Právo na vlastní já
Digitální panoptikon

Jeden kontroluje všechny: Tak si britský filosof Jeremy Bentham (1748–1832) představoval moderní věznici. Z jeho konceptu zvaného „panoptikon“ se stal v dnešní době „netoptikon“ – internet, který je kontrolován jen několika společnostmi.

Od: Marc Garrett

„Vědění je moc.“ Tento bonmot nebyl nikdy tak výstižný jako dnes. Privilegované zájmové skupiny stále nějakým způsobem ovlivňují naše sociální interakce a kulturní identity. Představy o nás samých jsou zkreslovány a ovlivňovány společnostmi, médii a politikou. Pravda a fakta, stejně jako všechno ostatní, jsou zboží. A ne právo! Pravdu a fakta vlastní ten, kdo za ně nabídne nejvíc. Ten, kdo disponuje odpovídajícími zdroji, může lidi „informovat“ resp. „dezinformovat“ tak, jak je mu libo.
 
Například poskytovatelé sociálních sítí, jako je Facebook nebo Google, shromažďují v dosud nebývalém rozsahu osobní údaje o svých uživatelích a uživatelkách a pak tyto údaje za miliardy prodávají zadavatelům reklam. „Infrastruktura Facebooku proniká do našeho každodenního života – a to stále zásadnějším a restriktivnějším způsobem,“ napsal tým vedený Jeanem-Christophem Plantinem z Londýnské školy ekonomie a politických věd (London School of Economics and Political Science, LSE) v knize Changing Things: The Future of Objects in a Digital World (Měnící se věci: Budoucnost objektů v digitálním světě). Provozovatelé platformy tak mají hluboký vhled do soukromé sféry a využívají tyto vědomosti nejen k umisťování individualizované reklamy. To je nutné kritizovat. 
 
Nová generace současných umělců a umělkyň, vědců a vědkyň, výzkumníků a výzkumnic, aktivistů a aktivistek, hackerů a hackerek a novinářů a novinářek proto vyvíjí strategie, jak tyto tajné algoritmy odhalit a obejít. Patří k nim také Jennifer Lyn Morone. Tato americká umělkyně se v roce 2014 v rámci jednoho projektu na Královské vysoké škole umění (Royal College of Art) v Londýně sama zaregistrovala jako podnik. Je zakladatelkou, jednatelkou, akcionářkou i produktem svého vlastního já – „Jennifer Lyn Morone ™ Inc.“ Cílem její společnosti je určit hodnotu osoby. Záměrem Jennifer Lyn Morone je lépe porozumět účinkům principů tržní ekonomiky, které utvářejí náš každodenní život. Tím, že se sama doslova transformovala v „akciovou společnost“, přijala extrémní formu kapitalismu. 
 
Tento příklad ukazuje, jak nás internet a jeho sítě okrádají o naši identitu. Našim online aktivitám totiž dominují podniky a jejich „sociální“ zóny. Uživatelé a uživatelky internetu se zde v přeneseném smyslu pasou jako krávy na pastvinách. Na sociálních sítích konzumují to, co vyprodukovaly subjektivní algoritmy, řízené různými zájmy. Tyto algoritmy zároveň určují, co vidíme a slyšíme – a jak ostatní vidí a slyší nás. Používáme-li tyto platformy a prohlížeče, vydáváme se sami napospas ostatním.

Obrovská množství dat jsou využívána s nevídanou arogancí – včetně sociálního inženýrství. Tím je míněno cílené ovlivňování uživatelek a uživatelů, kteří jsou v podstatě naváděni ke koupi produktu nebo k vyzrazení důvěrných informací – o sobě i o ostatních. Neboli – řečeno slovy Marka Hachmana, senior editora PCWorld: „Facebook zná vaše přátele, ví, které informace o nich poskytujete, co o nich říkáte, které jiné webové stránky navštěvujete (pokud mají tyto stránky lajkovací tlačítko pro Facebook, což většina stránek má), ví, co jste si koupili, který přístroj jste pro přístup na Facebook použili, a mnoho dalších věcí.“
 
Novinář Aatif Sulleyman prováděl rešerše pro britské noviny The Independent a podařilo se mu zjistit, že Facebook v roce 2014 v rámci tajného experimentu zmanipuloval stovky tisíc novinkových kanálů (news feed) svých uživatelek a uživatelů, aby zjistil, zda se tím dají ovlivnit emoce uživatelů a uživatelek. Evidentně bylo dokonce potají zvažováno, že uživatelé a uživatelky budou sledováni prostřednictvím jejich vlastních webových kamer a kamer v chytrých telefonech. Také Apple masově shromažďuje informace – údajně anonymizovaně. Týká se to údajů o připojeních, textových zpráv, seznamů kontaktů, fotografií atd. Dokonce ani bankovní účty nejsou v bezpečí. Klauzule, která by umožňovala nepovolit přístup k údajům, tu neexistují. Pokud jde o takzvaný „data mining“ neboli „dobývání znalostí z databází“, představují uživatelé a uživatelky mobilních telefonů skutečně cosi jako zlatý důl. Anglický filozof Jeremy Bentham navrhl na konci 18. století takzvaný „panoptikon“. Jedná se o architektonický návrh, který umožňuje nepřetržité sledování všech vězňů ve věznici jedním jediným strážcem. Francouzský filosof Michel Foucault v roce 1975 konstatoval, že jsme sledováni nejen ve věznicích, ale ve všech hierarchických strukturách – v armádě stejně jako ve školách, nemocnicích a továrnách. 
 
Tento vývoj směrem k Benthamovu panoptikonu pokračoval. Podniky a vlády dnes podporují stále sofistikovanější metody monitorování, které jsou založeny na chytré kombinaci umělé inteligence a statistických procesů – vlády jsou v tomto ohledu vedeny zejména vojenskými zájmy. Výsledkem je, že mapovací aplikace v našich mobilech prozrazují, kde jsme, a naše televizory dokumentují, které televizní pořady sledujeme. Data proudí zpět k podnikům, které je prodávají reklamnímu průmyslu. Z „panoptikonu“ se stal v dnešní době „netoptikon“, ve kterém se spoluviníkem stává každý, kdo je den co den na internetu a podporuje tak kolektivní dohled ze strany podniků, vlád a spamerů. 
 
Umělkyně Jennifer Lyn Morone obrací toto nevýhodné postavení ve výhodné tím, že uplatňuje vlastnické právo k údajům o svém vlastním já. Jako zakladatelka firmy svého já proměňuje své schopnosti, svůj kapitál, svůj majetek a své duševní vlastnictví v majetek podniku. Její jméno, vzhled a IP adresy jsou značkami a ochrannými známkami. Její mentální schopnosti – její vědomosti – jsou tedy podnikatelskými procesy a strategiemi. Její fyzické schopnosti jsou jejími dílenskými pracovními stoly, její biologické funkce jsou jejími produkty, její osobní údaje jsou majetkem podniku. A její podíly jsou jeho potenciálem. „Všechno, čím je biologicky a intelektuálně, co dělá, co se učí nebo co vytváří, lze se ziskem uplatnit na trhu,“ píše britská autorka, kritička a kurátorka Régine Debatty o práci Jennifer Lyn Morone. „Její projekt je sice jenom jakousi závěrečnou prací, ale v žádném případě není spekulativní.“ Ukazuje, co koncerny vědí o tom, co obvykle skrýváme.
 
V současné době vyvíjí Jennifer Lyn Morone aplikaci s názvem „Database of ME“ (DOME). Prostřednictvím této aplikace nepřetržitě zaznamenává svou polohu, svůj tep, aktivity na internetu a dokonce i výkyvy nálad. Její podnik pak může tyto údaje uplatnit různými způsoby na trhu. Morone zašla například tak daleko, že ze svých vlastních feromonů nechala vytvořit dvě řady parfémů – Lure a Repel. Kdo tyto vůně použije, má na výběr, zda mají muže přitahovat nebo odpuzovat. Člověk ze Západu by se měl cítit ve své kůži teprve tehdy, až si sám v plném rozsahu určí svou identitu, jako by patřila k jeho vlastnictví – to je myšlenka americké historičky v oblasti vědy Donny Haraway, která se zabývá také studiem ženské otázky. I v tomto smyslu je práce Jennifer Lyn Morone pozoruhodná.
 
Možná, že brzy znovu nastane to, co kdysi spustili vyznavači punku, když se chopili svých nástrojů – začátek nové éry sociálních změn. Byla to doba, kdy nezúčastněné osoby, amatéři a „prostí lidé“ náhle našli prostor pro svou uměleckou formu svobodného vyjádření názorů, kdy na krátkou dobu vznikla kultura „Do-it-Yourself“ (Udělej si sám), kdy hudba a politika subkulturních ghett ovlivňovala kulturu hlavního proudu a média. Bylo by inteligentní a pokrokové, kdybychom části našeho života, které jsou kontrolovány koncerny a mocnostmi, získali zpět.
 
Jennifer Lyn Morone nám ukázala cestu do této průzkumné zóny. Stejně jako ona musíme i my dekonstruovat tento skrytý, algoritmicky kontrolovaný svět, který nás všechny drží jako rukojmí. Musíme se pokusit získat zpět kontrolu nad naším digitální já. Tento pokus stojí za to – i kdyby šlo jen o to rozpoznat, kterým mocnostem se vlastně podrobujeme.