Volnost, rovnost, sesterství
Od feminismu ideálů k feminismu činů

V roce 2015 založila Marie Beauchesne feministickou módní značku, aby bojovala proti běžným standardům krásy. V tomto velice osobním textu vysvětluje, proč v naší společnosti potřebujeme více sesterství.
 

Od: Marie Beauchesne

Zažíváme právě okamžik probuzení veřejného povědomí, které, jak doufám, bude historické nad rámec současného mediálního pokrytí. #metoo na mě působí jako nový bojový pokřik. Jeho ozvěnou je silné sesterské hnutí, které mě naplňuje nadějí. Bylo to naléhavě nutné, protože jsem sice vnitřně hluboce přesvědčená o tom, že změna je možná, ale v každodenním životě zažívám opakovaně nezdary a emoční stres.

Toto sesterství je především společnou odpovědí – samozřejmě na útoky, ale také na všechny nespravedlnosti, od symbolického násilí v sexistické reklamě až po fyzické, sexuální obtěžování, jehož otřesná četnost nechává člověka beze slov. Nejdůležitější však je přestat mlčet. A bude jednodušší, když se ke slovu dostanou nejrůznější ženy v celé jejich rozmanitosti, když se spojíme, protože pak budeme mít větší sílu a naše slova větší závažnost.

Sesterství může být také tím, co drží naše hnutí pohromadě. Protože tak, jako neexistuje jen jedna „žena“, existuje ve skutečnosti i větší počet „feminismů“. Kde začneme, jak daleko zajdeme, kde přijmeme  kompromisy nebo také nepřijmeme, v čem se naše boje podobají nebo odlišují, koho začleníme nebo vyloučíme, jaké jsou naše priority? Všechny tyto otázky nás posouvají dál tím, že o nich přemýšlíme a vyměňujeme si názory, ale mohou nás také rozdělovat.

Sesterství jako závazný prvek našich Feminismů

Musíme toho ještě hodně dosáhnout, ještě hodně udělat, i když podle některých lidí, včetně žen, existují „důležitější věci“ – například nezaměstnanost, tání ledovců, hlad ve světě. Tato hierarchizace problémů se objevuje i v našem hnutí. Od té doby, co jsem v roce 2015 založila svou značku Ypsylone, jsem často nucena si vyslechnout, že feministická móda je v nejlepším případě bezvýznamná ve srovnání se závažnějšími tématy, jako je znásilnění, mrzačení pohlavních orgánů a obtěžování. Ale o čem to vlastně mluvíme? Pro jednotlivce je podle mě zřejmé, že kampaň, která bagatelizuje násilí nebo oslavuje extrémní vyhublost, není srovnatelná se sexuálním napadením. Ale na společenské úrovni obojí přispívá ke kultuře znásilnění. Modelky a herečky, ty, které jsou považovány za „nejkrásnější ženy světa“, se k tomu obvykle vůbec nevyjadřují nebo říkají jen to, co od nich ostatní chtějí slyšet. Skutečnost, že hnutí #metoo a #timesup vzešlo z tohoto prostředí, vyvolává otázku, zda si takovou akci mohou dovolit pouze „krásné“, bohaté a slavné ženy, nebo zda to není i pomsta žen, které symbolizují heslo „buď krásná a mlč“?  
 
Ať už je odpověď jakákoli, jsem přesvědčená o tom, že hierarchizace našich způsobů jednání vede do slepé uličky. Sesterství nabízí pozitivní východisko – vzájemně se podporovat a posilovat, vstřebávat všechny pozitivní energie, které chtějí něco změnit, bez ohledu na to, odkud vzešly, bez ohledu na to, v jaké oblasti se projevují. Potřebujeme všechny tyto feminismy – v každodenním životě, v teorii, v podnikání, ve škole, v médiích, v politice, v bolestných tématech a ve všech těch malých rozdílech, které nakonec dělají velký rozdíl.

Sesterství jako každodenní možnost jednat

Sesterství nás nejen drží pohromadě, ale nabízí nám také jednoduchou možnost jednání, kterou lze realizovat v každodenním životě. Před rokem a půl jsem na jedné konferenci TEDx definovala feminismus osobním způsobem, založeným především na svobodě. Rovnost mi nepřipadá nesmyslná; podle mého názoru je to nepostradatelný výchozí bod a právní základ, ale ne nutně cíl, který by byl ve všech oblastech žádoucí. Netoužím být rovna muži, protože nevidím důvod, proč by měl být žádoucím standardem muž. Musíme stále dokazovat, jak mohou být tyto standardy škodlivé? Ty mimochodem neškodí jen ženám, ale i mužům – kteří jimi jistě trpí méně, ale to neznamená, že jsou vůči genderovým stereotypům imunní. Je tu mýtus maskulinity.

Získat jako žena svou svobodu a vymanit se z genderových stereotypů, být tím, čím chcete být, a utvářet to, čím chcete být, to je úkol na celý život. Zasazovat se o to, aby si tuto svobodu mohli užívat i všichni ostatní lidé, a osvobodit naši společnost od jejích genderových okovů, to je pravděpodobně boj na několik životů. Dosáhnout rovnosti ve všech oblastech, v oblasti mezd, řešení násilí, důvěry atd., je neméně obtížné. Tyto dva koncepty jsou strukturující ideály.

Sesterství je kompas a zároveň konkrétní cíl, ukotvuje nás v jednání i v každodenním životě. Sesterství znamená, že vybudujeme stabilní sítě vztahů, že si zvykneme vzájemně sdílet hezké věci, že každou z nás podpoříme v jejím rozhodování a že nenecháme kamarádku nebo cizí ženu v těžké situaci samotnou.

I když nás naše ideály a ideologie rozdělují, kéž nás sesterství spojuje. Pokud mi můj cíl bude někdy připadat příliš vzdálený, kéž mi sesterství a jeho nesčetné drobné činy v každodenním životě připomenou, že jsme už udělaly obrovský pokrok a že cesta nebude tak dlouhá, když po ní půjdeme společně.