Německá knižní cena 2015
Frank Witzel: Muž mimo hlavní proud
Příběhy Franka Witzela jsou nekonvenční a mají svébytný styl. Teď spisovatel získal Německou knižní cenou pro rok 2015. Jeden z jeho receptů na úspěch: zůstat si vždy věrný.
S tím německý spisovatel Frank Witzel nepočítal. V říjnu 2015 sedí společně s řadou dalších hostů v budově frankfurtské radnice Römer a čeká na vyhlášení vítěze Německé knižní ceny pro rok 2015. Je si jistý, že ocenění nezíská. Pak však zazní jeho jméno. Frank Witzel se nevěřícně zvedá ze židle. Neví, kam se dívat a sklopí pohled k zemi.
Nezvyklá pozornost
Tak reaguje člověk, který absolutně není zvyklý na objektivy kamer a cvakající fotoaparáty. „Šel jsem tam přesvědčen, že tu cenu nezískám. Byl jsem prostě tím Witzelem bez šancí“, vypráví laureát později. Frank Witzel nepochybně zvítězil překvapivě – a přesto v branži není nováčkem. Koneckonců mu je už šedesát a na svém kontě má již několik románů i básnickou tvorbu. Kdo literární scénu pozorně sleduje, ví, že náznak zásadního průlomu v jeho kariéře se objevil již před třemi lety. Tehdy dostal ve Frankfurtu nad Mohanem Cenu Roberta Gernhardta, slušně dotované ocenění, jež má spisovatelům umožnit dokončení započatých projektů. Uznání se mu dostalo za toho času rozpracované dílo, které mu roku 2015 mělo vynést Německou knižní cenu: Die Erfindung der Roten Armee-Fraktion durch einen manisch-depressiven Teenager im Sommer 1969.Impulzy z oblasti umění a hudby
Tohle si vlastně dovolí jen někdo, kdo suverénně stojí na pevné půdě jistého úspěchu, anebo ten, kdo tak jako tak nemá co ztratit. Witzel patří do druhé kategorie, vždyť „již uvykl životu, který by se snad nevzpíral označení neúspěšný“. Frank Witzel žije 25 let v Offenbachu u Frankfurtu nad Mohanem, městě, které nenabízí příliš lesku. Jeho bydliště se k němu hodí: Není člověkem, který by zapadl do metropole, do světa pozlátka.Witzel se narodil do poklidných poměrů nedaleko hlavního města Hesenska Wiesbadenu. „Vše tam bylo velmi spořádané a přehledné,“ říká. S otcem, který byl varhaníkem, si zřejmě byli blízcí. Nositel knižní ceny sám hraje na varhany. „Ten nástroj mě formoval.“ Hudba hrála významnou roli již v jeho dětství: Budoucí spisovatel se učil hrát na klavír, cello a klasickou kytaru.
Frank Witzel je dítětem poválečné doby, v níž vládl ještě přísně konzervativní duch. Jak píše na své webové stránce, často navštěvoval wiesbadenské muzeum, kde si fascinovaně prohlížel obrazy expresionistického umělce Alexeje von Jawlenského a začal sám malovat a tvořit grafiku. Inspirován přítelem objevil hnací motor v surrealismu. „Šlo o to, skoncovat s naší upjatou maloměšťáckou realitou. A toho bylo schopno jedině umění,“ vzpomíná Frank Witzel. Jeho uměleckou tvorbu ovlivnila rovněž popmusic, především Beatles, kteří pro Witzela byli ztělesněním alternativní kultury 60. let.