Future Perfect
Spišský zázrak

V regionu vyhlášeném vysokou nezaměstnaností a problémovým soužitím majority s romskou menšinou, je prosperující Spišský Hrhov důkazem, že ke změně stačí dobrá vůle a tolerance.

Krajina Spiše je zvlněná jako vlasy malého děcka. V tom, jak zde oblé vršky střídají táhlé doliny, je něco něžného, jemného, skoro bezbranného. Pro většinu Slováků však tento region není pouze synonymem nezadatelného přírodního půvabu. Nejvíc se o Spiši v poslední dvaceti letech hovoří v kontextu zdejší chudoby, romských osad, kde životní podmínky připomínají středověk a nezaměstnanosti, jež se v některých obcích blíží sto procentům. Většinová společnost na Slovensku má tendenci tuto situaci interpretovat jako přímý důsledek vysokého procenta Romů v kraji a jejich údajné lenosti či neochoty nuznou životní situaci změnit.

Starosta obce Spišský Hrhov, Vladimír Ledecký mezi ty, kteří zmiňovaný názor zastávají, nepatří. Muž, který vede obec od roku 1998, dokázal Hrhov nebývale odpoutat od neutěšených poměrů, jež panují v okolí. Fasády ve vesnici svítí novotou, v ulicích panuje čilý pracovní ruch a z místních je cítit nakažlivý entuziasmus. A na rozdíl od sousedních vesnic a měst tu příslušnost k etnicitě není měřítkem, podle něhož se lidé posuzují. „Když vybíráme zedníka do obecní firmy, necháme všechny adepty ukázat, co umí a vybereme nejlepšího. Ve výsledku tak máme hodně skvělých romských řemeslníků, protože jinde dávají apriori přednost bílým a na dovednosti nehledí.“

Vrátit se do hry

Obecní firma je jedním z projektů, které Ledecký ve Spišském Hrhově zavedl. „Neberu, když si někdo stěžuje na nezaměstnanost a přitom čeká, že že ji vyřeší stát.“ Obecní podnik dnes zaměstnává šedesát lidí a provozuje leccos: stavební práce, krámek s regionálními specialitami i látání děr na silnicích.

Veřejně prospěšné práce, které jako lék na nezaměstnanost plošně ordinuje slovenský stát, Ledecký neuznává. „Ve výsledku můžou mít i negativní dopad. Když někde akorát rozdají lidem košťata, aby zametali, nic se tím nezmění. Obec navíc často zůstane neuklizená. A když se to potom objeví v televizi, zdvihne se rasismus v zemi o další stupínek. Z mojí zkušenosti funguje skutečná pracovní smlouva. I když je jen na měsíc nebo dva, vrací lidi do hry.“

Fakt, že Romové se podílejí na veřejných, ale i soukromých opravách a rekonstrukcích v obci, obyvatele Hrhova stmeluje. „Nejdřív se potkávali při práci, pak v hospodě - předsudky mizejí přirozeně,“ říká Ledecký.

Stačí se projít Hrhovem ve všední den a na obecní pracovníky narazíte hned na několika místech. Dvě šedesátileté dámy, které míří do stacionáře pro seniory, se na muže se zednickým náčiním se zalíbením dívají. „I budovu, kde je stacionář, spravili oni. Jsou opravdu šikovní. Byl to úplně zničený dům a podívejte teď...“

Patrový objekt byl jenom jedním z řady těch, které potřebovaly opravu. Ostatně další rekonstrukce se dokončuje hned přes silnici. Dva muži dodělávají omítku na fasádě, ženské myjí okna a šůrují podlahy.

Důležité drobnosti

Práce není to jediné, co Hrhov svým občanům dává. Vyrostly zde ekologické dřevěné domky, které rodiny s nízkými příjmy stavěly svépomocí a materiál teď obci postupně splácejí. Jedním z těch, co se mohli nastěhovat do nového, je Miroslav Šarišský. „Sami jsme si je postavili, sami si je opravujeme,“ říká pan Šarišský. „Tyto možnosti přišly až se starostou Ledeckým. Je to dobrý člověk a má u všech přirozený respekt.“

Ledecký má dobré jméno i v širokém okolí. „Jedete do Hrhova? Tam se to neskutečně proměnilo. Jejich starosta dokázal úplný zázrak,“ vypráví mi v autobuse čtyřicetiletá Margita ze Spišské Nové Vsi.

„Víte, on ten „zázrak“ stojí na drobnostech, Nejdřív ze všeho jsme se snažili udělat malé věci, co nic moc nestojí, ale zpříjemní život,“ říká sám Ledecký. Dnes už má za sebou i velké akce jako rozvod kanalizace a vodovodu po celé obci, stejně podstatné jsou ale podle něj lavičky po starou lípou u kostela, amfiteátr, kde se konají společenské akce nebo vyhřívané koupaliště. „Mám vždycky radost, když vidím v létě rodiny s dekami, jak jdou k vodě.“

„Láska“ na návsi

I nejméně půvabný kout návsi, který končí plotem z vlnitého plechu, je vyzdoben veselými malůvkami, které vznikly během festivalu Hrhovské čudá. O pár metrů dál je trojrozměrný nápis „LÁSKA“, jednotlivé litery mají přes dva metry a jsou pokryté pestrobarevnou mozaikou. „Chtěl jsem ve veřejném prostoru mít nějaký pozitivní vzkaz,“ opře se starosta o písmeno L.

Asi každý je zvědavý, co dělá jinak, že se mu tak dobře povedlo zapojit Romy do života obce. „My se vlastně Romům speciálně nevěnujeme. Snažíme se zkvalitňovat život každého v obci. A Romové jsou jedni z nás. Aniž bychom pořádali nějaké vzdělávací programy, máme řadu romských absolventů gymnázia, mnozí studují vysokou školu. Neuhrabáváme romským dětem cestičku, jen jim pomůžeme nahlédnout za strop, který v sobě mají samy nastavený. A to stačí.“

Když se Ledecký stal starostou, měla obec kolem sedmi set set obyvatel, dnes je to víc než dvojnásobek a další se sem stěhují. Táhne je vstřícný přístup obce a hlavně fungující komunita. Fakt, že Hrhov získal titul Obec roku nebo pochvalu ve zprávě Světové banky, jsou z tohoto úhlu pohledu jen nepodstatné detaily.