Pop a elektronická hudba 2021
Kde vězí posilující injekce?

Rok 2021 měl být postpandemickým popovým rokem. S touto nadějí se německý hudební a zábavní průmysl, stižený koronavirovou pandemií, přinejmenším snažil zahájit kulturní léto. Během něj se vše na krátkou dobu zdálo být takové jako dřív. Pak však přišla čtvrtá vlna pandemie a ozřejmila jednu věc – naděje a kreativita nikoho neuživí, když chybí peníze a strategie.
 

Je říjen 2021 a v proslulé mnichovské pivnici Hofbräuhaus provádí 142 lidí na cvičebních podložkách pozdrav slunci. To vše za zvuků dechovky v podání kapely LaBrassBanda z Chiemsee, která se v rámci experimentu snaží propojit dechovou hudbu s jógou. Tato kapela sdružená kolem trumpetisty Stefana Dettla vydala už v roce 2014 kontemplační album Kiah Royal – nahrané v kravíně. Nyní je to tedy Yoga Symphony No. 1, obnovená infuze maximální relaxace s příchutí kulturního přivlastnění, trik s čajovým sáčkem Sonnentor a živá sešlost pod odborným vedením učitele jógy. To vše je podle Stefana Dettla „zvuk vycházející přímo z těla“. A co se týče množství cvičebních podložek v sále se solidním dřevěným táflováním, zdá se, že  po roce a půl nuceného utlumení kultury se tím Dettl trefil do černého. Souběžně s touto akcí se po celém Německu konaly relaxační koncerty, oceněné Německou cenou cestovního ruchu, při kterých diváci v rámci protikoronavirových opatření seděli odděleně v plážových koších. Bylo to to, co Německo v domněle postizolačním popovém roce potřebovalo?

Každopádně nemůže skutečně nikdo tvrdit, že německé umělce a pořadatele kulturních akcí postihla spolu s finančními ztrátami i ztráta fantazie. Naopak – s očkovacími centry přišlo kulturní léto. Jednak prostřednictvím nedobrovolně nezaměstnaných lidí z hudební branže a z oblasti živého umění, kteří se v Berlíně angažovali jako asistenti při očkování. V terminálu C letiště Tegel panovala díky ozvučení klubová atmosféra, v halách, kde se dříve pořádaly různé akce, například v Aréně v berlínské čtvrti Treptow, se konaly pilotní testy pro první „očkovací párty“, na kterých se kromě očkování dočkali zájemci i nočních DJ setů a doprovodného programu. Na druhou stranu bylo kulturní léto přímo iniciováno finanční dotací ve výši 30,5 milionu, kterou poskytla Spolková kulturní nadace v květnu 2021 jako přímou podporu především umělcům a umělkyním na volné noze, nezávislé scéně a lokálním aktérům pro navrácení digitálního kulturního života do městského prostoru. Znamenalo to nové nastartování kultury (Neustart Kultur) pro 117 projektů, včetně řady hudebních akcí pod širým nebem v 63 městech a 54 okresech.

VLNA MEZI VLNAMI

Streamovací projekty jako HÖR Berlin, rádio Torhaus coby samosprávný komunitní prostor v bývalé vrátnici na Tempelhofském poli nebo ulmský festival FEMTASTIQUE, který byl zaměřen především na ženy v hudbě a který byl s enormním technickým nasazením přenášen živě na internetu, se za pandemických podmínek etablovaly jako inkluzivní a bezpečné prostory pro rozmanité hudebníky a hudebnice a dýdžejské kolektivy. Jako prostory, které stojí za to zachovat. Přesto po  zploštění křivky počtu osob nakažených koronavirem na jaře 2021 stále zesilovalo volání po společensky odpovědném návratu k běžnému provozu. Z existenčních důvodů jednotlivců, ale také jako kolektivní požadavek strukturních změn, které zahrnují uznání kultury jako lokalizačního faktoru a součásti ekonomického systému. Stručně řečeno: Quo vadis, systémová relevance?

Uznání klubů a míst pro živá vystoupení jako kulturních míst ze strany stavebního výboru Spolkového sněmu v květnu 2021 bylo opožděným, dlouho naléhavě očekávaným světlým bodem. Zůstane však pouze symbolickým politickým aktem, dokud bude na mnoha místech chybět to, co je pro provoz a zachování těchto prostor k pořádání akcí základní – peníze. Od června se stále rostoucí koalice svazů a spolků pod heslem Wir.Sind.Kultur. zasazuje na veřejných akcích a v diskusních fórech za přijetí berlínského zákona na podporu kultury, který by měl kulturním pracovníkům pomoci překonat krizi, zaručit obnovu kulturní scény a dlouhodobě ji zajistit. Osoby samostatně výdělečně činné, zaměstnanci s pracovními smlouvami na dobu určitou, osoby s příležitostným zaměstnáním i malé kapitálové společnosti sice v první polovině roku získali od spolkové vlády podporu ve formě zálohy na restart ve výši až 7500 eur, ale takové nabídky jsou příliš krátkodobé a většinou omezené na jednotlivce. Jednotný a dlouhodobě udržitelný koncept finanční podpory i ve druhém pandemickém roce chybí.

To byl také jeden z důvodů, proč se v červnu na berlínském vodním kanálu Landwehr znovu uskutečnila demonstrace na člunech na podporu klubů a festivalů. Akce vyvolala smíšené pocity vzhledem k podobné akci, která se konala o rok dřív souběžně s protesty Black Lives Matter a která z velké části obětovala ochranná proticovidová opatření ve prospěch šampusu. Rok 2021 přinesl tedy i hudební branži nakonec především jednu věc – víc staré písně s obměněným textem. Nebo ne?

Bilance živé kultury je rozštěpená jako rok sám. Poté, co byl v květnu navzdory sofistikovanému konceptu ochrany proti koronaviru zrušen Fusion Festival, začaly se klubové a showcaseové festivaly, jako je Pop-Kultur v prostorách berlínského klubu Kulturbrauerei, pořádat už v létě jako hybridní akce. Následovaly Reeperbahnfestival v Hamburku, 3HD a Atonal v Berlíně, Balance Festival v Lipsku a další.

Organizace Initiative Musik, která uděluje cenu APPLAUS, ocenila nápaditost a vlastní iniciativu mnoha organizátorů speciálními cenami za kreativní formáty, zatímco klubová komise v hlavním městě podpořila financemi a infrastrukturou pilotní projekty, jako je série akcí LINK pro větší rozmanitost a bezpečné prostory ve spolupráci s DJ kolektivem Raiders z Ghettohouse v berlínské čtvrti Marzahn. Také premiéru experimentální akce Clubculture Reboot, kterou vědecky podpořila berlínská nemocnice Charité, vyhodnotili iniciátoři a iniciátorky ze senátní správy pro kulturu a Evropu a berlínská klubová komise jako přínosnou. V době od 6. do 8. srpna byly v šesti klubech na základě testování návštěvníků PCR testy realizovány indoorové akce za účasti 2110 negativně testovaných osob, aby se dokázalo, že i v pandemických podmínkách lze bezpečným způsobem realizovat hromadné zábavné akce.

Poté, co v srpnu po žalobě rozhodl Berlínský správní soud ve zrychleném řízení o oficiálním zrušení zákazu tance v hlavním městě, to několik týdnů vypadalo, že  téměř všechno bude jako dřív. Po říjnovém otevření klubu Berghain se však právě v tomto berlínském techno bunkru rozšířila ještě během října nová vlna nákazy koronavirem. Po zmatcích kolem celostátních a specifických, pro jednotlivé akce stanovených předpisů „3G“ (z německého „geimpft oder genesen oder getestet“, tedy „očkovaný nebo uzdravený nebo negativně testovaný“), „2G+“ („očkovaný nebo uzdravený plus negativně testovaný“) a „2G“ („očkovaný nebo uzdravený“) byly všechny velké akce nejdříve v Sasku a krátce nato v celém Německu narychlo zrušeny, a to navzdory zavedení vzorných bezpečnostních konceptů.

Byl mezi nimi i lipský festival Transcentury Update, který byl odložen už v roce 2020 a na kterém měla Anika, jedna z nejzajímavějších experimentálních umělkyň a dýdžejek roku, představit své nové album s nadějným názvem Change. Skutečnost, že se ve stejném období mohlo uskutečnit její vystoupení na berlínském festivalu Synästhesie, ilustruje jeden z hlavních problémů celostátně nejednotné koronavirové politiky. Rozhodnutí dát přednost akci v jednom městě před nabídkou vystoupení v jiném městě se stalo sázkou do loterie a za určitých okolností mohlo v závislosti na aktuálním počtu nově nemocných v daném místě znamenat ze dne na den příjem nebo ztrátu. Vstupenky z Lipska se však tak jako na mnoha jiných místech tentokrát nedaly převést do nového roku. Přetrvávají tedy obavy, že čtvrtá vlna koronaviru definitivně ukončila další existenci některých nezávislých umělců a nedotovaných pořadatelů kulturních akcí.

Kolaps, ÚNIK a trocha naděje

Pauza v provozování živé kultury a nařízená nebo samostatně zvolená izolace však u řady německých a německy mluvících umělců a umělkyň přispěla k větší kreativitě. Albem Die Gruppe se po šesti letech, jako obvykle apokalypticky, vrátila diskurzivní popová kapela Ja, Panik, která do Berlína přesídlila z Rakouska. Se saxofonem, výpůjčkami od Roxy Music a odkazy na koronavirový, klimatický a systémový kolaps v písních, z nichž některé vznikly už v roce 2019, ale nyní se dají poslouchat jako komentář k současné době. Mimochodem, tanec nad propastí byl v popovém roce 2021 na denním pořádku. Nová alba od esslingenského Maxe Riegera (alias All Diese Gewalt), od Isolation Berlin a od hudebníka Drangsala, který na albu Exit Strategy formálně odbočuje směrem ke šlágru, ale obsahově nadále krouží kolem stinných stránek lidské existence ve velkoměstském molochu, svědčí nanejvýš tak o optimistické víře v to, že stále ještě může být hůř. Jiskřičkou naděje, alespoň podle jména, je svěží agnostický pop od School of Zuversicht ze staré hamburské indie gardy.

Skutečný konec postihl v únoru překvapivě život a dílo hudebnice Françoise Cactus, která se označovala za člověka bez vlasti a za svůj domov si vybrala Berlín. Tato kreativní vůdčí osobnost ikonické kapely Stereo Total, hrající syntetický pop, zemřela v 56 letech na rakovinu prsu a zanechala po sobě vedle několika alb také bezpočet rozhlasových her, knih, maleb a uměleckých objektů. Podobně jako Françoise Cactus patřila i západoberlínská dark wave skupina Malaria!, uskupená kolem pozdějších kolegyň ve Stereo Total, Bettiny Köster a Gudrun Gut, k subkultuře Geniálních diletantů, kteří v 80. letech minulého století spojovali avantgardní umění s hudbou a sklepní prostory v Kreuzbergu s nočními kluby v centrální berlínské čtvrti Mitte.

Ke čtyřicátému výročí vydaly Bettina Köster, Gudrun Gut a jejich spoluhráčka Beate Bartel v listopadu v nakladatelství Ventil rozsáhlý knižní projekt s názvem M_Dokumente o třech undergroundových kapelách Mania D, Malaria! a Matador, který  odráží především ženský pohled na scénu DIY na přelomu 70. a 80. let. Podobně současný feministický pohled na celoněmeckou popovou historii přináší v roce #DeutschRapMeToo knížka písničkových textů Ich brauche eine Genie novinářek a hudebnic Sandry a Kersty Grether, vydaná v nakladatelství Mikrotext. V této knížce dvě bývalé autorky magazínu SPEX nabízejí zasvěcenou, nostalgickou i dobově kritickou zásobu písňových textů od více než 60 hudebnic (mimo jiné i od kapely Malaria!) z různých desetiletí a žánrů, včetně doprovodných akordů, fotografií, obalů alb a archivních materiálů. A ještě jeden kus hudební historie stojí za zmínku – berlínská klubová instituce Tresor oslavila v roce 2021 už 30. výročí svého otevření.

Při pohledu do budoucna zůstává otázkou, zda posilující očkovací dávky budou znamenat také nový impulz pro hudební a klubovou branži v roce 2022. Pro bookery, pořadatele, techniky, hudební producenty a fanoušky zní předsevzetí patrně už potřetí takto – poslechnout si svůj vlastní příběh a příběhy různých spolutrpitelů a spolutrpitelek v podcastu Our House – Clubs und ihre Geschichten, který v roce 2021 vyprodukovala DJ Gigola na Spotify, a doufat.