Tradice
Masopust – zábavu spusť!

Jaro, léto, podzim, zima a… masopust! Světe div se, v jinak slušném a spořádaném Německu nemají čtyři, ale pět ročních období. A v tom pátém je povoleno, tedy spíše nařízeno, chovat se úplně opačně než jindy. Být hlučný, hodně slavit, jíst, pít a bláznivě se oblékat. Zkrátka se pořádně odvázat. A to už po staletí.

Období, o němž je řeč, začíná 6. ledna svátkem Tří králů a končí popeleční středou, která zahajuje 40denní půst před Velikonocemi. Jak všichni víme, Velikonoce jsou každý rok někdy jindy, proto je i masopust každý rok různě dlouhý. A aby to už vůbec nebylo jednoduché, v každém koutě světa se slaví trochu jinak a má i spousty různých názvů. Obdobu toho, čemu třeba v Porýní, Benátkách či Riu de Janeiru říkají karneval, znají Švýcaři a Švábové jako Fastnacht a Bavoři, Rakušané či Sasové pod názvem Fasching. Odtud i „český“ fašank nebo fašink. Tedy masopust.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o křesťanský vynález. Načasování bláznivých týdnů mezi velkými svátky Vánoc a Velikonoc by tomu napovídalo. Ale omyl, přátelé! Už za starověké zimy slavili Římané bláznivé saturnálie, kdy si pánové vyměňovali místa se sluhy a všude vládlo bujaré veselí. A svoji „fastnacht“, během níž se symbolicky vyháněli zlí démoni a duchové zimy, měli už i staří Germáni. Křesťanům tak stačilo si tradici zlehka přivlastnit – a leccos z ní převzít. Třeba pestrobarevné masky, průvody, bubny či řehtačky.

Název masopust, stejně jako původ slova karneval (carni vale, dej masu vale neboli sbohem) naznačují, že by mohlo jít o prima svátek pro vegetariány. Ale nenechme se splést! Toto období bylo po staletí pro křesťany jedinou šancí, jak se na dlouhou dobu slušně najíst. Cílem tedy nebylo se masa pustit, ale naopak se jej pořádně držet. Tuny masopustních pochoutek tak pochází ze zabíjaček – jelítka, jitrnice, škvarky, ovar, klobásy. A tam, kde se nezabíjela prasata, přicházeli na stůl kohouti, medvědi, husy nebo hovězí dobytek. V německých oblastech jsou dodnes jedním z masopustních hitů dršťky z předžaludků skotu. Tedy – hlavně v katolických končinách. V těch protestantských bylo masopustní veselí často zakázáno už za doby reformace.

Za fašanku se ale samozřejmě nabízejí i vtipnější lahůdky. Třeba v Riedlingenu v Bádensku-Württembersku vítají návštěvníky žabí polévkou (Froschkutteln). Ale žádný strach, ani kousek žáby v ní nenajdete. Jsou v ní jen běžné hovězí vnitřnosti. Místní jí tak říkají jen proto, že své obci pyšně říkají „město čápů“. Masopust vůbec provází spousta podobných fejků. Falešný zajíc (Falscher Hase) je ve skutečnosti sekaná, porýnská půlka pečeného kuřete (Halve Hahn) žitná houska s goudou a hořčicí a studený pes (Kalter Hund) čokoládový dezert.

Původ slova Fasching naopak naznačuje, že se v tomto období nejen hojně jí, ale také pije. Odvozuje se totiž od pojmu „Fastenschank“, tedy od posledního povoleného rozlévání alkoholických nápojů před půstem. Na kocovinu, která nutně tu a tam nezřízené veselí provází, se nejčastěji servírují matjesy. Ale pro mnohé je tou hlavní masopustní pochoutkou bezpochyby smažené pečivo – koblihy, uzle, šišky, copy, posypané cukrem i skořicí, plněné marmeládou, nugátem či pudinkem. Tolik, co hrdlo ráčí, z kynutého i odpalovaného těsta. Jak tato tradice vznikla? Na to je jednoduchá odpověď. Po všech těch zabijačkách zbývala spousta tuku, který by se během půstu zkazil. Bylo jej třeba nějak vhodně zužitkovat. A dovedete si představit lepší způsob, než na něm usmažit voňavou koblihu? Nebo Berliner, Krapfen, Faschingskreppel, Pfannkuchen, Förtchen či Mutzen, jak se všem těm sladkým (a pořádně výživným) dobrotám říká?

Stejně pestré jako jídelníček jsou i masopustní zvyky. Na mnoha místech se pořádají průvody masek. V Porýní – třeba v Mohuči, Kolíně nebo Düsseldorfu opanuje karneval na pár dní celé město, nejvíce se tradičně slaví na růžové pondělí. Pod okny místních domů defilují hlučné kapely a pestré vozy. Davy jen bez dechu přihlíží, za co všechno je možné se přestrojit. Na venkově bývají masky tradičnější – vedle kostýmů bláznů, šašků, četníků a čarodějnic se často objevují i zvířecí převleky, zejména medvědi a kobyly. Na Hlinecku ve východních Čechách každý rok dokonce kobylu symbolicky odsoudí za údajné hříchy a popraví. Naštěstí pak jako zázrakem ožije – stejně tak, jako příroda ožívá v prvních jarních dnech po dlouhé zimě.

Symbolika smrti a vzkříšení se za masopustu objevuje často. Stejně jako motivy výměny společenských rolí. O takzvaném babím masopustu (Weiberfastnacht) přebírají třeba vládu ženy. I v dobách, kdy byly ještě „uvázané“ k plotně, se ve čtvrtek před popeleční středou mohly utrhnout, nechat domácnost a děti manželovi a pořádně si vyhodit z kopýtka. Dodnes si o babím masopustu ženy v Porýní z mužů střílejí, vyvádějí jim různé kousky a stříhají kravaty. O masopustu se také odnepaměti pořádají svatby a bujaré taneční zábavy.

Každá legrace ale někdy končí a každý se s tím vyrovnává po svém. Na mnoha místech v Česku se dodnes na konci masopustu symbolicky pochovává basa – pod plachtu do necek nebo na prostřený stůl. Tento zvyk připomíná, že s veselím je na čas amen. Je třeba se zklidnit, postit a v klidu rozjímat. Celých 40 dní až do Velikonoc.