Kristina Sprindžiūnaitė doporučuje
Die Ostsee. Berichte und Geschichten aus 2000 Jahren

Ve dvou a půl kilogramech koncentrované literatury se soustředí mnohé, co přesahuje rámec vlastní zkušenosti, respektive důvěrně známé linie pobřeží, to, co můžeme objevit, odvrátíme-li pozornost od romantiky letovisek a obchodních cest. Antologie představuje překvapivě pestrou škálu hlasů: mezi 106 autory je zastoupena nejenom řada nositelů Nobelovy ceny za literaturu či klíčových myslitelů a romanopisců z časů, kdy se literární ceny ještě neudělovaly, ale také méně známí spisovatelé a básníci platící spíše za lokální veličiny, středověké cestopisy a severoněmecké ságy, hlasy moderny a doby poválečné. Jsou to nová časová, místní či tematická propojení mezi jmény proslulými a neznámými, jež tuto antologii povyšují na více než sbírku textů. Tato přidaná hodnota je zřetelně patrná již při blaženém listování krásně vypraveným svazkem.

K radosti z objevování se druží ještě jedno potěšení: nad tím, že takovéto srdeční projekty jsou dnes ještě navzdory všemu možné. Fascinující způsob, jímž Klaus-Jürgen Liedtke, spisovatel, překladatel a nositel mnoha ocenění, řadí díla a autory, nezapře tvůrcův zápal pro věc: tématem sedmi kapitol jsou návraty a začátky cest, a to těch skutečných i smyšlených, prvek vody, přímořská města, ostrovy, provinční oblasti a periferie. Baltské moře tak není redukováno pouze na pobřeží a do popředí může vystoupit mnohem více aspektů dané literatury. Kniha přináší rozmanitá vyprávění o lidech a městech, věnuje se bitvám a osudům, když čtenáře zavádí do Kielu, Gdaňsku, Tallinnu, Rigy, Petrohradu, Helsinek, Stockholmu a Kodaně, na Gotland, Rujánu, Unznojem a Kurskou kosu, na Bornholm, k Ladožskému jezeru, na ostrov Gotska Sandön a řadu dalších míst.

Po návratu na „vlastní“ pobřeží se čtenář bude muset popasovat s lítostí dvojího druhu. Za prvé, že zásadních a reprezentativních děl jednotlivých národních literatur byl do němčiny přeložen pouze zlomek. Za druhé pak, že takto rozsáhlé a skvostně, ba přímo luxusně vypravené (zřejmě díky na německé poměry nezvykle vysokému počtu sponzorů) kánonické dílo má minimální šanci na vydání v zemích s malým trhem. Navzdory tomu platí: ti, kdo jsou schopni číst německy, jsou jasně ve výhodě i tehdy, pokud jde o objevování sousedů a jejich příběhů.