Jemnými tahy a kresbami, které působí jen jako skica, převedl ilustrátor Sebastian Rether vzpomínky svého dědečka za druhé světové války do obrazového vyprávění: dril, smrt a zkáza, strach o přežití, pocit zbytečnosti, zajetí. Realistické prvky přitom kombinuje s alegorickými obrazy, lidé a válečné stroje jsou tak vždy zobrazeni jako zvířata. Úsporný, věcný text na mnoha místech kompletně střídá sled abstrahovaných, na několik málo aspektů zredukovaných obrazů, jež promlouvají i beze slov.
