Populismus
Hele, jak to Německu nejde

Poslední tři roky věnují česká média i politici Německu nadprůměrnou pozornost. Oblast zájmu se ale omezila prakticky jen na migraci a na problémy s ní související. Německo a přistěhovalci jsou tématem, které „prodává“. Hodí se nejen do mediálních titulků, ale i pro udržování tuzemské nervozity a obav z uprchlíků. Připomněly to nepokoje v Sasku.
Komentář Vojtěcha Bergera.

Od: Vojtěch Berger

Jak ukazuje i jen rychlý výběr z titulků tuzemských médií: „Nácvik na občanskou válku, kousek za českou hranicí“ (Echo24), „Neonacisté v Saské Kamenici“ (Novinky.cz) nebo „Hořký plod NDR, či frustrace z migrace?“ (iDNES.cz).
 
Případ z Chemnitz (Saská Kamenice) potvrdil, že co by v jiné zemi – snad s výjimkou Slovenska – česká média přešla nejspíš jen klasickým jednorázovým „pokrytím“ události, je v případě Německa tématem i pro dlouho doznívající následný rozbor.

Černá kronika

Celotýdenní demonstrace a nepokoje v Chemnitzu vyvolalo ubodání člověka, po kterém skončili ve vazbě dva podezřelí, Iráčan se Syřanem. Poté se objevily  útoky na cizince a v ulicích se střetly protestní průvody složené jak z tvrdého jádra krajní pravice, tak z odpůrců neonacismu, i z „obyčejných znepokojených občanů“.
 
Násilnosti zapadly do obrazu, jaký česká média o Německu od migrační vlny z roku 2015 většinově přinášejí. Tedy do obrazu země, která „to nezvládá“.
 
Jestliže před třemi lety byl i v mediálním mainstreamu prostor pro občasné reportáže o tom, jak uprchlíci v Německu žijí a jestli se je daří integrovat nebo ne, dnes je zpravodajství o migraci v Německu skoro výhradně černou kronikou: problém, násilí, terorismus, selhání úřadů…
 
Na šedou realitu integračních kurzů a trhu práce nezbývá čas, či není tak čtenářsky (posluchačsky, divácky) atraktivní jako pouliční válka. Přitom je o čem mluvit, právě úspěšnost integračních opatření dlouhodobě rozhodne o tom, jestli stovkami tisíc migrantů z před tří let Německo víc ztratí než získá.
 
Znát dobře chyby a úspěchy sousedů při integraci by se navíc hodilo i Česku, až jednou možná nějaké uprchlíky třeba také přijme. Ale to už hodně předbíháme.

Nechat mluvit AfD

Je pozoruhodné, jak často se v českých komentářích a analýzách na tohle téma objevují argumenty Alternativy pro Německo (AfD), tedy té politické síly, která se staví do role zástupce „nespokojených občanů“, kteří kvůli migraci pochodují ulicemi měst. Teď je to v Chemnitz, zítra to může být jinde.
 
Rétoriku AfD přebírají někteří čeští komentátoři (viz odkazy na začátku textu) například v tom, že bagatelizují podíl krajní pravice na násilných pouličních protestech. V duchu hesla: „Občané nespokojení s migrační politikou Angely Merkelové nejsou žádní neonacisté.“
 
Publicista Alexander Tomský pro Novinky.cz například napsal:
„Strčit arogantně tisíce řádných občanů do jednoho pytle s neonacisty, jejichž počet je tak nízký, že jej nelze vyjádřit ani v promilích a u nichž jde většinou spíš o anarchistickou provokaci než o vzkříšení nacionálního socialismu …“
 
To zní logicky, dokud se ovšem nepodíváme na to, co se v Chemnitz a okolí dělo nejen řadu předchozích let.
 
Tajná služba BfV uvedla, že se do Chemnitz už na počátku protestů sjeli pravicoví radikálové z celého Německa – to jen na okraj k těm „promilím neonacistů mezi tisíci řádných občanů“.
 
Nemluvě o tom, co takové radikální, byť početně menší jádro davu udělá s jeho zbytkem, složeným z lidí, kteří si na demonstraci původně nepřišli do někoho bouchnout, ale jen v klidu protestovat.

Neonacismus v Sasku: fake news?

Ještě víc ale zaráží, s jakou lehkostí se podobné rozbory vyhýbají realitě Saska posledních desetiletí. Samotné město Chemnitz je tradiční základnou neonacistů, podobně jako třeba nedaleké Zwickau a další saské regiony.
 
Krajní pravice v Sasku provozuje například své obchody a využívá řadu nemovitostí. Tvrdit, že v Chemnitz a okolí nejsou neonacisté v množství větším než malém, prostě neodpovídá realitě.
 
O tom, jak velký má Sasko problém s krajní pravicí, a to včetně bezpečnostních složek, ostatně v minulých letech dostatečně informovala jak německá, tak česká média. Vědělo se to už dávno před uprchlickou vlnou, a najednou by to mělo být „fake news“?
 
Pokud se navíc podobné komentáře zaštiťují nutností „přinášet pravdu, o které mediální mainstream mlčí“, měly by tuto pravdu a fakta skutečně přinášet.
 
Místo toho často snášejí dohromady argumenty, proč (údajně) Německo nefunguje, proč za to (údajně) můžou migranti – což je mimochodem oblíbený narativ ruských médií blízkých Kremlu – a už zhruba tři roky čekají na selhání německého státu, které zatím nepřichází.

Protiimigrační vs. krajně pravicová

Alternativa pro Německo v Česku dostává často nálepku protiimigrační a euroskeptické síly. To je ale neúplná charakteristika – strana má také blízko k tvrdému jádru krajní pravice, jak ukazuje třeba i rozbor poslanců AfD a jejich spolupracovníků v Bundestagu.
 
Stranu sice nelze kvůli tomu rovnou paušálně nazývat „neonacistická“, je ale dobré to vědět a vytrvale připomínat.
 
Proč je AfD populární v Česku, i když tu nejsou migranti, proti kterým by se dalo protestovat, víme. AfD staví na kritice kancléřky Angely Merkelové, a na to řada Čechů slyší.
 
Hlasitým obhájcem AfD v Česku je také exprezident Václav Klaus, který v roce 2017 objížděl předvolební akce Alternativy pro Německo s projevy a svou knihou o masové migraci.
 
Bývalý šéf bavorské pobočky AfD Petr Bystroň má zas české kořeny a mediální prostor dostal v Česku i po událostech v Chemnitz.
 
Nepokojů v Sasku a obecně tématu migrace v Německu využívají také čeští politici – pro své domácí cíle.
 
Všimnul si toho třeba zpravodaj veřejnoprávního německého rozhlasu v Praze. Česká média podle něj o kriminalitě spojené s přistěhovalci v Německu informují tak neúnavně i proto, že to je pro Čechy důkaz o tom, že od začátku měli pravdu, když se k uprchlíkům stavěli odmítavě.

Zemanovy „úroky“ pro Merkelovou

Tuhle hypotézu se ani nepokusil zpochybnit prezident Miloš Zeman, vedle premiéra Andreje Babiše další známý kritik migrační politiky německé kancléřky Merkelové.
 
Zeman v rozhovoru pro TV Barrandov vyjádřil lidem demonstrujícím v Chemnitz sympatie; o krajní pravici přitom ale vůbec nemluvil. Násilí kvůli imigraci v Německu naopak označil za „úroky“ rozhodnutí Merkelové otevřít hranice statisícům uprchlíků v roce 2015.
 
Šéf ČSSD a pověřený ministr zahraničí Jan Hamáček zas na Twitteru po jednání s policejním prezidentem Tomášem Tuhým prohlásil, že v případě zhoršení situace v Sasku posílí česká policie ostrahu na hranicích.
 
Ostrahu před kým? Že by před uprchlíky, kteří ze Saska po xenofobních násilnostech budou utíkat přes kopec do Česka, jehož premiér teď obráží Evropu s výrokem „nepřijmeme ani jednoho migranta“?
 
Občasné české bububu s přivíráním hranic navíc nikdy nepotrvá dlouho, protože víme, jak moc by to poškodilo českou ekonomiku, která je na obchodu s Německem životně závislá.

Německý otloukánek

Někdy také – pravda – z Berlína přijde „rušivé sdělení“ o tom, že tamní stát se ještě nehroutí, viz zpráva o rekordním přebytku německého státního rozpočtu ve srovnání se schodkem rozpočtu v Česku, tím se ale kritici Německa nenechají zmást a pokračují dál ve stejném duchu.
 
Takhle tedy vypadá česko-německé sousedství v „migrační éře“. Německo se zkrátka českým populistům hodí jako otloukánek, na kterém můžou ukazovat, jak jsme údajně (alespoň v něčem) lepší. A řada komentátorů má zase téma, které neomrzí.