Liteární residence v Broumově
Mezi škobrtadly historie

Německá spisovatelka Andra Schwarz se stala stipentistkou Goethe Institutu v Klášteře Broumov. Tvůrčí pobyt jí však překazila pandemie. Mohl by přesto znamenat v nějakém smyslu začátek? A co po něm zůstalo?

Od: Andra Schwarz

Příhraniční regiony jsou pro mě místa, v nichž se překrývají okamžiky časovosti a tvoří jakousi historickou přítomnost. To, že se můj pobyt v literárním domku Kláštera Broumov zkrátí, jsem si uvědomila, když jsem se kvůli pandemii a souvisejícímu uzavření hranic nemohla do Česka na stipendium vrátit.

Broumov je české městečko nedaleko polských hranic, Dolnoslezského vojvodství. Nachází se tu řada pozůstatků a připomínek německojazyčné historie. Při svých procházkách a toulkách po okolí jsem stále znovu narážela na německé nápisy na božích mukách, tabulích, náhrobcích či pomnících i na kostelech. Protkávají oblast jako jakási škobrtadla historie, která pro mě navozují dojem zdánlivé jazykové sounáležitosti. A tak jsem škobrtala krajinou broumovské zemičky a škobrtala jsem ustavičně také dějinami, o mrtvé, padlé, vězněné a vyháněné, zatímco kolem mě se odehrávala historie nová.

Všechno tu naráz opustili:
mrtvé už na hřbitovech nikdo nehledá
nikdo nevzpomene chod jejich gest
kořeny, břízy v obratlích dávno bez ducha
vyprávějí vrstvu po vrstvě pod trávou o nich všech
na křížové cestě se i já ztrácím z očí
zjizvená jak krajina u paty Broumovských stěn
co nechává mě chladnou boží muka v siločarách polí
pod nimi někdejší vojska v podrostu to co mě sužuje

Na stole česká lyrika jedenácti století (výbor z nakladatelství Reclam z časů NDR), básně Petra Hrušky, Zrazené testamenty Milana Kundery a samozřejmě Kafka, jakožto alternativa výhledu přes klášterní zdi.

Co zůstává: počátky literárního setkávání, pokusy o jedno místo, básně, které ze sebe nevystoupily – nevystoupily z toho, co vnímaly tak krátce.