Jiří Grus
Mistr s láskou ke komiksu
Mistr kresby a malby, který už jako dítě propadl komiksu. Ty tvoří a publikuje od přelomu tisíciletí a od té doby za ně získal i celou řadu ocenění.
Jiří Grus (*1978) je dnes mistrem kresby a malby, který už jako dítě propadl komiksu, ovšem nejen coby čtenář, jako mnozí jiní, nýbrž i jako tvůrce. A tak již jako třináctiletý debutoval ve „federálním“, na Slovensku vycházejícím časopise Bublinky. Následně absolvoval střední Výtvarnou školu Václava Hollara a poté ateliér klasických malířských technik na Akademii výtvarných umění v Praze. Toto své vzdělání poté dokázal tvůrčím způsobem zapojit i do své komiksové tvorby. Komiksy tvoří a znovu publikuje (pravidelně především v revue Aargh!) od přelomu tisíciletí a od té doby za ně získal i celou řadu ocenění, a to jak u nás (opakovaně cena Muriel v různých kategoriích), tak v zahraničí (např. rovněž opakovaně na Mezinárodním festivalu komiksu v polské Lodži).
Vyzkoušel si práci na žánrovém mainstreamu, když spolu se scenáristou Štěpánem Kopřivou vytvořili povídky Princip nepravděpodobnosti a Jasně, že jsem ji zabil, které byly vedle několika evropských zemí otištěny i v legendárním americkém časopise Heavy Metal, a především pak album Nitro těžkne glycerinem (2006), které následně vyšlo i v překladech v Řecku, Itálii, Španělsku a Nizozemí.
Postavy Jiřího Gruse
Poté se Jiří Grus soustředil na výrazně osobnější tvorbu a pracoval na černobílé sérii Voleman (2007–2010), v níž byly mistrně odpozorované civilní momenty ze života v pražských Holešovicích, kam se hlavní hrdina a jeho přítelkyně Marie v úvodu příběhu stěhují, postupně pohlcovány fantastickou dějovou linkou, do niž se hlavní hrdina nosící typickou kšiltovku, trenýrky a za pasem paličku na maso, stále více zaplétal.Postavu ikonicky pojmenovaného domáckého hrdiny Grus využil i v sérii jednostránkových etud, které tvořil v roce 2008 pro víkendovou přílohu deníku Deník – souborně vyšlo celkem 32 celobarevných Volemanových příhod jako velkoformátový sešit v roce 2010. Ještě blíže k ryzí každodennosti se pak dostal v komiksovém sešitu Hrnec (2009), kuchyňské grotesce o ohřívání pozdní večeře otcem a synem Grusovými, která vyšla jako součást projektu Brutto – Brutálně jemné komiksy.
Jako velmi šťastné a produktivní se ukázalo být jeho spojení se scenáristickou dvojicí Vojtěch Mašek a Džian Baban (mj. autoři cyklu Monstrkabaret Freda Brunolda uvádí…), se kterými vytvořil láskyplnou poctu klukovské dobrodružné četbě (a zároveň nemilosrdné skoncování se zastydlou nedospělostí) Ve stínu šumavských hvozdů (2012), v níž se Old Shatterhand, větry prérie ošlehané alter ego německého romanopisce Karla Maye, osudově střetává s českou „národní“ literátkou Boženou Němcovou (aktuálně je ve výrobě druhé rozšířené vydání). Oba scenáristé pak pro Gruse „na míru“ adaptovali pověst o vzniku jeho rodného města Trutnova, která dostala podobu výpravné knihy Drak nikdy nespí (2015).
Mimo komiksové tvorby je pak nepřehlédnutelná především Grusova neobyčejně invenční práce na ilustračním doprovodu edice překladů české beletrie ve světových jazycích s názvem Modern Czech Classics nakladatelství Karolinum, pro kterou svými kresbami doprovodil už tucet svazků (např. knihy Bohumila Hrabala, Vladislava Vančuru nebo Ladislava Fukse).