Beethoven 250
Ztracený obraz zapomenutého setkání

Servilně se klanící Goethe a panovačně kráčející Beethoven - tak vepsal do povědomí světové veřejnosti legendární setkání těchto dvou německých velikánů v Čechách obraz z roku 1887 od Carla Röhlinga Incident v Teplicích 1812. Existuje však ještě jiný obraz se stejnými aktéry, a ten poněkud nabourává tradovaná klišé. Osud mu žel nedopřál dosáhnout větší proslulosti, byť potenciál k tomu do vínku dostal. Dnes je považován za ztracený a dokonce neznáme ani jeho autora.

Od: Martin Krsek

Setkání básníka Johanna Wolfganga Goetha a skladatele Ludwiga van Beethovena, k němuž došlo 19. července 1812 v severočeských lázních Teplice, bývá považováno za první a jediné. Při společné procházce po teplické kolonádě míjeli rakouskou císařovnu Marii Ludoviku. Zatímco Goethe se údajně zastavil a urozenému průvodu poklonil, Beethoven si měl sveřepě razit cestu davem. Goetha přitom popudila Beethovenova nezdvořilost a zpupnost, Beethovenovi se zase obdivovaný básník zprotivil svým podlézáním mocným. „Teplický incident“ tak měl znamenat definitivní rozchod těchto velkých mužů.

Pravda nebo drb?

Podrobný popis této události světu svěřila až po Goethově smrti Bettina von Armin, důvěrná přítelkyně obou mužů až poté, co oba zemřeli. Historici dnes věří, že příběh sice nějaký pravdivý základ má, jeho interpretaci ovšem bezesporu poznamenaly osobní zájmy autorky. Lze například doložit, že ona událost možná zklamala vzájemná očekávání aktérů, ale nevnesla mezi ně fatální rozkol. Beethoven i v pozdější době deklaroval, že si Goetha váží coby největšího německého básníka. Goethe sice rozdýchával skladatelovo chování o poznání hůř, ale přesto se ti dva sešli ještě nejméně čtyřikrát. Zajímavé je, že pokaždé opět v Čechách. Z Goethových velmi podrobných deníků se dozvídáme, že další tři schůzky se uskutečnily ještě během jejich společného pobytu v teplických lázních. Hned druhý den po údajně fatální procházce na kolonádě si Goethe a Beethoven společně vyjeli kočárem do nedalekých lázní Bílina. Další den, tedy 21. července, navštívil Goethe Beethovena, aby si vyslechl jeho hru na klavír. Do deníku si zapsal: „Er spielte köstlich“, tedy „Hraje znamenitě“. I následující den trávili chvíle spolu.
 
Poslední příležitost k setkání se jim naskytla 8. září téhož roku. V průběhu léčebných kůr se Goethovy a Beethovenovy cesty zkřížily v Karlových Varech. Poobědvali spolu, načež se kochali panoramatem na vyhlídce zvané Friedrich Wilhelms Platz, zhruba v místech, kde dnes vede Stará pražská silnice. A právě tato scéna se stala námětem v úvodu zmiňovaného obrazu. Plátno nechal namalovat Georg Schicht, majitel slavné továrny na mýdlo s jelenem a tuky Ceres z Ústí nad Labem, a to asi v roce 1927.

Namydlená epopej

Velká olejomalba, zachycující karlovarské setkání Goetha s Beethovenem byla součástí dvaadvacetidílného cyklu obrazů z českých dějin, tzv. Schichtovy epopeje. Tou hodlal továrník přispět k rozšíření všeobecného přehledu obyvatel českých zemí o vlastní historii. Nechal totiž výjevy reprodukovat a v podobě školních obrazů je daroval všem školám v Československu v roce 1928 coby svůj dar k desátému výročí vzniku republiky. Tento výjimečný počin byl o to zajímavější, že donátor představoval přední osobnost německých průmyslníků v Československu.
 
Epopej můžeme také označit za Schichtův příspěvek ke zklidnění česko-německého soužití v českých zemích. To bylo v té době vyhrocené zesílenou germanizací za první světové války, tak i následnou čechizací po vzniku Československa. České a německé školy ovšem mecenáš obdaroval rozdílnými kolekcemi, přičemž ve výběru záměrně upozaďoval konfliktní témata. Pro české školy například husitské války ilustroval scénou Žižka před Prahou v roce 1424, kdy se velký vojevůdce nechal obměkčit a odvolal útok na hlavní město. Německá část epopeje představovala žákům přínos německy mluvících hrdinů k dějinám Čech. Rozvoj lázeňství přitom reprezentovalo právě setkání Goetha a Beethovena. Teplický incident se však do „mírové“ koncepce epopeje nemohl hodit. Georg Schicht chtěl nabourat zažitý příběh zdůrazněním pozitivní roviny vzájemného vztahu obou mužů. Tento pokus bohužel nedostal v následných dějinných zvratech větší příležitost uspět.
 
České i německé děti se s pomocí Schichtových školních obrazů skutečně učily. Po roce 1945 se však většina těch „německých“ stala nepotřebnými, neboť jejich obsah z výkladu českých dějin zcela vypadl, včetně scény z Karlových Varů. Zbylé obrazy byly po přelepení německých nápisů a jména Schicht na školách užívány dál, často až do 80. let 20. století. Zajímavý je přitom nejen příběh reprodukcí, ale i originálů. Původní olejomalby dlouho visely ve správní budově ústecké továrny Schicht (později Setuza), v průběhu dějin však sem tam nějaký z nich zmizel, ať už kvůli aktuálně politicky nevhodnému námětu či proto, že se prostě někomu zalíbil. Do dnešních dnů se tak z původních 22 olejomaleb dochovalo jen 15. Mezi sedmi ztracenými je bohužel i Goethe s Beethovenem. A protože i školní reprodukce tohoto námětu měly vzhledem ke svému „němectví“ většinou smůlu, je dnes znám pouze z historické reklamní pohlednice. Ústecké muzeum, které o zbytky epopeje pečuje, po této olejomalbě usilovně pátrá. Zatím bohužel marně.