Dobrovolní pomocníci
Okamžiky štěstí při práci s uprchlíky

Ze Syřanky Hend a německé pomocnice Heike se staly přítelkyně.
© Andrea Marshall

Do konce roku 2015 přijme Německo téměř jeden milion uprchlíků. Velkou část pomoci poskytují uprchlíkům neplacení dobrovolníci. Jak funguje střet kultur? Zápisky ze setkání v Berlíně.
 

Z budovy bývalé radnice v Berlíně-Wilmersdorfu zní hlasitá orientální hudba. V kancelářích, kterých se radnice v roce 2014 vzdala kvůli vysokým finančním nákladům, žije teď v prosinci 2015 asi tisíc uprchlíků. Do konce roku přijme Německo zhruba milion lidí z válečných a krizových oblastí.

V místnosti ve třetím poschodí, která je určená pro ženy a ve které jsou tedy obyvatelky a dobrovolné pomocnice jen samy mezi sebou, panuje odpoledne povznesená nálada. Běženkyním ze Sýrie, Afghánistánu, Iráku a dalších zemí právě skončil jejich kurz němčiny. Zatímco muži absolvují pochůzky po úřadech, aby si zažádali o povolení k pobytu nebo o azyl v Německu, tančí ženy uvolněně na koberci a pohupují boky jako při břišním tanci. Vtom začne jedna žena pronikavým, vysokým hlasem trylkovat – a dává tím průchod své velké radosti.

RADOST Z PŘEŽITÍ

„Jsou rády, že zůstaly naživu. To je samozřejmé,“ říká německá pomocnice Heike, která sem pravidelně dochází. Jedna z žen jí vyprávěla o nebezpečné plavbě v nafukovacím člunu přes Středozemní moře do Evropy. Jiná žena, Syřanka jménem Hend, jí ukázala na mobilu fotky svého moderního domu v Damašku, který v rozbombardovaném městě musela zanechat.

Heike a Hend se mezitím spřátelily. Syřanka Hend v Damašku vystudovala a vyučovala angličtinu. Také Němka Heike, fotografka na volné noze, mluví dobře anglicky. Mezi jinými uprchlíky a dobrovolnými pomocníky však existují naopak značné jazykové bariéry. Občas vypomáhají překladatelky arabštiny nebo jazyka farsí. Když jde o líčení traumatických zážitků, narážejí i překladatelky na určité meze.

200 POMOCNIC A POMOCNÍKŮ ZA DEN

Místnost pro ženy vybudovali a provozují dobrovolní, neplacení pomocníci a pomocnice – podobně jako hernu pro téměř 300 dětí, šatní komoru, místnosti pro poskytování zdravotní péče nebo prostor pro přijímání věcných darů. Všichni se tu oslovují křestními jmény a používají neformální tykání, což v Německu není příliš obvyklé. „V tomto domě pracuje denně ve směnném provozu více než 200 takových dobrovolníků, mezi nimi lékaři, psychologové, učitelé nebo tlumočníci,“ říká ředitel ubytovny, Thomas de Vachroi. Napevno je tu zaměstnáno jen velmi málo pracovníků. Dobrovolní pomocníci se sami organizují přes internet, jejich facebooková skupina má více než 5.000 členů.

„Zaplaceno“ dostávají tito dobrovolníci ve zvláštní měně: Člověk pociťuje hlubokou radost, když se společně s ostatními zasazuje za dobrou věc, říkají mnozí z nich. Sociologové označují tento pocit pojmem „helper's high“, který vyjadřuje euforii z pomáhání druhým. „Je to srdeční záležitost,“ říká zdravotní sestra Patricia – a přitom jí málem vyhrknou slzy. Během své cesty do Sýrie v roce 2010, tedy ještě před občanskou válkou, zažila v této zemi mimořádnou pohostinnost. Teď to chce alespoň zčásti nějak oplatit.

STAVĚNÍ KULTURNÍCH MOSTŮ

Revanšovat se chce také mnoho Berlíňanek a Berlíňanů, kteří sami mají cizí kořeny. V přízemí třídí rodilá Keňanka Wambui přinesené dary všeho druhu, v kantýně vydávají Švédka Madeleine a Američanka Lynn fazole s rýží a kari omáčkou. Těší je, že mohou dělat něco viditelně smysluplného. Z jiných uprchlických zařízení přicházejí zprávy o vyčerpaných pomocnících, kteří přecenili své síly. Tady vyčerpanost patrná není.

Stavějí se tu kulturní mosty. V užším slova smyslu, například když orchestr Berlínské státní opery uspořádal koncert v domově pro uprchlíky. K vzájemnému poznávání různých kultur dochází i v běžném provozu: „Nikdy se žádné ženě z řad uprchlíků nedívám přímo do očí. To by mohlo být v její kultuře špatně pochopeno,“ vysvětluje pomocník Jens, vyškolený pečovatel a specialista na IT, který právě zařizuje novou lékařskou ordinaci. Když jedna obyvatelka ubytovny upadla na schodech, zeptal se nejdřív jejího doprovodu, jestli té ženě smí pomoct vstát. Jensova obezřetnost je odměňována vděčností a občas i drobnými dárky: Když byl například on sám nachlazený, přinesla mu jedna obyvatelka ubytovny pomeranč, aby se rychleji uzdravil. „Takové drobné okamžiky mi dávají pocit štěstí,“ říká Jens.

KONFLIKTY K TOMU TAKÉ PATŘÍ

Konflikty se tu samozřejmě také vyskytují. Na rozdíl od jiných ubytoven tu ale zatím nedošlo k větším konfrontacím mezi lidmi různých národností. Důvodem je patrně to, že lidé jsou v tomto zařízení ubytováni v samostatných pokojích, a ne ve velké hale.
 
Uprchlíci i pomocníci přesto referují o konfliktech, ke kterým dochází především mezi mladými muži. „Mnoho z nich bylo ve velkém stresu, protože se za každou cenu chtěli dostat do Německa. V mnoha zemích, ze kterých tito mladí muži pocházejí, je násilí všudypřítomné, ale tady v domově pro uprchlíky jsou stanovena jasná pravidla,“ vysvětluje Philipp Bertram, který sám začínal jako dobrovolník a teď je zástupcem ředitele domova. Předsudky jsou však normální – vyskytují se všude, kde žijí lidé.

VÁNOCE PRO RŮZNÁ NÁBOŽENSTVÍ

A co budou dělat muslimští uprchlíci, až se budou v Berlíně slavit křesťanské Vánoce? O Vánocích chtějí za křesťanské pomocníky zaskočit dobrovolníci, kteří se hlásí k židovské víře a kteří už v domově pomáhali v rámci celoněmeckého dne dobrých skutků židovské komunity (Mitzvah Day Deutschland 2015). Vánoce koneckonců nemají náboženský význam ani pro muslimy ani pro židy. Skutečnost, že stoupenci těchto náboženství se jinde proti sobě ostře vymezují jako nepřátelé, zde doposud nehrála žádnou roli. Také dobrovolnice Heike má zatím s takovými setkáními dobrou zkušenost. Na oslavě jejích narozenin se její nová syrská kamarádka střetla s jednou ženou z Izraele. Obě ženy sice pocházejí ze zemí, které spolu navzájem sousedí, ale setkání v Berlíně bylo pro Syřanku prvním kontaktem s ženou židovské víry. „Skvěle se spolu bavily,“ říká Heike.
 

  • Nouzová ubytovna na radnici © Andrea Marshall

    Nouzová ubytovna na radnici

    Bývalá radnice berlínské čtvrti Wilmersdorf je od srpna 2015 využívána jako nouzová ubytovna pro uprchlíky. Správa čtvrti tuto budovu opustila koncem roku 2014 kvůli vysokým finančním nákladům – budova byla určena k prodeji. Zaměstnanci radnice se přestěhovali do jiných prostor s nižšími náklady na provoz. Po jejich přestěhování zůstala stará budova, která je památkově chráněná, několik měsíců prázdná.

  • Bezpečnostní opatření © Andrea Marshall

    Bezpečnostní opatření

    Pracovník ostrahy kontroluje, kdo do budovy vstupuje a kdo z ní vychází. Jde o bezpečnostní opatření, protože spolu s počtem migrantů v Německu výrazně stoupl také počet útoků na uprchlické ubytovny. Pracovníci ostrahy mají většinou sami cizí kořeny a dokáží se s uprchlíky domluvit arabsky nebo jinými jazyky.

  • Na dvoře © Andrea Marshall

    Na dvoře

    Je téměř k neuvěření, že v této bývalé administrativní budově žije dnes bezmála tisíc lidí. Ve všední dny je mnoho obyvatelek a obyvatel ubytovny obvykle na pochůzkách ve městě. Musejí si vyřídit formality pro povolení k pobytu nebo pro žádost o politický azyl v Německu. Už na samotný termín jednání u příslušného úřadu se může čekat několik týdnů.

  • Děti při hře na dvoře ubytovny © Andrea Marshall

    Děti při hře na dvoře ubytovny

    Děti a dospívající navštěvují už většinou takzvanou „uvítací třídu“ v některé z berlínských škol, aby se naučili německy. Některé děti si však musejí na místo ve škole ještě počkat. Všechny děti uprchlíků mají v Německu právo chodit do školy – a to i v případě, že zatím není jasné, jestli budou moct v zemi zůstat.

  • Vstupní hala © Andrea Marshall

    Vstupní hala

    V pompézní vstupní hale bývalé radnice čekají berlínské gymnazistky Clara (vlevo) a Zaina s občerstvením na obyvatele ubytovny. Dívky absolvují v ubytovně pro uprchlíky svou školní praxi.

  • Jídelna © Andrea Marshall

    Jídelna

    Mezi 7. hodinou ráno a 22. hodinou večer je otevřená kantýna v nejvyšším poschodí budovy. Dodavatel jídla spolupracuje s tureckými a arabskými kuchaři a kuchařkami. Do jídelny uprchlické ubytovny jsou dodávána výhradně taková jídla, která jsou v muslimské kultuře dovolená (tzv. „halal“).

  • Pomocnice © Andrea Marshall

    Pomocnice

    Madeleine (vlevo) pochází ze Švédska. Tato vyškolená účetní kontrolorka pracuje jako dobrovolnice v kantýně. V současné době si hledá práci, a tak má na pomáhání uprchlíkům dost času. Také učitelka v důchodu jménem Lynn, která pochází z USA, chodí pravidelně jako dobrovolnice vypomáhat do nouzové ubytovny ve Wilmersdorfu.

  • Přátelství © Andrea Marshall

    Přátelství

    Německá fotografka Heike a učitelka angličtiny Hend ze Sýrie se seznámily v místnosti pro ženy v uprchlické ubytovně ve Wilmersdorfu. Muži mají do této místnosti vstup zakázaný, je určená pouze pro ženy – obyvatelky a návštěvnice ubytovny. Mnoho žen si v této chráněné atmosféře snímá z hlavy šátek. Fotografované však při tom být nechtějí.

  • V bývalých kancelářích teď bydlí lidé © Andrea Marshall

    V bývalých kancelářích teď bydlí lidé

    Budovu staré radnice protínají dlouhé, téměř nekonečně působící chodby. V kancelářích pracovali dříve zaměstnanci radnice. Teď v nich žijí rodiny a jednotlivci. Přímo v místnostech se však uprchlíci fotografovat nechtějí.

  • Výuka němčiny © Andrea Marshall

    Výuka němčiny

    V těchto prostorách sídlil kdysi berlínský zeměměřický úřad. Dnes tu probíhá výuka němčiny pro uprchlíky, jejichž mateřštinou je urdština. Někteří uprchlíci, kteří ve své vlasti pracovali jako učitelé nebo učitelky, nabízejí alfabetizační kurzy pro své krajany.

  • Darovaný zdravotnický materiál © Andrea Marshall

    Darovaný zdravotnický materiál

    „Všechny léky v této místnosti, všechna lehátka a všechny kufříky se zdravotnickými potřebami pro poskytnutí první pomoci jsou darované – dokonce i ultrazvukový přístroj,“ prohlašuje Jens. Pracoval jako pečovatel a IT specialista v nemocnici. V uprchlické ubytovně pomáhá mimo jiné zařizovat gynekologickou a psychiatrickou ordinaci.

  • Prádelna © Andrea Marshall

    Prádelna

    V prádelně se zaměstnankyně Lidia stará o pračky a sušičky. V ubytovně má být zanedlouho otevřeno také kadeřnictví a druhé krejčovství. Šicí stroje dostala ubytovna darem.

  • Žehlení © Andrea Marshall

    Žehlení

    Žehlení evidentně není jen ženskou prací.

  • Třídění oblečení © Andrea Marshall

    Třídění oblečení

    Dobrovolník Uli pomáhá při třídění darovaných kusů oblečení resp. celé „laviny darů“, jak to sám označuje. Po oblečení velkých velikostí tu příliš velká poptávka není. Uprchlíci jsou většinou menšího a drobnějšího vzrůstu než Němci.

  • Krabice s modlitebními koberečky © Andrea Marshall

    Krabice s modlitebními koberečky

    V nabídce ubytovny pro uprchlíky jsou také darované modlitební koberečky pro muslimy.

  • Herna © Andrea Marshall

    Herna

    Pro malé děti je v ubytovně zařízena herna. Ten, kdo chce jako dobrovolník vypomáhat v místnosti určené pro děti, se musí prokázat čistým podrobným výpisem z trestního rejstříku, vydaným policií.

  • Poděkování © Andrea Marshall

    Poděkování

    Vděčnost dětí z uprchlických rodin je jedním z nejkrásnějších dárků, které mohou dobrovolníci dostat.