Film
Oscar für Toni?
![Toni Erdmann (Peter Simonischek) Toni Erdmann (Peter Simonischek)](/resources/files/jpg576/737_te_still_031-formatkey-jpg-w320m.jpg)
Počátek nové éry německé kinematografie – tak některá německá média označují třetí hraný film režisérky Maren Ade „Toni Erdmann“. Tento film se v Cannes stal miláčkem publika i kritiků a u německých diváků vzbuzuje velká očekávání. V čem je tento film tak jedinečný? A má šanci na to dostat Oscara?
Smutná minulost Německa dominuje. Každopádně alespoň co se německých filmů týká, které se rok co rok posílají do souboje o Oscara za nejlepší zahraniční film: nacismus, STB, rozdělení země na východ a západ. I tento rok tomu nebylo jinak: adepty byly mimo jiné satirický film o Hitlerovi Už je tady zas, drama o eutanázii Mlha v srpnu nebo nové zfilmování Deníku Anne Frankové. Nakonec byl ale do souboje vyslán film, který se tématicky úplně vymyká: Toni Erdmann.
Toni Erdmann pracuje jako business consultant a německý velvyslanec. Ve skutečnosti je ale učitelem hudby, jmenuje se Winfried Conradi a má velmi drsný humor, který se ne vždy setkává s dobrým ohlasem. Nečekaně navštíví svoji velmi zaneprázdněnou dceru Ines v Bukurešti, kde pracuje jako konzultantka a právě vede outsourcingový projekt. Pro její kariéru se jedná o velmi důležitou věc, takže návštěva otce ji celkem vykolejí a jen těžko si pro něj nachází čas. Otec ji navíc znovu a znovu uvádí ať už omylem nebo úmyslně do nepříjemných situací. Poté co se po křečovitém víkendu rozloučí, stojí před ní krátce na to v paruce a s protézou jako Toni Erdmann. V tomto špatně uvěřitelném převlečení, se svojí lámanou angličtinou a především suverenitou, s níž se chová, do upjatého světa businessu a své dcery přináší čerstvý vítr.
SPOUSTA ČASU NA SPOUSTU DETAILŮ
Než se postava Toniho Erdmanna objeví, uběhne už hodina filmu, následuje další hodina a půl. Kdo na tento film má klid a čas, tomu Maren Ade předloží subtilně vyprávěný příběh otce a dcery, příběh protikladů mezi neoliberálním a zeleným smýšlením. Citlivě napsané dialogy prozrazují vztahy mezi postavami, aniž by působily vykonstruovaně. Sandra Hüller roli hraje velmi autenticky, divák s ní soucítí, zároveň se ale spolu s ní stydí za otce, který působí tak nesnesitelně. Konec konců Ines jde o její tvrdě vydřenou kariéru, která jí evidentně připadá mnohem důležitější než rodina nebo opravdoví přátelé. Nejen kvůli neobvyklé délce se film na některých místech poněkud táhne, i trapné okamžiky člověku mnohdy připadají nekonečné – stejně jako ve skutečném životě.
TÉMĚŘ HAPPY END
Díky smyšlené postavě Toniho Erdmanna se oba protagonisté v průběhu filmu mají možnost sblížit. Winfried tak má možnost nahlédnout do práce své dcery, která skutečně tvrdě dře. Ale i Ines je evidentně čím dál méně posedlá perfektními výkony při získávání náročných klientů. Vyústění filmu zůstává otevřené. Lze říct jen toto: na takto subtilní film je konec až téměř kýčovitý, přesto působí realisticky.
Třetí film německé režisérky Maren Ade kritici už po premiéře na festivalu v Cannes velmi chválili. Očekávání německých diváků, kteří jsou zvyklí spíše na pokleslé komedie ve stylu Schweighöfera a každému hlubšímu filmu se na filmových portálech vysmějí tvrdou kritikou, tedy byla skutečně velká. V Cannes publikum reagovalo velkým aplausem a potleskem vestoje. Cenu poroty film nevyhrál, zato ale Cenu Mezinárodní federace filmových kritiků (Fipresci).
A jak to vypadá s Oscarem? Jestli si na něj Toni Erdmann může brousit zuby, se ukáže v prosinci, kdy bude zveřejněno, jaké filmy země nominovaly, v lednu pak akademievyhlásí pět filmů, které se o Oscara utkají. Dosud měli největší šance údajně německé filmy s německou tématikou: nacismus, STB, rozdělení země na východ a západ. Nutno dodat, že zřídka kdy byly i jiné filmy nabízeny k nominování. Zkusit to s Tonim Erdmannem tedy není vůbec špatný nápad. Protože co se kvality filmu týká, mohl by deset let po ocenění estébáckého dramatu Životy těch druhých Oscar mířit zase jednou do Německa.