Future Perfect
Lobbista na čtyřech kolečkách

Podnikavý skejťák se angažuje v rozvoji veřejného prostoru v Ammánu. Přečtěte si, jak vznikal první skatepark v Jordánsku.
 

Kancelářská práce programátora byla pro Mohammeda Zakariu nejvyšším trestem. Tři roky odnětí svobody, říká. Každopádně bylo toto zaměstnání natolik dobře honorované, že si tento třicátník může od té doby plnit svůj sen. „Vždycky jsem chtěl dělat něco, do čeho bych mohl dát srdce“, prohlásí vytáhlý mladý muž a vyšvihne se na svůj skateboard. Se skejtováním začal Zakaria, když mu bylo deset. Již několik let se k němu ale dostane už jen výjimečně či právě kvůli fotografování. Že v centru Ammánu vznikl tento skatepark, je jeho zásluhou – a také důvodem, proč se mu nedostává času.

KONEČNĚ NĚJAKÉ MÍSTO PRO DĚTI

Uprostřed louky sežehnuté sluncem se na 650 metrech čtverečních rozprostírá betonová krajina tvořená rampami, hranami, halfpipes a dalšími překážkami: sen ammánských skejťáků a bikerů proměněný v realitu. Když pozdě odpoledne slunce už tak nepálí, začnou park zaplňovat desítky dětí, které se tady jen tak flinkají nebo právě sportují – a to bez hrozby konfliktu s kolemjdoucími či policií.

„Vždycky jsme prostě někde překáželi“, vzpomíná Zakaria na vlastní mládí na čtyřech kolečkách. „V Ammánu prakticky neexistují veřejná prostranství, kde by bylo možné si zasportovat, aniž by člověk někoho rušil – a je jedno, jde-li o skejtování, bikování nebo hip-hop.“ Veřejná prostranství, to jsou pustá místa či skládky, případně pustá místa přeměněná na skládky. Stěžovat si, to ale není Zakariův styl.
Své plány na veřejný skatepark představil Zakaria na radnici a v německé neziskové organizaci Make Life Skate Life pak našel partnera ochotného se v projektu angažovat. Město souhlasilo pod podmínkou nulových nákladů a výhradou, že park i přesto bude majetkem města a přístupný všem. Kromě toho, říká Zakaria, měl být na vhodném místě a dostupný co možná největšímu počtu dětí. Tak jako zákoutí nedaleko čtvrti Balat, přesně v místě, kde se mondénní západní Ammán bezprostředně střetává s chudým východem města.     

MEZINÁRODNÍ SOLIDARITA SKEJŤÁKŮ

Od křižovatky před vstupem vede ulice nahoru k módní umělecké čtvrti jordánského hlavního města, do níž se chodí za zábavou. Tam, kde úzké uličky lemují galerie a kavárny, kde je na chodnících spíše slyšet angličtina než arabština a kde pěší zóny a sloupy pouličního osvětlení zdobí pestré květináče. Pod kopcem zase bydlí už desítky let palestinští uprchlíci a několik let rovněž irácké, syrské a somálské rodiny. V uličkách není moc místa, průchod blokuje stavební suť. Na škole v sousedství visí obří portrét krále Abdulláha, přes ulici sedí na pneumatikách trojice mužů a s nářadím ve špinavých rukách se přehrabuje ve starých vozech. Na rovných střechách věší obyvatelé prádlo a sledují přitom shora skejťáky, sprejery, breakdancery a bikery.

Skatepark 7Hills, pojmenovaný po sedmi pahorcích, na kterých byl Ammán původně vybudován, otevřel své brány 27. prosince 2014 – necelé tři měsíce poté, co byl zaúčtován poslední dolar, dinár či euro z crowdfundingové kampaně. Cílem byla částka 18 500 dolarů, nakonec se vybralo 23 000 dolarů (zhruba 20 000 euro). Na realizaci projektu přispěli finančně skejťáci z celého světa. Samotná fáze výstavby byla prý svátkem, vzpomíná Zakaria. „Bylo fakt super, že při stavbě skateparku pomáhalo tolik lidí, kteří si přitom spolu užili spoustu legrace.“ Dobrovolníci z Německa, Anglie, Česka a Alžírska dorazili prý do Ammánu speciálně kvůli práci s lopatou a betonem. A ruku k dílu přiložili také všichni lidé z bezprostředního okolí. Dokonce i imám z mešity na protějším svahu se tu jednou zastavil a se všemi si přátelsky plácl, raduje se iniciátor projektu.

VÍCE SPORTOVNÍCH PARKŮ PRO AMMÁN

První skatepark Jordánska se podle Zakarii rychle stal tavícím kotlíkem kulturního života mládeže. V rámci soutěží bylo možno vyhrát skateboardy, což byl zejména pro děti z východního Ammánu výrazný stimul. Kamenná bouda, kterou grafitti umělci zkrášlili nápisem „7Hills“, sloužila jako půjčovna skateboardů. Poté, co se do ní několikrát vloupali zloději – „i to se zkrátka stává“, říká Zakaria lakonicky – daroval všem klukům chodícím pravidelně vlastní skateboard. Spousta jich byla tak jako tak zakoupena z darovaných peněz. Tím krádeže skončily a Zakaria mohl začít přemýšlet o nových projektech. Spolu s místní organizací pomáhající uprchlíkům rozjel projekt skejtování pro děvčata ze Sýrie a Iráku, která jednu dobu trénovala na U-rampách. Mezi betonovými oblouky se kromě toho konal kulturní festival. Třicetiletý Zakaria, který si přeje být oslovován příjmením, protože Mohammedů je zkrátka spousta, je pro řadu teenagerů navzdory svému mladistvému vystupování otcovskou figurou. Klábosí s dětmi, povzbuzuje je, dokáže je ale občas i napomenout. Jak by je ale měl naučit, aby odpadky házely do instalovaných košů, pořád ještě netuší. „Když se ve skateparku zastavím, tak první věc, kterou udělám, je, že každému vrazím do ruky koště, a pak se uklízí – a dokonce bez protestů.“

Zakaria by tu byl rád častěji, stihl si však už založit vlastní skateboardovou firmu – ta v Kanadě vyrábí sportovní prkna a dováží je do Jordánska, kde je také prodává. Již zanedlouho by se produkce měla rozjet i v Jordánsku, říká Zakaria. A pak by chtěl v parku 7Hills otevřít skateboardovou školu, kde by ze všeho nejraději tu a tam i sám vyučoval. Jestli si na to vůbec najde čas, není ale zdaleka jisté. Zakaria se totiž opět chystá na radnici: Jestli všechno klapne, vznikne v Ammánu brzy další sportovní park.