Brutalistní architektura
Zpátky k betonu
![Don Bosco, Augsburg | Thomas Wechs Don Bosco, Augsburg | Thomas Wechs](/resources/files/jpg575/donboscoaugsburg_wohlrab_695-formatkey-jpg-w320m.jpg)
Šedá, hrubá a nevlídná vůči lidem – takzvaná brutalistní architektura nemá dobrou pověst. To se však právě mění. Betonová monstra z 50. až 70. let 20. století lze vnímat a charakterizovat i jinak – jako nezaměnitelné monumentální skulptury – úchvatné, přímé a odvážné.
„Nic na těchto budovách není falešné. Přiznávají svůj materiál, ať už beton, cihly nebo ocel, jsou čisté a otevřené. Nesnaží se jen udělat dojem jako všechny ty dnešní zateplené fasády. Nic nezastírají, nic není zjemnělé nebo obroušené. Tato architektura je životaschopná,“ říká Oliver Elser, fanoušek brutalismu a kurátor Německého muzea architektury ve Frankfurtu nad Mohanem.
EXTRAVAGANTNÍ CHRÁMY
Ve stylu brutalismu je postaveno nápadně mnoho církevních staveb. Chrám Panny Marie architekta Gottfrieda Böhma ve městě Neviges v Severním Porýní-Vestfálsku je například extravagantní členěná betonová konstrukce, která připomíná do sebe zasunuté stany a skýtá místo pro 6.000 lidí. Nebo kostel St. Agnes architekta Wernera Düttmanna v Berlíně, působící jako uzavřené bloky a využívaný v současné době jako galerie. K brutalistním stavbám patří také betonová kupole kostela Don Bosco v Augsburgu podle architekta Thomase Wechse nebo bývalý proboštský kostel sv. Trojice (Propsteikirche St. Trinitatis) v Lipsku, který postavila Stavební akademie Německé demokratické republiky (Bauakademie der DDR).![Poutní kostel Panny Marie, Neviges | Gottfried Böhm Poutní kostel Panny Marie, Neviges | Gottfried Böhm](/resources/files/jpg575/neviges_seierseier_491-formatkey-jpg-w320m.jpg)
MonumentÁLNÍ UČEBNÍ TOVÁRNA
Rúrská univerzita v Bochumi (Ruhr-Universität Bochum) vznikala v letech 1963 až 1970 jako maják demokratické vzdělávací ofenzívy. Architekt Helmut Hentrich navrhl univerzitu jako „přístav v moři vědění“ – 13 výškových budov z železobetonu, každá o devíti poschodích a přibližně 100 metrů dlouhá, symbolizuje oceánské parníky, které v tomto přístavu zakotvily. Mezi nimi se rozprostírá kilometrový systém podzemních garáží. Schodiště a zastřešené chodby zpřístupňují rozvětvená mezipatra. Ne všech zhruba 41.000 studentů se však na své univerzitě cítí příjemně a deník Die Welt označil tento komplex dokonce za „mimořádně šerednou učební továrnu“.![Ruhr-Universität, Bochum | Helmut Hentrich Ruhr-Universität, Bochum | Helmut Hentrich](/resources/files/jpg575/ruhrunibochum_491-formatkey-jpg-w320m.jpg)
VLNA ZNOVUOBJEVOVÁNÍ
Šedé kolosy jsou bezpochyby impozantními motivy pro fotografy. Ale jak se v brutalistních stavbách skutečně bydlí, učí a pracuje? „Velmi dobře,“ tvrdí expert na brutalismus, Oliver Elser, a uvádí jako příklady londýnské Barbican Center nebo dnes už velmi ceněnou Olympijskou vesnici v Mnichově. „Kvalita brutalistní architektury, její drastičnost a přímost je právě znovu objevována.“ A to nejen v sociálních médiích, ve fotografických publikacích nebo na architektonických kongresech. Také stále více vlastníků a uživatelů brutalistních staveb údajně dokáže ocenit hodnotu drsnosti a vzdorovitosti. Toto nové hodnocení je součástí „vlny znovuobjevování“, která je pro historii stavění a architektury typická. Oliver Elser k tomu dodává: „Haněné domy z gründerského období mezi lety 1920 a 1970 jsou dnes například velmi žádané.“![Obytné domy, Chorweiler | Gottfried Böhm Obytné domy, Chorweiler | Gottfried Böhm](/resources/files/jpg575/chorweiler_wetzig_cclizenz_491-formatkey-jpg-w320m.jpg)
![Olympijská vesnice, Mnichov | Heinle Wischer und Partner Olympijská vesnice, Mnichov | Heinle Wischer und Partner in München | Heinle Wischer und Partner](/resources/files/jpg575/olympiadorf_bernhardbetancour_491-formatkey-jpg-w320m.jpg)
![St. Agnes, Berlín | Werner Düttmann | Foto: KÖNIG GALERIE Berlin St. Agnes, Berlín | Werner Düttmann | Foto: KÖNIG GALERIE Berlin](/resources/files/jpg575/st.agnes_berlin_491-formatkey-jpg-w320m.jpg)