Vytenė Saunoriūtė Muschick doporučuje
Guldenberg

Christoph Hein líčí ve svém románu Guldenberg fiktivní německé maloměsto kdesi na východě země, které se ocitlo ve výjimečné situaci. Život v městečku s vymezenými pilíři společenského soužití v podobě radnice, kostela, hostince, krámku, obchodníka a strážmistra vytrhne z jeho poklidné a poněkud nudné každodennosti příchod osmi nezletilých uprchlíků. Dostanou přiděleno ubytování ve staré loděnici, místní je však berou jako „jiné“, „cizí“. Mladí lidé se okamžitě stanou „obětními beránky“, sotva se začne šířit fáma, že patnáctiletá německá dívka byla obětí znásilnění.

Připadá vám, že toto schéma už odněkud znáte? Koho ve středověku obviňovali z šíření moru a vyháněli z měst? Koho v raném středověku upalovali na hranicích? Proti komu se obracely pogromy – proti „jiným“, kteří „přinášeli neštěstí“, a proti „obětním beránkům“, ať už to byli židé, nebo ženy (čarodějnice). Nepřekvapí nás tedy, že komplexně vylíčený střet vesnického společenství s uprchlíky končí žhářskými útoky na loděnici. O něco později jsou nežádoucí z Guldenbergu vyhnáni; farář pak shrnuje závěr celého vyprávění: „Byla to pro nás zkouška. Zkouška, jestli jsme křesťané a jestli jsme solidární. Dozvěděli jsme se něco sami o sobě.“ A právě o to Christophu Heinovi v jeho novém románu jde – nechce psychologizovat ani rozehrávat spletité románové epizody, jde mu naopak o zobrazení různých způsobů uvažování v rámci jednoho mikrokosmu a zároveň o analýzu toho, proč zůstat uzavřený v sobě a „mezi svými“.

Guldenberg je napsán střízlivým jazykem s bohatými dialogy, díky svižně se střídajícím scénám se čte jako divadelní hra a zřetelně ukazuje celé dilema v soužití obyvatel jednoho maloměsta.

Suhrkamp Verlag