Pravda a lži
Všichni jsme někdy paranoidní

Současný mediální ekosystém a technologické společnosti umožňují šíření lží, manipulací a konspiračních teorií ve velkém. Články z konspiračních webů se ocitají mezi nejsdílenějšími texty na českém internetu, konspirační teoretici a jejich weby dnes mají věrné fanoušky a ambasadory v poslaneckých výborech či mediálních radách a založili si i vlastní „novinářskou“ cenu.
 

Od: Tomáš Urban

Přestože ruská státní propaganda vydatně zásobuje českou scénu a spolupracuje s vybranými jednotlivci, je představa, že za dezinformačními weby v Česku sedí Kremlem placení a řízení trollové, sama trochu z říše konspiračních teorií.
 
Konspirátoři jsou vděční už jen za pozvánky na různá setkání a fóra nebo za to, že dostávají prostor v ruských médiích, kde dostávají punc vážených expertů. Většina z nich to ale dělá dobrovolně a z přesvědčení, že ukazují onu skrytou pravdu.

Jak zastavit černou sanitku

Dělají to i z potřeby uznání a pocitu, že se jejich názorům jinak nedostává sluchu, z radosti, že mohou „dělat vlastní zprávy“ a provozovat amatérské weby, rádia a televizní studia. Část z nich získává peníze na provoz z reklamy nebo od fanoušků. Jejich publikum za to získává zadostiučinění, že se dozvídá něco extra, to, co jim „v České televizi neřeknou“.
 
Analýzy proruských webů a „fake news“, kterým se věnují česká média, nevládní think-tanky, neziskové organizace, aktivisté a bezpečnostní analytici, si většinou vystačí s jednoduchou nálepkou, že je ten či onen proruský troll a dezinformátor, a následným výpočtem mediálního dosahu a hledáním propojení mezi politiky a „závadnými“ facebookovými skupinami.
 
Jednoduché onálepkování „nepřátelského“ obsahu vyvolává mylnou naději, že „dezinformace“ jde nějak jednoduše vykořenit a celá snaha připomíná vyhlášení svaté války proti šíření historek o černé sanitce a infikovaných jehlách v sedadlech autobusů.
 
Rodící se informační ekosystém ovšem vzdoruje starým metodám a kategoriím, které se používaly pro pochopení fungování mediálního prostředí a boji s propagandou ve 20. století. Aktivistické blogy a amatérské zpravodajství jsou projevem probíhající technologické revoluce a zapojení většího množství lidí do systému.
 
Digitální DNA tvořené technologickými společnostmi pak vytváří prostředí, které posiluje existující sociální patologie, jichž obratně využívají ideologové a autoritáři. Rusko se samo stává jejich obětí.

Baba Vanga v hitparádě konspirátorů

Konspirační teoretici zaujímají mezi „dezinformátory“ čelné postavení. Svým zaměřením na odhalování „skryté“ mocenské struktury a toho, jak svět ve „skutečnosti“ funguje, platí za znalce, i když hlavně jen mezi sebou. Nejde o blázny v aluminiových čepicích, ale o bytostné aktivisty, kteří si boj za pravdu vytkli jako hlavní cíl, na jehož prosazení vytrvale pracují.
 
„Víc a víc lidi zjišťuje, že základní postoje a náhledy lidí, kteří se zabývají konspiracemi, jsou pravdivé a že fungují. A proto jim důvěřuje čím dál tím víc lidí,“ pochvaluje si nárůst popularity Jan Korál, aktivista a provozovatel stránek nwoo.cz, jednoho z nejaktivnějších konspiračních webů v Česku. „My jsme se deset let hrozně snažili a teď nás sleduje a věří nám čtvrtina veřejnosti. A to jsme byli pro smích,“ doplňuje ho aktivistka „za pravdu o 11. září“ Jana Karásková.
 
Oblíbenost konspirací potvrzuje letošní průzkum společnosti Globsec, podle kterého 25 procent obyvatel Česka souhlasí s tvrzením, že „Židé mají příliš moci a skrytě ovládají mnoho vlád a institucí po světě“.
 
Na Slovensku pak této konspiraci (spojené s nacistickou snahou o vyhlazení Židů) věří dokonce více než polovina lidí (52 procent).  Teorii o sestřelení newyorských dvojčat Američany věří 17 procent obyvatel Česka a 39 procent obyvatel Slovenska. Pětina Slováků si pak není jistá.
 
Články z konspiračních webů dnes figurují mezi nejsdílenějšími texty na českém internetu. Pokud si pomocí nástroje Buzzsumo vyhledáte nejvíce sdílený obsah v tématech jako Ukrajina, Sýrie či očkování, najdete v nich pětinové až poloviční zastoupení konspiračních a „clickbajtových“ (na množství čtenářských kliků orientovaných) serverů.
 
Počet mediálních výstupů k tématu klasických konspiračních teorií se za posledních deset zdvojnásobil. Přes 95 procent z nich vychází na internetu.

Nejsdílenějším textem k tématu 11. září je zcela vymyšlená zpráva ze stránek Veksvetla.cz o agentovi CIA, který se měl na smrtelné posteli přiznat k tomu, že osobně napěchoval jednu ze zřícených budov výbušninami.
 
Mezi dvaceti nejsdílenějšími články jsou texty o předpovědích útoků věštkyně Baby Vangy, či „nikdy nezveřejněné snímky“ nejnavštěvovanějších konspiračních serverů AC24, Sputnik či Svobodné noviny bez cenzury. Na body je to 8:12 mezi čistými konspiračními weby a zavedenými mainstreamovými médii.

Skutečná epidemie z neskutečných zpráv

Pokud přičteme dva články z Parlamentních listů, z nichž jeden spojuje útok na dvojčata s organizací Bilderberg, a článek ze serveru třetí nejsledovanější české televizní stanice Prima.cz s titulkem „USA chtěly iráckou ropu, proto si 11. září strhly dvojčata samy. Je to opravdu jen spekulace?“, vedou v tématu jednoznačně konspirátoři.
 
V tématu Ruska je jedničkou článek serveru AC24.cz s více než 17 tisíci sdílení a 200 tisíci přečtení s titulkem „Putin doplatil centrálním bankám zbytek dluhu. Rusko se tak stalo první zemí, které se osvobodilo od sevření bankovním systémem“, který provozovatelé webu pro úspěch po půl roce znovu zopakovali. Počet přečtení tak byl minimálně dvojnásobný.
 
„U sdílených textů to takto děláme, abychom vyplnili mezery,“ potvrzuje recyklování článků provozovatel AC24.cz Ondřej Geršl, který svým textům dále „pomáhá“ například na facebookové stránce Sdílíme pravdu s 22 tisíci členy nebo falešnými profily mladých žen. Svými weby vydělá mezi 100 až 150 tisíci korun měsíčně.
 
V žebříčku první dvacítky textů najdeme čtyřikrát Parlamentní listy, konspirační Protiproud Petra Hájka či Aeronet, jehož redakce i provozovatel fungují anonymně, pouze pod pseudonymy.
 
Pětinu nejsdílenějších textů k tématu očkování obsazují v posledních dvou letech články z konspiračních webů a anonymních stránek, které bez ověření přebírají texty z podobně zaměřených zahraničních zdrojů.
 
Mezi první desítkou se tak objevuje dvakrát recyklovaný článek AC24.cz s titulkem „Proč média mlčí? Švédsko kvůli „závažným zdravotním obavám“ zakazuje povinné očkování“. Jde o překlad manipulativního textu, který musela díky masovému rozšíření oficiálně vyvracet švédská vládní zdravotní agentura Folkhalsomyndigheten.
 
Má to svůj dopad do reálného života. Právě kvůli podobným textům se jak v Česku, tak i po celé Evropě začaly znovu rozšiřovat spalničky, které v Praze v posledních měsících dokonce překročily epidemickou hranici.

Kdo tomu věří?

Ne všichni jsou konzumaci alternativních médií nakloněni stejně. Podle průzkumu agentury YouGov a Cambridgeské univerzity se postoj liší u voličů různých stran i v různých věkových a příjmových kategoriích. O existenci tajné skupiny mocných, která kontroluje války a ekonomické krize, je  v Británii přesvědčeno 43 procent voličů labouristů a 46 procent voličů UKIPu oproti 27 procentům konzervativců a 17 procentům liberálních demokratů.
 
Mezi mladými do 24 let věku pak s tímto tvrzením souhlasí 20 procent oproti 41 procentům ve věkové skupině nad 60 let. Desetiprocentní rozdíl pak dělí skupiny s odlišnými příjmy. Podobný vzorec se opakuje i u tématu o záměrném rozšíření AIDS nebo o zatajení kontaktů vlád s mimozemšťany.
 
Víra v konspirace jde ruku v ruce s důvěrou či nedůvěrou v média. Podle Globsecu převažuje u drtivé většiny slovenských voličů důvěra k tradičním médiím – až na dvě výjimky. Těmi jsou voliči pravicově populistické Sme rodina a Kotlebovy fašistické Ľudové strany, u nichž důvěra v „alternativní“ média převažuje.
 
V Česku sleduje „alternativní“ zprávy podle průzkumu Mezinárodního republikánského institutu z roku 2017 několikrát týdně pětina populace a 40 procent alespoň jednou za měsíc. Celkem 12 procent čtenářů jim pak věří dokonce více než hlavním zpravodajským kanálům. Podrobnější průzkum zjišťující stranické preference konzumentů u nás chybí.

Atlantida, mimozemšťani a ilumináti

Něco napovídá alespoň analýza toho, jak se překrývají návštěvníci stranických webů s vybranými konspiračními weby (seznam vychází ze stránek konspiratori.sk). Plyne z ní, že nejvěrnějšími čtenáři konspiračních webů jsou návštěvníci oficiálních stránek SPD Tomia Okamury, kteří v počtu překryvů překračují ostatní strany víc než dvojnásobně.
 
SPD je také spolu s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti uváděna jako oficiální partner Svobodného rádia, které bojuje proti iluminátům a Bilderbergu. Poslanci SPD se pravidelně objevují jako hosté mnoha konspiračních a proruských webů. Například i ve vysílání Svobodného vysílače, který se věnuje mimo jiné takovým tématům jako jsou tajné techniky ovládání počasí a vyvolání zemětřesení, utajené zprávy o Atlantidě a mimozemšťanech.
 
Vysílač nabízí pravidelně rozhovory s lidmi z Národní domobrany, s Tomiem Okamurou, s bývalým velvyslancem v Rusku a na Ukrajině Jaroslavem Baštou nebo někdejším prezidentským kandidátem Petrem Hannigem.
 
Jedna statistika ale všeobecný rozmach konspiračních teorií krotí: Průměrné vyhledávání konspiračních teorií ve vyhledávačích Googlu a Seznamu kleslo za posledních deset let přibližně na pětinu (viz graf).
 
Může to být způsobeno mnoha faktory: od nižšího zájmu většiny lidí o ně až po vylepšení automatické nápovědy. Největšímu zájmu se mezi hledajícími těší ilumináti a chemtrails.
 
Bylo by každopádně zásadní chybou se konspirátorům jen posmívat. Z podrobnějších průzkumů v USA či ve Francii totiž vyplývá, že v alespoň jednu konspirační teorii věří víc než polovina obyvatel.
 
Platí, že všichni jsme alespoň občas paranoidní; hledáme třeba důvody, proč kolegové v práci náhle ztichnou, když vejdeme do místnosti, máme pocit, že se o nás baví za našimi zády…
 
Z výzkumů psychologa Daniela Freemana v roce 2005 vyplývá, že paranoidní myšlenky si připustily aspoň jednou za týden až tři čtvrtiny běžných zdravých studentů.