Future Perfect
Velká (velkoměstská) otázka
„Příroda už to nějak zvládne. Otázkou je jen to, zda to zvládne s námi, nebo bez nás. Příroda by se prostě mohla rozhodnout, že nás nechá padnout.“ Tak znějí slova Sabine O’Hara, děkanky Fakulty zemědělství, trvale udržitelného rozvoje měst a environmentálních věd (College of Agriculture, Urban Sustainability and Environmental Sciences, CAUSES) na Univerzitě Kolumbijského distriktu (University of the District of Columbia, UDC). Pronáší je před třídou dychtivých studentů z regionu, kteří se chtějí něco dozvědět o dlouhodobě udržitelném urbánním zemědělství. S pomocí CAUSES chce Sabine O’Hara přeměnit každý aspekt stravovacího systému ve Washingtonu, D.C. – od pěstování, zpracování a přidělování potravin až po zacházení s odpady – takovým způsobem, aby byla zajištěna výživa městských obyvatel, aniž by byl ohrožen ekosystém nebo schopnost přežití našeho živočišného druhu. Jakkoli se to zdá nemožné, fakulta CAUSES poskytuje určitý model k vytvoření trvale udržitelného urbánního stravovacího systému pro budoucnost, která nás čeká a která bude poznamenaná různými omezeními.
KULTIVACE NOVÝCH MĚSTSKÝCH ZPŮSOBŮ STRAVOVÁNÍNEUE
Pěstování plodin je sice pouze jednou složkou oběhu potravin, ale je zřejmě nejviditelnější. Na fakultě CAUSES se experimentovalo s nejrůznějšími metodami, které by měly sloužit k tomu, aby se z drahé půdy hlavního města země získalo co nejvíce potravin. O’Hara v této souvislosti prohlašuje: „Nejsme město jako Baltimore nebo Detroit, ve kterých je urbánní zemědělství v současné době velkým trendem. District of Columbia netrpí oproti oběma těmto městům úbytkem obyvatelstva, ale naopak se rozrůstá o 1500 obyvatel měsíčně.“
Přímo v campusu se nachází největší obdělávaná střešní zahrada ve městě, má rozlohu 1900 metrů čtverečních. Na jejích okrajích, které jsou dostatečně stabilní pro velké rostliny, se pěstují rajčata zajímavé nafialovělé odrůdy cherokee purple a mangold s červenými řapíky. Střed zahrady je kvůli izolaci a zadržování vody osázen listovou zeleninou, květinami a rozchodníkem. Mnoho užitkových rostlin, které na střešní zahradě pěstují převážně dobrovolníci, je prostřednictvím programu solidárního zemědělství rozdělováno mezi vyučující a zaměstnance univerzity a věnováno charitativním výdejnám jídla v hlavním městě.
EXPERIMENTY V TRVALE UDRŽITELNÉM ZEMĚDĚLSTVÍ
Za campusem u konečné zastávky zelené linky washingtonského metra se na ploše zhruba 580.000 metrů čtverečních rozprostírá farma Firebird. University of the District of Columbia zde experimentuje s rozmanitostí užitkových rostlin a technik ve snaze o trvale udržitelnou produkci potravin pro rostoucí město. Patří sem plocha o rozloze přibližně 6000 metrů čtverečních, osázená sladkými bramborami, dále plantáž s asijskými hruškami Nashi, plocha s trvalejší, suchomilnou odrůdou rýže a několik malých zahrádek o rozloze zhruba 2000 metrů čtverečních, které jsou k dispozici angažovaným obyvatelům Washingtonu. Nachází se tu dokonce velká pěstební plocha s tzv. „etnickými rostlinami“, na které se pro nemalý počet obyvatel s migrantským původem pěstují vzácné a mimořádně výživné druhy zeleniny, jako je lilek pruhovaný, chilli paprička zvaná Bhut Jolokia, africký lilek, brazilské rajče Jiló, zahradní borůvka a také juta.
V bezprostřední blízkosti stojí navíc skleníky s akvaponickým systémem, kde jsou ve vysoce technizovaných, energeticky úsporných, větraných nádržích chovány tilapie. Výkaly těchto ryb jsou ve sklenících využívány jako hnojivo k pěstování listové a jiné zeleniny. Vzhledem k tomu, že tilapie se prodávají jen za nízké ceny, zřídila zde děkanka Sabine O’Hara před nedávnem udírnu. „Proč bychom měli prodávat tilapie po dolaru za půl kila, když můžeme tilapie udit a pak je prodávat po dvanácti dolarech za půl kila?,“ dává O’Hara k úvaze svým studentům. Tento pragmatický postoj ukazuje, že farma nemůže existovat, pokud se nedaří dosahovat potřebných výnosů.
Fakulta je konfrontována s různými výzvami. Například v minulém roce bylo nutné kvůli počasí sklidit rajčata ze střešní zahrady ještě nezralá. Podle předpovědi počasí měl přijít silný vítr, jenž by plody mohl proměnit v nebezpečné střely, které by ohrožovaly nic netušící chodce dole na chodníku. Pro univerzitu, která je financovaná městem, také není snadné realizovat prodej zemědělských produktů bez porušování předpisů o hospodářské soutěži. V současné době se velká část výnosu rozdá, což sice přispívá k zajištění výživy města, ne však k zachování zemědělského provozu.
POTRAVA PRO MĚSTO
Děkanka O’Hara se soustřeďuje nejen na samotné pěstování ovoce a zeleniny v univerzitním campusu a na farmě, ale usiluje také o to, aby se potraviny dostaly přesně tam, kde je lidé nejvíc potřebují. Cílem je vytvoření „městského potravinového centra“ v každém z osmi volebních obvodů města, zejména v těch chudších. Fakulta CAUSES si zatím vede úspěšně, protože doposud se podařilo zřídit pět takových center.
K těmto centrům patří farmy, hydroponická zařízení a zařízení na zpracování potravin. Centra pomáhají systematicky vzdělávat novou generaci podnikatelů v zemědělství, kteří mohou město, v němž je až příliš mnoho čtvrtí považováno za „potravinové pouště“, zásobovat zdravými produkty. Jak říká děkanka O’Hara, 88 % z celkového počtu 520 obchodníků s potravinami na území District of Columbia nemá v nabídce čerstvé zboží; ve volebním obvodě č. 7 – ve kterém míra obezity u obyvatel dosáhla mezitím už 72 % – zásobují pouhé tři potravinářské obchody 71.000 obyvatel.
Zřízením takových potravinových center může CAUSES převzít vedoucí roli pro nejpotřebnější lidi tím, že se postará o vzdělávací příležitosti, vytvoří nová pracovní místa a zajistí zásobování zdravými potravinami z trvale udržitelných zdrojů. Jednou z nejnovějších vymožeností CAUSES je kuchyň, která slouží jako jakýsi inkubátor pro gastronomické podniky. Obyvatelé hlavního města, kteří vlastní zdravotní osvědčení, tak mají přístup k velkokuchyni, ve které mohou standardizovat své recepty, vytvářet nové potravinářské výrobky a ty pak prodávat obchodům, restaurantům a trhům. „Potravinová centra neprovozujeme na podnikatelské bázi, ale jako takzvané podnikatelské inkubátory. Tím chceme novým obchodním nápadům pomoci na trh,“ vysvětluje Sabine O’Hara.
Fakulta CAUSES dokonce uvedla do provozu potravinový mobil, čímž reagovala na současnou vysokou poptávku po těchto pojízdných minirestaurantech v hlavním městě. Ale podobně jako všechny projekty University of the District of Columbia má i tento projekt naléhavý vzdělávací cíl – je jakousi školní třídou na kolečkách,“ říká děkanka O’Hara.
„STRAVOVACÍ SYSTÉMY MUSEJÍ SLEDOVAT URČITÝ KOLOBĚH“
Sabine O’Hara neomezuje své úsilí jen na pěstování, zpracování a rozdělování potravin, ale objasňuje, že je nutné také zachycovat zemědělský odpad a zužitkovat ho pro další výrobní cyklus. Čerpadlo poháněné solární energií zásobuje farmu Firebird spodní vodou a prostřednictvím kapkového zavlažování se snižuje celková spotřeba vody. Odpadní voda se využívá rozmanitým způsobem – pro vodní kontejnery, dešťové zahrady a dokonce k zavlažování rýžových polí. Z potravinového odpadu se získává kompostová zemina a speciální zařízení produkuje biodiesel z použitého jedlého oleje.
Stále více lidí se stěhuje do měst. Když se podaří v samotných městech pěstovat, zpracovávat a rozdělovat více potravin, bude učiněn velký krok k tomu, aby byla zemědělská produkce ekologicky udržitelnější a aby se zároveň snížily emise skleníkových plynů, způsobené hospodařením s potravinami, a koloběh potravin se uzavřel. Když navíc města dokáží koncipovat svůj hospodářský koloběh spíše na lokální úrovni a oprostí se od závislosti na pouze jednom nebo dvou průmyslových odvětvích, budou lépe odolávat krizím – a to je vzhledem k nejisté budoucnosti, která nás čeká, žádoucí.
Díky novým metodám tak významné instituce, jako je městská univerzita, díky průkopníkům zemědělské produkce, vzdělaným na fakultě CAUSES, a díky potravinářským podnikům, které vznikají s pomocí této univerzity, se možná Washington, D.C. stane americkým hlavním městem společensky odpovědného zemědělství. Sabine O’Hara dělá vše, co je v její moci, aby tento záměr převedla do praxe.