Trendy v německé detektivní literatuře
Místo činu: politika
Přistěhovalec z Afriky pronásledovaný kvůli vraždě, kterou nespáchal. Skupina radikálních pravicových osídlenců obsazující vesnici. Uvedené aktuální příklady z německé detektivní literatury dokazují, že autoři nezřídka sahají po skutečných událostech. Inspirace společenskopolitickou realitou není v detektivním žánru sice žádnou novinkou, momentálně však platí za sázku na úspěch.
Od: Günter Keil
Max Annas, oceněný za thriller Die Mauer (Zeď) Německou cenou pro detektivní literaturu za rok 2017, dokumentuje ve svém románu Illegal (Nelegálně) útěk Afričana Kodjo. Ten je v Berlíně svědkem vraždy a vzápětí pronásledován jako její pachatel – odraz běžného naladění vůči cizincům. Námět, který si pro svůj thriller Die Sippe (Klan) zvolil Marc Oliver Bischoff, a sice chování skupiny „národoveckých osídlenců“, připomíná reálné „říšské občany“. Děj knihy Achima Zonse Wer die Hunde weckt (Kdo budí psy) zasazený do Afganistánu pak zase vykazuje paralely s leteckým útokem na Kundúz, během něhož v roce 2009 skutečně umírali civilisté.
Vydání se kromě toho dočkala úsporně vyprávěná detektivka Petry Reski Bei aller Liebe (Při vší lásce), v níž energická sicilská prokurátorka Serena Vitale vyšetřuje vliv Cosy nostry v Německu. Christian von Ditfurth publikoval v románu Giftflut (Záplava jedu) jeden z nejsvižnějších thrillerů roku. Předmětem třetího případu vyšetřovatele Eugena de Bodta je objasnění série teroristických útoků. Věrnost politice zachovává s titulem Der große Plan (Velký plán) rovněž Wolfgang Schorlau. V knize Die schützende Hand (Ochranná ruka, 2015) se stuttgartský autor zabýval procesem se skupinou Národně socialistické podzemí (NSU) a teď jeho fiktivní hrdina, soukromý detektiv Georg Dengler, šetří kontroverzní případ miliardových úvěrů Řecku.
V thrillerech Mariny Heib a Bernharda Aichnera politika naopak nemá místo – jejich děj se točí kolem žen vražedkyň. V knize Mariny Heib Drei Meter unter Null (Tři metry pod nulou) vrací úder oběť zneužívání, v Aichnerově románu Totenrausch (Opojení z mrtvých) zabíjí zaměstnankyně pohřebního ústavu, která chce ochránit své děti. Žena jako aktivní, mužům rovnocenná pachatelka zločinů tak zůstává v žánru zastoupena. Jak nevidomá specialistka na výslechy a analýzu případů strčí do kapsy své kolegy z řad mužů, ukazuje Andreas Pflüger v detektivním románu Niemals (Nikdy), který byste si neměli nechat ujít.
Ačkoliv mu již léta prorokují zánik, neztrácí na oblibě žánr regionálních detektivek. Ostfriesentod (Smrt ve východním Frísku) Klause-Petera Wolfa a Im Grab schaust du nach oben (V hrobě se díváš nahoru) Jörga Maurera jsou příkladem komerčně úspěšných titulů tohoto subžánru. Zhruba desítka dalších úspěšných regionálních detektivek nabízí stejně jako Wolf a Maurer po řemeslné stránce solidní mainstreamovou krmi, nic víc. Že lze vystačit s povrchně načrtnutými postavami a jednoduchými jazykovými prostředky, dokazuje znovu Sebastian Fitzek. Tituly Das Paket (Balíček) a AchtNacht (Osmá večerní) zaručily nejúspěšnějšímu německému autorovi thrillerů místo v žebříčku bestsellerů.
Z literárního hlediska dosáhl detektivní rok 2017 svého vrcholu teprve na podzim. Tři z nejlepších německých autorů kriminálních románů si s novými tituly dali načas: stylově ukotvený román Olivera Bottiniho Der Tod in den stillen Winkeln des Lebens (Smrt v poklidných zákoutích života) zavádí čtenáře do Rumunska. Bottini má mimořádnou schopnost vyprávět prostřednictvím osudu jednotlivců o problémech globalizovaného světa. Jan Costin Wagner s titulem Sakari lernt, durch Wände zu gehen (Sakari se učí procházet zdí) pokračuje v řadě příběhů, jejichž hrdinou je německo-finský policista Kimmo Joentaa. Friedrich Ani mírní románem Die Ermordung des Glücks (Vražda spáchaná na štěstí) tempo žánru: ústřední postava jeho knih, policista ve výslužbě, je tím nejrozvážnějším vyšetřovatelem, kterého současná německá detektivní literatura nabízí. Napětí dokáže navodit i navzdory tomu a přispívá tak k rozmanitosti žánru.