti“ od pohledu turistů i samotných Chebanů. O Goethově lavičce lze, pokud jde o její (ne)označení a povědomost, bohužel říci totéž...

Tato roztříštěnost a významová nepropojenost dosavadních goethovských prvků mě už řadu let velmi mrzela a rozčilovala. Coby pravidelný rekreační běžec jsem při probíhání podél řeky Ohře a přehrady Skalka opakovaně přemýšlel, jak tuto situaci změnit. Příležitost mi poskytl participativní rozpočet města Chebu. V jeho rámci jsem předložil dva projekty: Goethovu terasu s turistickým odpočívadlem a Goethův lavičkový kruh barev.

První z realizovaných meganápadů můžete nyní vidět při vycházce či cyklovyjížďce z Chebu směrem na Stein a Františkovy Lázně. Odpočinkové místo Goethova terasa nabízí kromě odpočinku také řadu zajímavých informací o Goethovi a jeho chebském pobývání.

Goethův břeh: unikát, který musíte vidět

Druhým „goethovským“ projektem je lavičkový kruh barev. Ten byl vytvořen podle Kruhu barev pro symbolizaci lidské mysli a duševního života, což je motiv, který se objevuje v Goethově díle Nauka o barvách z roku 1809. Lavičkový kruh najdeme na levém břehu přehrady Skalka, kde vznikl Goethův naučný lesopark. Jde o tematickou stezku, zaměřenou na geologii a vulkaniku, která vznikla jako součást velkého přeshraničního projektu Brána do nitra Země. Tvoří ji, kromě chebského naučného lesoparku štoly v Komorní hůrce a Fichtelbergu, také nová návštěvnická centra na Soosu a při Gleissinger Fels. V Goethově chebském lesoparku jsou rozmístěny informační tabule, líčící například zdejší historii, geologii či živočišné druhy.

Výše uvedená místa tvoří jakési „goethovské“ puzzle rozmístěné na levém břehu řeky Ohře. Navrhuji proto celou oblast směle nazývat Goethovým břehem – jedná se konec konců o unikátní koncept a o promyšlenou „goethizaci“ rozsáhlého území, které jinde v Čechách nenajdete. Význam celého regionu navíc posiluje fakt, že byl západočeský lázeňský trojúhelník – tj. Františkovy Lázně, Mariánské Lázně a Karlovy Vary – zapsán jako součást světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. A tak se dá říci jen jediné: vydejte se po Goethových chebských stopách i vy!