Karl May
„Trestné“ výpravy do Prahy

Řadě zahraničních spisovatelů posloužila Praha coby objekt umělecké inspirace, nikoli Karlu Mayovi. Inspirační zdroje nacházel jinde v Čechách, na severu a západě země. Pro duchovního otce slavného náčelníka Vinnetou byla Praha čistě obchodním cílem. Stala se mu bránou k českojazyčným čtenářům, kteří se záhy projevili jako jedni z největších milovníků mayovek na světě.

Od: Martin Krsek

Karel May se v Praze poprvé objevil roku 1888. Avšak jen v zastoupení prostřednictvím svého díla. Tehdy totiž vyšel v českém překladu jeho první text. Šlo o legendárního Syna lovce medvědů. Toto české vydání zaujímá v dějinách tvorby slavného německého autora význačné postavení. Je první cizojazyčnou verzí jeho prvního románu pro mládež. Zveřejnil ji sotva pár měsíců po jeho otištění v německém časopise pro mládež Der gute Kamarad Josef Richard Vilímek. May i Vilímek byli tehdy teprve na vzestupu své kariéry a oba před sebou měli ve svém oboru hvězdnou budoucnost. Jejich spojení se ukázalo jako strategické a oboustranně prospěšné, přestože ho v budoucnu měla provázet řada vyhrocených konfliktů.  

Syn lovce medvědů vycházel česky na pokračování a sklidil takový úspěch, že v Praze roku 1890 vyšla pod stejným titulem první česká mayovka v podobě knihy. O pět let později ji následoval román Duch prérie. Oba tituly zaštítil Josef Richard Vilímek a vyšly podle všech indicií s vědomím autora. To nebylo v Rakousko-Uhersku samozřejmé. Dle autorského zákona mohl autor uplatnit svá práva jen do tří let od zveřejnění díla. A českému vydavateli by tak stačilo vyčkat.

 

Raději Francouz než Němec

Dobová běžná dvojjazyčnost sice řadě českých čtenářů umožňovala číst Mayovy romány tištěné v Německu v originále, masového rozšíření po českých zemích se dílo slavného spisovatele ale dočkalo až s vydáním českých překladů. Talentovaný nakladatel Vilímek, který představil tuzemskému čtenáři třeba Victora Huga či Julese Verna, prozíravě odhadl potenciál Karla Maye. Sledoval jeho dílo dlouhodobě a koncem roku 1897 oslovil spisovatele dopisem s nabídkou na exklusivní smlouvu k českému vydání všech jeho dosavadních knih. Nejspíš právě tato výzva motivovala první doloženou návštěvu Karla Maye v Praze.

Vlak s Mayem a jeho ženou Emmou vyjel z nádraží Dresden-Altstadt a přes Děčín dorazil 13. února 1898 do hlavního města českého království. Tady odstartovala propagační tour mířící pak do Vídně, Lince, Mnichova a Řezna. Hlavní náplní cesty bylo veřejné čtení a uzavírání obchodních kontraktů. May se ubytoval v hotelu de Saxe v Hybernské ulici. Byť o tom neexistuje doklad, je nepravděpodobné, že by během týdenního pobytu neabsolvoval osobní jednání s Vilímkem, k němuž českého partnera vyzýval dopisem už v prosinci předešlého roku. Dochovaná korespondence mezi Mayem a Vilímkem z následných měsíců ukazuje složité vyjednávání o podmínkách spolupráce. Bojovalo se o peníze a oba hráči představovali silné osobnosti.  Vilímek v jednání vytáhl silnou zbraň a hrozil, že pokud May nepřistoupí na kompromisní návrh, on využije zákonných možností své země a vydá knihy bez autorova souhlasu. A tak také v záři 1898 učinil. Na trh uvedl neautorizované vydání románu Pouští, který přeložil a přepracoval Stanislav Guth-Jarkovský. Změnil název i hlavního hrdinu, kterým už v duchu dobového českého vlastenectví nebyl Němec Kara ben Nemsí, ale Francouz Kara ben Hanem.

Ostudný inzerát

V saském Radebeulu ve „Ville Shatterhand“ nepříjemné zprávy z Čech vyvolaly přípravu na druhou pražskou výpravu, kterou lze nazvat výpravou trestní. May se se svou manželkou 12. října 1898 opět ubytoval v hotelu de Saxe a o dva dny později vydal v pražských německy psaných novinách Bohemia celostránkové veřejné prohlášení: „A proto jsem přesvědčen, že jeho (Vilímkova) vypočítavost nepřinese očekávaný výsledek, neboť každý slušný, spravedlivě smýšlející čtenář nepřijme duševní potravu od nakladatele, který bezohledně sklízí na cizích polích a trhá mi ze stromu plody mých více než čtyřicetiletých cest a zkušeností, aniž by za to poskytl přiměřenou náhradu...“

May se projevil jako protřelý obchodník a velký taktik. Zasadil Vilímkovi bolestivou ránu, avšak nehodlal ho zašlapat a učinit z něj doživotního nepřítele. Stále mu připadal nejlepší volbou pro cestu k českému čtenáři. Využil vůdčí pozice ve vyjednání, mohl diktovat podmínky a Vilímkovi nakonec nezbylo než je přijmout. Dohody dosáhl ve Vilímkově knihkupectví ve Spálené ulici 18. října. Zrodilo se tak pevné obchodní i osobní pouto, které přetrvalo dalších deset let a přineslo tuzemským fandům řadu mayovek včetně legendárního románu Vinnetou. Zajímavostí je, že během tohoto pražského pobytu navštívil Karla Maye v hotelu třináctiletý fanda jeho knih jménem Egon Erwin Kisch.

Před soudním tribunálem

Od roku 1904 čelil May v Německu sérii útoků zpochybňujících jeho morální autoritu. Oponenti na něj jednak vytahovali kriminální minulost z mládí a také ho obviňovali, že podvedl čtenáře, když jim své romány prodal s legendou, že popsaná dobrodružství sám prožil jako Old Shatterhand a Kara ben Nemsí. Obě obvinění měla pravdivý základ, avšak kampaň se zvrhla do hysterických rozměrů. V této atmosféře nabyl Vilímek pocitu, že ho spisovatel obešel jako výhradního vydavatele, neboť konkurenční nakladatelství Alois Hynek vydalo několik raných Mayových románů. To sice spisovatel neudělal, ale za daných okolností ani neměl chuť proti tomu něco podniknout. Vilímek tím považoval smlouvu z roku 1898 za neplatnou a přestal Mayovi vyplácet honoráře. Spisovatel se vzmohl na obranu až začátkem roku 1907 a rozhodl se spor řešit soudní cestou.

Tak se vydal do Prahy potřetí a naposledy a opět to nebyla cesta za poznáním génia loci Matky měst. Na přelíčení 2. června 1908 přijel v doprovodu právního zástupce Artura Freunda. Spor vyhrál a Vilímek musel všechny dlužné honoráře doplatit. Ani to ovšem nezbouralo obchodní partnerství obou mužů. Pražský nakladatel vládl dál výhradními právy na česká vydání Mayových románů a zřekl se jich až deset let po spisovatelově smrti, kdy je prodal konkurenci.  

Dopisy Karla Maye adresované Josefu Richardu Vilímkovi si dnes může pročíst každý zájemce. Památník národního písemnictví je vydal v edici a s českými překlady v roce 2013 pod titulem Šest feniků za exemplář? Ne! Nemožné! (Sechs Pfennige pro Exemplar? Nein! Unmöglich!).