Nejen Emil

Jak vypadá česká recepce Ericha Kästnera s přihlédnutím k jeho literatuře pro děti a mládež?

Od: Radek Malý

Německý spisovatel Erich Kästner (1889–1974) nejprve získal uznání jako satirický básník a žurnalista. Jeho poezie ve vázaném verši označovaná někdy jako „užitá lyrika“ oplývající v rámci duchu uměleckého směru nové věcnosti pesimismem, ale i hořkým humorem, může být českým čtenářům známa z výborů Z malých dějin (1963, přeložili Jitka Bodláková a Josef Hiršal), Německé kolečko (1966, přeložili Jitka Bodláková a Josef Hiršal), Sólo pro mužský hlas (1988, přeložil Jindřich Flusser) a Třináctý měsíc (2006, přeložil Radek Malý).

Jediný a stěžejní Kästnerův román Fabian vyšel v českém překladu Miloše Hlávky už roku 1933, tedy dva roky po vydání v Německu. Podruhé tento román vyšel v překladu Rudolfa Tomana roku 1968. V českých překladech dále vyšly Kästnerovy memoáry Když jsem byl malý kluk (1966, přeložila Jitka Fučíková). A díky výtečné práci českých překladatelů si český čtenář může přečíst i Kästnerovy humoristické prózy Honba za miniaturou, Tři muži ve sněhu a Malý pohraniční styk, které vyšly v souborném vydání pod názvem Veselá trilogie (1982, přeložili Jana Pecharová a Jaroslav Simonides).

Avšak od konce dvacátých let dvacátého století, kdy vyšla jeho první kniha pro děti, se začíná datovat jeho úspěšná cesta k dětskému publiku a světové proslulosti v této oblasti. Po druhé světové válce už se věnoval prakticky jenom jí. Správnost jeho rozhodnutí potvrzuje mimo jiné například Cena Hanse Christiana Andersena, nejvýznamnější mezinárodní ocenění v oblasti knižní tvorby pro děti a mládež, které mu bylo uděleno roku 1960.

Nejslavnější Kästnerovou knihou je bezesporu jeho první počin na poli literatury pro děti – Emil a detektivové (Emil und die Detektive, 1929). Dvanáctiletý Emil Tischbein, syn chudé vdovy z Drážďan, v příběhu jede poprvé na prázdniny k příbuzným do Berlína. Maminka mu svěří peníze pro babičku, Emil však ve vlaku usne, a když se probudí, zjistí, že byl okraden. Rozhodne se pronásledovat podezřelého, svého spolucestujícího. Ve městě se seznámí s Gustavem, vůdcem místní klukovské party, a začíná dramatická honička za zlodějem po celém městě. Ke skupině se záhy připojí Emilova sedmnáctiletá sestřenice Pony. Zloděj, obklíčený houfem dětí, se pokusí ukradené peníze vyměnit v bance, avšak je dopaden a předán policii. Nakonec se ukáže, že se jedná o hledaného bankovního lupiče. Emil je vyznamenán na policejním ředitelství, získá odměnu a proslaví se po celém Berlíně.

Kniha vznikla na popud nakladatelky Edith Jacobsohnové pro berlínské nakladatelství Williams & Co. během několika týdnů a autor, plným jménem Emil Erich Kästner, se v ní inspiroval vlastní biografií a postavou své matky: sám jako chlapec v Drážďanech kdysi sledoval ženu, která podvedla jeho matku kadeřnici. Kromě toho autor sám sebe do románu zakomponoval v postavě novináře Kästnera, který o Emilově pátrání napíše reportáž, a také v netradiční předmluvě „Tohle ještě není vlastní příběh“, v níž popisuje vlastní motivaci k napsání knihy. Kästnerova dětská detektivka vznikla pod vlivem tzv. nové věcnosti a vnesla do literatury určené dětem a mládeži do té doby nevídané tóny: humor, dobrodružství a umění vcítit se do dětských hrdinů oproti tradičnímu moralizování či zapojování nadpřirozených prvků.

Emil a detektivové je jediná Kästnerova kniha, která roku 1933 v Německu unikla veřejnému pálení knih, nicméně od roku 1936 byla i ona národními socialisty zakázána. Roku 1931 byla tato kniha poprvé zfilmována a roku 1934 napsal Kästner její pokračování s názvem Emil a tři dvojčata. Zatím poslední filmová adaptace režisérky Franzisky Buchové z roku 2001 odehrávající se v současnosti vnesla do příběhu některé nové prvky: Emil žije sám se svým nezaměstnaným otcem, protože matka rodinu opustila, a vůdcem dětského gangu není Gustav s houkačkou, ale emancipovaná Pony. Sám Kästner je autorem divadelní adaptace románu z roku 1930. Roku 2001 také vznikl stejnojmenný úspěšný muzikál.

Kniha je v českém prostředí pevně spjata s originálními ilustracemi Waltera Triera, nicméně vyšla netradičně také například s ilustracemi Galiny Miklínové. Poprvé kniha v češtině vyšla už roku 1934 v překladu Jarmily Haškové, avšak známý a dodnes vydávaný je překlad Jitky Fučíkové. Ta byla ostatně Kästnerovou překladatelkou i v případě dalších jeho knih pro děti, což prospělo ke konzistentnosti autorova stylu v českém jazyce.

Pravděpodobně druhou nejslavnější Kästnerovou knihou pro děti, a to v celosvětovém měřítku, je Luisa a Lotka (Das doppelte Lotchen, 1949), která je v českém prostředí spojena s překladem Hany Žantovské. Oblíbený motiv záměny dvojčat Erich Kästner v této knize povyšuje na soudobé sociální drama s dobrým koncem. Četná česká vydání této knihy svědčí nejen o její neutuchající oblibě, ale mohou posloužit i jako galerie ilustrátorských postupů a stylů během bezmála sedmi desítek let. Z dalších Kästnerových knih pro děti v češtině už jenom jedna vyšla i v jedenadvacátém století – jde o 35. květen (Der 35. Mai, 1931), vtipné až překotné vyprávění o dvanáctiletém Konrádovi a jeho strýci a jejich podivuhodné road movie k Jižnímu moři. Knihu, kde Kästner demonstruje svou nepřebernou fantazii, opět přeložila Jitka Fučíková a roku 2001 šlo už o čtvrté vydání. Pro česká vydání této knihy jsou charakteristické ilustrace Václava Kabáta.

Pouze dvou českých vydání se dočkala Kästnerova druhá kniha pro děti Kulička a Toník (Pünktchen und Anton, 1931). Autor v ní varioval své úspěšné téma – detektivní povídka na půdorysu citlivosti pro sociální nerovnost. Nejprve vyšla roku 1934 v překladu Marty Třískové a podruhé roku 1958 opět v překladu Jitky Fučíkové. Dvou vydání a dvou překladů se dočkala i Létající třída (Das fliegende Klassenzimmer, 1933), v níž autor zúročuje zkušenosti ze studentských let i svůj antimilitarismus. Kniha vyšla v češtině poprvé roku 1935 v překladu Marty Třískové a podruhé roku 1958 v překladu Jitky Fučíkové.

Ta ostatně stojí i za překladem knížky Matýsek z krabičky od zápalek (Der kleine Mann und die kleine Miss, 1963) vydané roku 1972 s ilustracemi Miroslava Jágra. Matýsek je cirkusový trpaslík takové velikosti, že skutečně spává v krabičce od zápalek. S pomocí laskavého kouzelníka dosáhne svého – stát se uznávaným artistou. A výjimkou jsou v tomto kontextu veršované Neuvěřitelné příběhy, které vyšly v českém přebásnění Josefa Bruknera a s ilustracemi Aleny Ladové roku 1970. Jde o tři humorné a zároveň poučné příběhy o dětech původně samostatně vydané počátkem třicátých let.

Může se zdát s podivem, že českého vydání se ve své době ani později nedočkala Kästnerova kniha Konference zvířat (Die Konferenz der Tiere, 1949), která byla přeložena například i do slovenštiny. Ta je z Kästnerových knih rozhodně nejvíce angažovaná. Tento titul svým způsobem reaguje na specifickou dobovou situaci ohledně územních vyjednávání v poválečné Evropě. Zvířata, co jich na světě je, se rozhodnou vzít otázku světového míru do svých kompetencí a v zájmu budoucnosti lidstva se dopustí i dočasného únosu lidských dětí. Z této prózy vyniká autorův antimilitarismus a skepse k otázce politického vývoje v Evropě.

Z podstatných knih pro děti z pera Ericha Kästnera je do češtiny přeloženo téměř vše. Nepřeložený je pouze soubor povídek a básní Prase u holiče a jiné příhody (Das Schwein beim Friseur und andere Geschichten), který obsahuje zejména časopisecky publikované práce z třicátých let. A opomenout nesmíme Kästnerovu činnost adaptátorskou – pro mládež převyprávěl Barona Prášila, Gulliverovy cesty, Dona Quijota, příběhy z Kocourkova či příhody Tilla Eulenspiegela. Do jisté míry Erich Kästner svou první knihou ovlivnil i českou literární scénu – příběhem nebojácného Emila se inspirovali například Václav Řezáč v díle Poplach v kovářské uličce (1934) nebo František Langer v knize Bratrstvo bílého klíče (1934).

Některé rysy jsou pro Kästnerovu tvorbu určenou dětem typické – sociální citlivost, optimismus, hravost, břitký humor a skutečnost, že dospělí z nich nevycházejí zrovna nejlépe. Kästner vždy stojí na straně dětí, v nichž spatřoval dobro. Děti pro něj představují budoucnost i možnou naději pro tento svět. A možná právě v tom tkví neutichající obliba knih tohoto autora.