Student Erich Kästner
Literární život formovaný studiem

Erich Kästner se v Lipsku ani nenarodil, ani nezemřel. Do východoněmeckého města na řece Pleiße přišel v roce 1919 studovat germanistiku, historii, filozofii, žurnalistiku a divadelní vědu. Lipsko, tamní univerzita a první spisovatelské počiny však Kästnera po zbytek života formovaly. Rozhovor s Dr. Sebastianem Schmidelerem, odborným asistentem pro literaturu pro děti a mládež na Pedagogické fakultě Lipské univerzity.
 

Můžete, pane doktore, přiblížit, kdy a jak to s Kästnerem v Lipsku začalo?

Kästner studoval v Lipsku s přestávkami od zimního semestru 1919/20. Nejdůležitějším důvodem k tomu bylo tzv. "zlaté stipendium", které mu, coby odměnu za vynikající maturitní výsledky na drážďanské škole König-Georg-Reformgymnasium, věnovalo město Drážďany, a které Kästnerovi umožnilo se na prestižní saskou státní univerzitu zapsat. Bohužel se tato finanční podpora brzy stala téměř bezcennou kvůli inflaci.

Jaké to pro mladého Ericha Kästnera bylo studovat v Lipsku, krátce po konci první světové války?

Rozhodně to nebylo moc pohodlné. To, čemu dnes říkáme "Work-Life-Balance", Kästnerova generace prakticky neznala. Studovalo se po nocích. Kromě přednášek, které pilně navštěvoval, se Kästner musel přes den protloukat nejrůznějšími zaměstnáními, aby se finančně udržel nad vodou. Ačkoli dva jeho strýcové z matčiny strany byli bohatí, on sám pocházel z chudé dělnické rodiny. Studium pro něj znamenalo společenský vzestup, a navíc měl výjimečný talent – to bylo neobvyklé. Většina jeho převážně mužských spolužáků pocházela ze středostavovských rodin, v nichž peníze nehrály nezbytně nutně hlavní roli. Kästner si záhy našel cestu do uměleckých kruhů, sám měl bohémské sklony, okolí jej brzy začalo právem vnímat jako talentovaného mladého novináře a díky příležitostem, kterých se mu tak dostalo, se mohl v lipských novinách a časopisech angažovat jako novinář – spisovatel. A to mimochodem také jako autor textů pro děti (ještě dlouho před úspěšným románem Emil a detektivové).

Pokud jde o spisovatelskou a novinářskou práci během působení v Lipsku, je Kästner popisován jako velmi ambiciózní.  Měl kromě práce a studia ještě vůbec prostor pro studentský život?

Velký prostor v Kästnerově životě zaujímala především jeho „Muttchen", tedy „mamka", matka Ida Kästnerová, s níž měl blízký vztah. I v době svého pobytu v Lipsku jí každý týden posílal na vyprání své prádlo a každý den psal pohlednici. Coby mladý novinář se ale Kästner také velmi aktivně účastnil lipského kulturního života a psal o něm do všech novinových rubrik, včetně umělecké kritiky. Rozhodně měl tedy přístup k pestrému společenskému a politickému dění ve městě. Soukromě navštěvoval svého školitele, přátelil se s mladými umělci, jako byl Erich Ohser (E. O. Plauen), a navazoval kontakty s lipskými nakladateli. Kästner se choval velice strategicky, byl na jednu stranu nesmírně pracovitý, neobyčejně literárně nadaný, ale také velmi sebevědomý a nepochybně trochu kariérista. „Studentský život" zřejmě nebyl středobodem jeho zájmu, alespoň ne v tom smyslu, jak je to dnes běžné. Studentů bylo tehdy koneckonců mnohem méně než dnes, studentské dění bylo elitářštější a komprimovanější než na dnešní velké Lipské univerzitě s jejími mnoha tisíci studenty.

Měl Kästner v Lipsku oblíbená místa, která coby student a novinář rád navštěvoval?

Augustovo náměstí, na kterém trávil své přestávky kouřením cigaret. Café Felsche.

Můžeme o Kästnerovi říci, že byl „Tucholským dětské literatury“?

Ne. Tedy abych to řekl jasně: takové srovnání hodně pokulhává. Tucholsky byl jedním z nejlepších a nejznámějších novinářů a spisovatelů Výmarské republiky, ale zaměřoval se především na krátkou prózu a populární poezii; s dětskou literaturou neměl nic společného. Byl mistrem satiry. Kästnerovo dílo je oproti tomu formálně mnohem rozsáhlejší a pestřejší – sahá od komerční poezie přes novinovou prózu (kde se setkává s Tucholským), až po romány pro děti a „velké lidi", povídky pro dospělé, filmové scénáře, divadelní hry a rozhlasové revue. Kästner měl navíc talent dostat svá (i pro děti psaná) díla do médií. To bylo v jeho době velkou novotou. Často se přehlíží, že Kästnerovy romány pro děti byly od samého počátku mediálně šířeny na všech frontách. V případě Luisy a Lotky bylo filmové zpracování dokonce výchozím bodem pro úspěch Kästnerovy knihy. Kästner stojí sám za sebe a vlastně jej nelze srovnávat s ostatními autory – což je fakt, jenž vždy uměl velmi působivě inscenovat. Pokud jde o literaturu pro děti, byl hvězdou Výmarské republiky i poválečného období.

Jak tedy formovala Kästnera Lipská univerzita a její osobnosti?

Dalo by se to shrnout tak, že v Lipsku se Kästner naučil psát vypointovaně, lakonicky a myslet ostře. Právě zde si vytvořil svůj nezaměnitelný styl a dostal se na výsluní. Často je mu vytýkána umírněnost, ta je ale pochopitelným důsledkem jeho skeptického postoje ke světu. Skutečnost, že Kästner v Lipsku obhájil doktorát, svědčí o jeho náklonnosti k univerzitě. Měl vynikající učitele, jako byl literární vědec Albert Köster, goethovský badatel a divadelní odborník, který v Kästnerovi vzbudil nadšení pro jeviště, a také významné podporovatele, jako byl Georg Witkowski, který vedl Kästnerovu disertaci po Kösterově sebevraždě. Na univerzitě rovněž existoval kurz novinářských studií. Kästner se po celý život považoval nejen za erudovaného spisovatele („poeta doctus"), ale také za literárního historika s demokratickým posláním. Rád to ovšem skrýval za svůj zdánlivě jednoduchý, chytlavý styl psaní. Důležitý byl pro něj doktorát, a tedy univerzita jako intelektuální základ jeho psaní a myšlení. Ovlivnilo ho však i samotné město Lipsko, které si zjevně velmi oblíbil.

Jedno ale bylo jasné: za Výmarské republiky se Kästnerův talent mohl skutečně rozvinout pouze v metropoli Berlíně, nikoliv v regionálním měšťanském prostředí, jakým bylo Lipsko. Lipsko bylo v té době nicméně centrem knižní kultury, což Kästner oceňoval. Nic lepšího než toto prostředí ho na cestě z Drážďan do Berlína nemohlo potkat. Co po sobě Kästner na Lipské univerzitě zanechal?

Coby novinář informoval také o významných vědeckých událostech na univerzitě, jako byla například inaugurační přednáška Hermanna Augusta Korffa, klíčového představitele výzkumu literatury Goethovy doby. Svými vědeckými pracemi na své akademické učitele zapůsobil – už jako postarší pán zařadil Kästner výtah ze své lipské disertace do svých sebraných spisů a dokonce ji vydal jako monografii v odborném nakladatelství, což značí, že ve svém životě přikládal Lipské univerzitě velký význam. V Kästnerově pozůstalosti, deponované v literárním archivu v Marbachu, jsou dodnes uloženy seminární práce a další materiály z jeho studentských let. Myslím, že Kästner by byl také dobrým profesorem literatury, ale to by pro něj, umělce s mnoha spisovatelskými talenty, bylo asi příliš jednostranné.

Jsou ještě dnes v Lipsku, zejména na Lipské univerzitě, místa, která Kästnera připomínají?

Univerzitní archiv dodnes uchovává jeho doktorskou práci. I Augustovo náměstí a kampus jsou dodnes tím jádrem univerzity, v němž se soustřeďuje univerzitní život. Jediný rozdíl je v tom, že tam, kde dříve bylo centrum humanitních věd, dnes sídlí Ekonomická fakulta. Humanitní vědy se v Kästnerově době těšily v rámci akademické struktury značné reputaci. Kästnerův úspěch je také trochu úspěchem rozkvětu lipských humanitních studií, jejich pověst tehdy značně přesahovala hranice Lipska.

Předáváte svým studentům Kästnerova literárního a novinářského ducha?

S tím „duchem“ je to taková ošemetná věc.  Abych na otázku odpověděl objektivně: Kästner byl výjimečný talent a uměl přesně formulovat. Není třeba se ho snažit kopírovat. I po roce 1933, kdy byly jeho knihy páleny, se snažil udržet moderní dětskou literaturu ve službách demokratické kultury – za velmi těžkých podmínek v tzv. vnitřní emigraci, což vyžadovalo odvahu, která nám dodnes může být vzorem. Dnešní studenti mohou považovat za štěstí, že jsou podobných „zkoušek odolnosti" ušetřeni.

Pokud jde o to, jak Kästner vnímal a popisoval ženy a dívky, bych řekl, že zde je třeba být dosti kritický a že je třeba jeho dílo znovu nahlédnout. Právě tohoto jeho „ducha" bych v dnešní době genderové citlivosti a politické korektnosti za každou cenu dál nepředával...

Nakolik je Kästner v dnešní literatuře pro děti a mládež ještě aktuální?

Zůstává jedním z nejvýznamnějších a mezinárodně nejoblíbenějších německy píšících autorů dětských knih 20. století. Kästnerovo jméno je po celém světě stále notoricky známé. Někteří autoři dětských knih, jako například Andreas Steinhöfel, který je často označován za „nového Kästnera", se Kästnerovou estetikou inspirovali i pro svou vlastní tvorbu. Kästnerovy knihy pro děti se stále dobře prodávají, i když mnohým z nich bude v příštích letech sto let. Zůstává také jakýmsi poznávacím znamením demokracie – jak ve Výmarské republice, tak v padesátých a šedesátých letech.

Čtou dnes ještě děti a mládež Kästnerovy knihy, nebo je přijímají pouze prostřednictvím filmových adaptací děl, jako je Emil a detektivové, Luisa a Lotka, Létající třída, Kulička a Toník?

Ano, tento trend již nelze zastavit. Má to dvě stránky: Na jedné straně mohou moderní filmové adaptace dětskou literární látku pro současné mladé publikum oživit. Na druhou stranu, pokud se knihy přestanou číst černé na bílém, ztrácí se Kästnerův vtip a jeho nezaměnitelný vypravěčský tón. Kästner byl představitelem literárního modernismu, a to i ve svých knihách pro děti. To si lze plně uvědomit a docenit pouze tehdy, pokud Kästnerovy knihy skutečně čteme a jeho samého vnímáme jako erudovaného, učeného spisovatele. Kästner byl jedním z nás, protože právě zde, na Lipské univerzitě, se stal tím, čím je dodnes: velkým literárním talentem, který nepatřil jen knihám pro děti.

Rozhovor, který poprvé vyšel v časopise Lipské univerzity 22. února 2022, vedl Michael Lindner. Goethe-Institut děkuje Lipské univerzitě za svolení jej opětovně zveřejnit a přeložit.