Německý film za první světové války
„Mobilizace obrazem“

Vypuknutí války v roce 1914 přineslo s sebou zásadní změny pro německou kinematografii. Z dlouhodobého hlediska však válka znamenala pro filmový průmysl období růstu – a to nejen komerčně. Médium filmu začalo být také více veřejně akceptováno.

Když vypukla první světová válka, stali se ze sousedních zemí a dobrých obchodních partnerů v Evropě přes noc nepřátelé. Tehdy ještě mladý, ale expandující německý filmový průmysl se proto obával nejhoršího. Kinematograph, jeden z velkých specializovaných časopisů o filmu, věštil 12. srpna 1914 temnou budoucnost: „V důsledku vypuknutí války bude bezpochyby celá kinematografie čelit vážné krizi a mrtvol na bitevním poli kinematografie bude bezpočet.“ Nejprve se zdálo, že se temná prognóza naplňuje

Pro filmový průmysl s mezinárodní působností znamenalo vypuknutí války značný otřes. Film začal být od té doby využíván také k nacionalistickým účelům a k válečné propagandě. Vybíraly se vysoké daně ze zábavy a byly vydávány zákazy dovozu a vývozu. Cenzura svévolně provozovaná armádou znejisťovala producenty a komplikovala filmovou distribuci v celé zemi.

Období růstu

Situace se však stabilizovala rychleji, než se očekávalo. V důsledku cenzury, zákazů a povolávacích rozkazů se celý zábavní sektor sice zmenšil, ale z celkového pohledu německý film a filmový průmysl z výrazně omezené nabídky profitoval. Zejména v menších a středně velkých městech byly oslabeny případně zcela zrušeny bývalé konkurenční podniky jako divadla, varieté a zábavní parky, které všechny potřebují více personálu než biografy. Nové vrstvy publika se začaly více přiklánět k biografu. Odbytový trh se navíc od základu změnil v důsledku rozsáhlé izolace od zahraniční konkurence, ale také v důsledku zřízení polních biografů a silné expanze na obsazených územích. Německý filmový průmysl do té doby výrazně zaostával za filmovým průmyslem sousední Francie. Najednou ho začal rychle dohánět.

Válka však znamenala pro kinematografii období růstu nejen v komerčním smyslu. Také postoj veřejnosti ke kinematografii se proměnil. Před válkou byl film vnímán především jako laciná forma zábavy a v širokých měšťanských kruzích měl špatnou pověst. Už brzy po začátku války se však k zábavní funkci filmů připojila i funkce zprostředkování informací formou filmových týdeníků. Kino tak vytvářelo spojení a blízkost, které se dříve jevily jako nemožné. Filmové záběry z filmových týdeníků dokázaly těm, kteří neodešli na frontu, poskytnout alespoň vágní představu o různých válečných bojištích a o místě pobytu jejich rodinných příslušníků. Schopnost filmu překonat čas a prostor přilákala do kin okruhy diváků, kteří se dříve

„Mobilizace obrazem“

Westfront 1918 (G.W. Pabst)

Navzdory rostoucímu společenskému významu měly německé vojenské úřady vůči filmům ještě dlouhou dobu výhrady. Ze strachu ze špionáže a z nedostatku pochopení pro potřeby civilního obyvatelstva zakázal generální štáb pokusy kameramanů pořizovat záběry v bezprostřední blízkosti fronty. Produkční firmy Messter a Eiko, které vyráběly týdeníky, sice získaly povolení k natáčení a od roku 1914 dodávaly filmový materiál do kin v Německu a v neutrálním zahraničí i do záhy vznikajících polních kin v blízkosti fronty, ale záběry z jejich válečných týdeníků byly armádou cenzurovány a rychle ztrácely svou aktuální hodnotu. Diváci i provozovatelé kin si začali stěžovat na záběry, které byly z jejich pohledu málo efektní.

Teprve úspěchy propagandistických filmů například ve Francii a Velké Británii vedly k tomu, že vojenské vedení svůj postoj k filmu změnilo. 30. ledna 1917 byl založen finančně dobře situovaný Úřad pro obraz a film (Bild- und Filmamt, zkráceně „Bufa“). Úřad Bufa měl do budoucna koordinovat „úředně vojenské zpravodajství“ v tuzemsku i zahraničí, zřizování polních kin, vysílání kameramanů do terénu, přidělování filmového materiálu a cenzuru. Cílem bylo zlepšit vedení psychologické války. Úřad Bufa například propagandistickým filmem Bei unseren Helden an der Somme /U našich hrdinů na Sommě/ v letech 1916-17 poskytl také německou odpověď na britský válečný film The Battle of the Somme /Bitva na Sommě/ (1916), který do té doby zhlédly miliony lidí. List Vossische Zeitung se dne 28. dubna 1917 pokusil v článku s názvem Die Mobilmachung des Bildes /Mobilizace obrazem/ shrnout vývoj takto: „V Německu se dlouho věřilo, že tato válka se dá rozhodnout pouze silou meče a čistotou věci samotné. Až zcela pozvolna se začal prosazovat názor, že v tomto boji na život a na smrt musejí být použity všechny zbraně, i ty duchovní a morální. A teprve po dvou letech války se objevily první oficiální snahy použít při vedení války nejdůležitější z těchto zbraní – obraz a film.“

Hrané filmy na pozvednutí morálky

Do německého filmového průmyslu začalo od té doby proudit hodně peněz. Byl založen větší počet zájmových svazů a pověst celé filmové branže s jejími krátkodobými a spekulativními podniky se zlepšovala. Příliv kapitálu navíc urychlil již dříve započatý vývoj – vznikaly dlouhometrážní hrané filmy, které vytěsnily do té doby uváděné programy, sestavené vždy z několika krátkých filmů. Produkce začaly být finančně nákladnější a sázely ještě intenzivněji na náročnou výpravu a na filmové hvězdy, jako byly Henny Porten, Hedda Vernon a Mia May. Zatímco na frontách denně umíraly tisíce vojáků, hledali lidé odreagování od všednodenní reality v patetických melodramech, detektivkách a komediích – jak v polních biografech, tak i v kinech ve vlasti. Největší oblibě se těšily filmy jako Die Gespensterstunde /Hodina duchů/ (1916), Der karierte Regenmantel / Kostkovaný pršiplášť/(1917) nebo Die Liebe der Maria Bonde /Láska Marie Bonde/ (1918).

Válečné, převážně nefiktivní filmy, produkované úřadem Bufa nebyly ve srovnání s hranými filmy příliš populární. Vzhledem k tomu, že na frontě i ve vlasti dále rostla nespokojenost s vojenskou situací a se stále citelnějším nedostatkem potravin, pokročily stát a armáda o krok dál a 18. prosince 1917 založily společnost Universum-Film AG (Ufa). Vojenské pozadí této společnosti však zůstalo přísně utajeno. Na rozdíl od úřadu Bufa se měl tento nový, komerčně zaměřený podnik soustředit na výrobu hraných – přinejmenším skrytě propagandistických – filmů a s jejich pomocí se měla stabilizovat nebo dokonce pozvednout bojová morálka a vytrvalost. Například hrané filmy s bezelstnými, neválečnými, civilními náměty měly přispět k vítězství tím, že přiváděly lidi na jiné myšlenky. Patří k ironii dějin, že společnost Ufa tím položila základy pro poválečnou budoucnost německého filmového průmyslu. Po roce 1918 se stala vývěsním štítem kosmopolitně orientované kultury Výmarské republiky, než toto období rozkvětu německého filmu ukončili národní socialisté.