Literatura
200 let německé fantastiky a hororu
Pohádkově fantastický Louskáček a myší král, divoce romantické Ďáblovy elixíry, děsuplný Pískař, zázračně oživlá loutka Coppélie, slavné Hoffmannovy povídky, a další světoznámé příběhy z pokladnice německé literatury se ocitají v pozornosti Goethe-Institutu, který připravil výstavu věnovanou více jak dvě stě let živé tradici německého hororu a evropské fantastiky.
Od: Martin Jiroušek
Horor a německá fantastika patří dnes možná k podceňované oblasti světové literatury, přesto v jejích počátcích najdeme vynikající a stále aktuální představitele. Takové, co přesáhli úzce specifický národní charakter a vynikli i ve srovnání s pestrou mezinárodní scénou. Dokonce natolik, že ji trvale inspirovali a umocnili její charakter. Jednou z těchto nestárnoucích osobností je nepochybně Ernst Theodor Amadeus Hoffmann (1776–1822), zázračné dítě pozdní německé romantické scény, muž mnoha tváří, člověk, který překonal žánrová omezení a jehož jméno se stalo trvalou součástí světového kulturního dědictví. Neuvěřitelný, přitom tolik okouzlující Hoffmann. Po nocích nespoutaný vypravěč uchvacujících příběhů. Alter ego všech, kdo nachází zalíbení v neobvyklém, génius s bujarou fantazií stojící přitom ve dne na zemi, pracující jako soudní rada. Svým naturelem ovšem karikaturista, satirik, malíř i hudebník. Talent spojující mnoho oblastí a úhlavní nepřítel konformismu.
Letošní rok jsou tomu přesně dvě století od Hoffmannova úmrtí v Berlíně. Jeho dílo přitom nestárne, neustále přináší řadu nových možností, nejen literárních, přesahuje do jiných oborů a umožňuje až multimediálních záběr. Hoffmann ve své nespoutanosti a divokých příbězích, hraničících s šílenstvím, ale oplývající i cituplnou laskavostí, inspiroval a inspiruje moderní tvůrce. Ve svém odkazu nadčasově zasahuje do mnoha filmových, hudebních nebo divadelních vystoupení a adaptací. Pokud má německá kultura nějakou pevnou jistotu v dané oblasti literární poetiky hrůzy a touhy po sebepřekonání, je to nepochybně právě Hoffmann a jeho bohatý a pestrý tvůrčí odkaz. Právě on v mnoha ohledech na svém díle dokazuje, jak potřebná je pro každého z nás schopnost odpoutat se od tíživé reality anebo kam až sahají možnosti naší fantazie. A je to právě Hoffmann, kdo se nevyhýbá ani těm nejtemnějším zákrutům jejího děsuplného labyrintu.
Výstava v prostorách pražského Goethe-Institutu vychází z klasického média, z tištěné knihy. Představuje desítky vzácně vídaných exponátů, umožňujících si udělat názorný přehled o autorově vlivu a oblibě. Ve své podstatě nabízí seznámení se s odkazem klasika s pomocí nejrozsáhlejší expozice českých vydání Hoffmannova díla. Nesoustředí se přitom jen na dílo jako takové, chce upozornit zejména na jeho rozmanitost a umělecký přesah. Tak, jako se Hoffmann už za svého života jevil coby nespoutaný génius, přesahující z reality všedního dne do těch nejdivočejších snů.
Kniha sama o sobě není dílem jednoho autora, vyžaduje spolupráci s dalšími osobnostmi, s výtvarníky, malíři, grafiky, typografy, tiskaři, redaktory, nakladateli a překladateli. Také tyto aspekty se ocitají v centru naší pozornosti a upozorňujeme na ně v souvislosti s Hoffmannovými publikacemi a jejich nejvýraznějšími představiteli. Velkou inspirací pro tuto výstavou se stala výtvarná kvalita českých knih a celkově předválečné knižní kultury, jejíž ohlasy pronikly i skrze ocelovou oponu poválečného období. K vidění tak jsou například avantgardně upravené obálky, typografie slavného malíře Františka Muziky, secesně ražené vazby, vzácná bibliofilská vydání. Kromě toho jsou vystaveny i některé filmové plakáty z nejzajímavějších Hoffmanových adaptací.
Hoffmann podobně jako jiné osobnosti svého druhu, klasik světového hororu, detektivky a grotesky, filosof a teoretik Edgar A. Poe, ukrajinský satirik, dramatik a folklorista Nikolaj V. Gogol nebo francouzský básník a kritik Charles Baudelaire, pracuje ve svém díle s odkazy na silné vizuální podněty. V duchu bezbřehé inspirace dokonce zpracoval řadu svých děl, zejména povídek, podle konkrétních malířských námětů. Poukázal tak na symbiózu několika uměleckých druhů, které se navzájem mohou obohacovat.
Hoffmanův vliv lze vypozorovat na řadě osobností české kultury. Například v díle Karla Čapka nebo Antonína Dvořáka. Ať je to předobraz Rusalky v Hoffmannově Undině nebo vynález zázračného automatu v Hoffmannových strašidelných a zázračných povídkách. Mechanika, automaty, robot, to vše dělá z Hoffmanna klíčového inspirátora světové fantastiky, rovněž tak ale můžeme přidat motiv detektivní a kriminální, které zpracoval například o generaci před Poem.
Zázračnost i děsivost v jednom celku představuje pro Hoffmannovo dílo typickou rovinu. Může být i ukázkou schopnosti překračovat hranice jednotlivých národů, územních celků, ale i lidské povahy. Dokládá to i svým životem, narozen 24. ledna v Královci (německy Köninsberg, v ruštině Kaliningrad), ve městě několika národností, nedaleko polských hranic, ostatně v Polsku prožije část života a najde v něm i svou manželku. Hoffmannův talent obohatil nejen tradiční literární scénu. Nebyl „jen“ spisovatel nebo „rozený“ beletrista, skrývá v sobě netušené možnosti básníka–prozaika, který slovy podobně jako malíř štětcem nebo hudebník tóny vykreslí tu nejpoutavější scenérii daného okamžiku a nálady. Jeho dílo ovlivnilo moderní hudební názvosloví nebo psychiatrické analýzy. On sám nakonec přerostl svůj odkaz natolik, až se objevil v řadě děl svých následovníků. Nejznámější je v tomto případě slavná opera Hoffmannovy povídky, ale zajímavostí může být i fantaskní dílo českého autora doby secese Karla Švandy ze Semčic nebo romantického bouřliváka a ve své době proslulého divadelního herce Josefa Jiřího Kolára.
Hoffmann je ikonické jméno. Ač člověk z masa a kostí, sám se stává fantastickou postavou. Už za svého života byl považován za prototyp cestujících nadšenců, oněch entuziastů, o kterých s takovým nadšením rád vyprávěl. Ostatně kdo jiný by mohl být bláznivým kapelníkem Kreislerem (hrdina Hoffmannovy povídkové sbírky Kreisleriana) než právě Hoffmann, se svým specifickým osudem. Ve dne vážený soudní rada, po nocích strhující vypravěč nepravděpodobných a přesto tak přitažlivých dobrodružství. Autor slavných pohádek se satirickým podtónem vůči omezenému maloměšťáckému světu.
Nad tím vším ponurým, děsivým anebo zázračným nakonec vítězí láska k umění. Láska tvořivá, která převáží všechny pozemské strasti. Umění, které dokáže vykoupit všechny pozemské útrapy.
Naše výstava může být vstupní branou k více jak dvě staletí trvajícímu opojení právě z umělecké svobody a hoffmannovské inspirace.