Cyklistika v Berlíně
Životní styl, nebo život v ohrožení?

Cyklista se v silničním provozu vyhýbá parkujícímu autu.
Cyklista musí být mimo jiné i akrobat, aby se dokázal vyhýbat provozu. | Foto: Jörn Blind © Goethe-Institut

Jízda na kole představuje pro mnoho obyvatel Berlína životní styl, ideální formu přepravy a přesvědčení, že kolu patří i 200 let od jeho vynalezení budoucnost.

Od: Alexandra Lau

„Představa města, ve kterém je víc místa a lepší vzduch, mi připadá skvělá,“ říká třeba jedna berlínská cyklistka, která do sedla ráda naskočí i za deště. Zatím je to ovšem jenom představa: Nejen na berlínských hlavních tazích se den co den řadí auto za autem, od semaforu k semaforu. V automobilech sedí osamělí, usoužení bojovníci, kteří se dívají, jak se kolem nich míhají cyklisté. Jenže i ve zkostnatělých hlavách mnoha řidičů se začíná něco měnit. Automobilová doprava v centru Berlína sice polevuje, přesto činil začátkem roku 2018 podíl cyklojízd stále pouze 13 procent. Například v Münsteru, což je německé cykloměsto číslo jedna, je to zhruba 40 procent.

Padesát procent cest autem v rámci Berlína je kratších než pět kilometrů – takové trasy se dají snadno zvládnout na kole.

Infografika: Cyklistika v číslech (cz)
© Goethe-Institut

IDEALISTICKY, PRAGMATICKY, BOJOVNĚ: BERLÍNŠTÍ CYKLISTÉ

Když v Berlíně naskočíte na kolo, nepotřebujete předvídavost pouze ve vztahu k nejbližší přeplněné křižovatce. Německá metropole má k hlavnímu městu cyklistiky ještě hodně daleko. Pohybovat se na kole po berlínských ulicích je málokdy příjemné: jsou příliš úzké, doprava je příliš hustá. Cyklisté, automobilisté, autobusy, tramvaje, chodci – na mnoha místech panuje tvrdý boj o vlastní prostor.

Cyklostezky? Je jich příliš málo, příliš úzké, příliš neviditelné. Občas se s oblibou využívají jako parkovací plochy. Není tedy divu, že pověstná berlínská nevlídnost často ještě poněkud zdrsní. Gestikulace, křik, strkanice – platí to stejnou měrou pro automobilisty i pro cyklisty. Cyklisté sice nejsou o nic tišší, jednoznačně však coby účastníci silničního provozu tahají za kratší konec provazu. V roce 2017 zemřelo v berlínském provozu devět cyklistů, v roce 2016 jich bylo dokonce sedmnáct. K tomu je třeba rok co rok připočíst stovky těžce zraněných.
Na bílo natřené „kolo duchů“ připomíná cyklisty, kteří utrpěli nehodu v silničním provozu.
Smutný památník: Na bílo natřené „kolo duchů“ připomíná cyklisty, kteří utrpěli nehodu v silničním provozu. | Foto: Jörn Blind © Goethe-Institut
Idealismus berlínských cyklistů se přesto nenechá zbrzdit statistikami ani výfukovými plyny. „Jezdím na kole, protože je to nejhezčí možnost, jak jezdit celý rok v kabrioletu,“ dozvídáme se třeba. „Člověk nikdy neuvázne v zácpě a víc vnímá počasí, je to ekologický způsob dopravy, jste flexibilní a nezávislí na jízdních řádech autobusů a metra – a k cíli dorazíte včas a v pohodě.“

Cyklistika – to je jednak možnost dostat se z bodu A do bodu B. A potom je to samotná cesta. Ta může na kole přinést mnohem víc zážitků než za volantem. Třeba jízda městem za teplé letní noci, když auta skoro nejezdí, když člověk splyne s pedály a ocitne se ve flow, což mu umožní na chvíli zapomenout na všechno, co leží před ním i za ním – kromě provozu.
 
  • „Nákladní kolo je v rovinatém městě, jako je Berlín, optimální. Kromě dětí odvezu i nákupy, aniž bychom měli problémy s místem. Nákladní kolo tak nahradí auto.“ Christina E. Foto: Alexandra Lau © Goethe-Institut

    „Nákladní kolo je v rovinatém městě, jako je Berlín, optimální. Kromě dětí odvezu i nákupy, aniž bychom měli problémy s místem. Nákladní kolo tak nahradí auto.“ Christina E.

  • „Na kole jezdím rád a celoročně. Jsem spíš netypický Berlíňan: Nemám nic proti automobilistům a i jinak jsem vyloženě vyrovnaný.“ Paul W. Foto: Jörn Blind © Goethe-Institut

    „Na kole jezdím rád a celoročně. Jsem spíš netypický Berlíňan: Nemám nic proti automobilistům a i jinak jsem vyloženě vyrovnaný.“ Paul W.

  • „Plné metro není nic pro mě - raději jezdím do práce na kole. Provoz mě sice někdy stresuje, ale zase mě čerstvý vzduch a pohyb po ránu vždycky probudí.“ Johanna D. Foto: Jörn Blind © Goethe-Institut

    „Plné metro není nic pro mě - raději jezdím do práce na kole. Provoz mě sice někdy stresuje, ale zase mě čerstvý vzduch a pohyb po ránu vždycky probudí.“ Johanna D.

  • „Na kole jsem vlastně pokaždé rychlejší než autem nebo metrem. Jediné, co mě jako cyklistu v zácpách otravuje, jsou výfukové plyny, přes které někdy ani není vidět.“ Michael S. Foto: Jörn Blind © Goethe-Institut

    „Na kole jsem vlastně pokaždé rychlejší než autem nebo metrem. Jediné, co mě jako cyklistu v zácpách otravuje, jsou výfukové plyny, přes které někdy ani není vidět.“ Michael S.

  • „Lidé se mě často ptají, jestli není nepraktické jezdit na kole s tenkými pneumatikami po berlínských ulicích, které jsou často pokryté střepy. Nepraktické to asi je, ale taky je to nesrovnatelně skvělé  - kvůli tomu pár píchnutých duší ráda riskuju.“ Nina P. Foto: Jörn Blind © Goethe-Institut

    „Lidé se mě často ptají, jestli není nepraktické jezdit na kole s tenkými pneumatikami po berlínských ulicích, které jsou často pokryté střepy. Nepraktické to asi je, ale taky je to nesrovnatelně skvělé - kvůli tomu pár píchnutých duší ráda riskuju.“ Nina P.

SDÍLENÁ KOLA VYTVÁŘEJÍ OBRAZ MĚST

Pokud jste teď i vy propadli okouzlení a chystáte se vyměnit auto za kolo, máme pro vás jeden tip: Momentálně už vlastní kolo nepotřebujete. Sdílená kola k Berlínu neodmyslitelně patří. Týden za týdnem je to patrnější: Stojí všude, s neonově oranžovými výplety, tyrkysová nebo stříbrná, záplava barevných skvrn, v houfech nebo osamoceně. V roce 2018 to bylo přes 16 000 bicyklů od šesti různých poskytovatelů – a tendence je stoupající. Sdílená kola vzbuzují i nelibost, množí se námitky, že ještě víc ucpávají chodníky. Městský poskytovatel Nextbike – jeden z prvních v Berlíně – zaznamenává navzdory rostoucí konkurenci stoupají počet výpůjček.
Sdílená kola před koncertní síní Konzerthaus v Berlíně
Jedno vedle druhého stojí sdílená kola městského poskytovatele před koncertní síní Konzerthaus v Berlíně. Nextbike chce mít v Berlíně do konce roku 2018 k dispozici celkem 5 000 kol na 700 výpůjčních místech. | Foto: Jörn Blind © Goethe-Institut
Infografika: V berlínských ulicích
© Goethe-Institut

MÍSTO HLUKU AUT TICHÉ BZUČENÍ PEDÁLŮ

Cyklistů stále přibývá, a tak se nelze divit, že toto téma proniklo už i do politiky. Je jasné,  že pro podporu cyklistiky je toho třeba udělat víc. Na začátku roku byl v rámci „berlínského zákona o mobilitě“ schválený první cyklistický zákon v Německu. Přinesl alespoň závan naděje: V Berlíně má vzniknout více a širších cyklostezek se zelenou vlnou, rychlocyklostezky bez křižovatek a také ulice a parkovací domy pro jízdní kola – což jsou pouze některá z plánovaných opatření. „Díky zákonu o mobilitě konečně začne nová éra dopravní politiky, kdy město nebude patřit už jen automobilistům, nýbrž všem lidem,“ raduje se ADFC, Německý cyklistický klub, zastupující zájmy cyklistů. V malém měřítku už se město pro cyklisty rozvíjí; stále více iniciativ požaduje zóny bez aut a ulice pro kola. Rovněž větší záměry nabírají konkrétnějších forem, například projekt „Radbahn“ – cyklostezka vedoucí pod viaduktem metra, devět kilometrů napříč Berlínem.
 

Parkovací domy pro kola

V Berlíně se téměř každá pouliční lampa, každý reklamní sloup, dokonce i ta sebekřehčí rostlinka využívá k připevnění kola. Podle iniciativy „Volksentscheid Fahrrad“ by Berlín potřeboval 200 000 nových odstavných míst pro jízdní kola. Kromě zamykatelných boxů jsou v plánu několikapatrové parkovací domy, v nichž se kola takříkajíc hromadí směrem k nebi. Největší německý parkovací dům pro kola se 3 500 místy se momentálně nachází v Münsteru – s veškerým komfortem, který je zapotřebí, aby kola zůstala v kondici: s cykloservisem, půjčovnou kol a dokonce i myčkou pro kola.
Samotní obyvatelé Berlína mají jasnou představu, jak by mělo jejich cykloměsto jednou vypadat: „Berlín budoucnosti bude disponovat cyklistickými rychlostezkami, které budou na dlouhé vzdálenosti bez semaforů. Z parkovišť se stanou místa pro odstavení kol plná zeleně. Semafory budou nařízené tak, aby chodci a cyklisté měli přednost. Místo hluku motorů budou jen tiše bzučet pedály,“ prorokuje jeden obzvláště nadšený cyklista.
Ano, kdo by v takovém případě nechtěl přesedlat na kolo?
  • Nákladní auto stojí na cyklostezce. Foto: Jörn Blind © Goethe-Institut

    Parkoviště cyklostezka – v Berlíně bohužel nic výjimečného. Do roku 2020 má ve městě přibýt 60 nových cyklostezek – snad poněkud volnějších.

  • Skupinové kolo a velotaxi stojí před Braniborskou bránou v Berlíně. Foto: Jörn Blind © Goethe-Institut

    Nechat se vozit, nebo sám šlapat do pedálů? Sightseeing prostřednictvím velotaxi (vpravo) je v Berlíně oblíbenou možností, jak prozkoumat město.

  • Kostra bicyklu stojí opřená o zábradlí, v pozadí projíždí tramvaj. Foto: Jörn Blind © Goethe-Institut

    Zprohýbané, zrezivělé, opuštěné: Jak dlouho už asi tohle kolo čeká na svého majitele? Těchto takzvaných bicyklových koster je ve městě více než 100 000. Někteří podnikatelé si na tom založili živnost: Kola zralá do šrotu dělají znovu pojízdnými.

  • Mnoho různých kol stojí nahuštěná na parkovišti pro kola. Foto: Alexandra Lau © Goethe-Institut

    Najít volné parkovací místo je v Berlíně zázrakem i pro cyklisty. V budoucnu se problém může ještě vyhrotit: Ve městě by brzy mělo být přes k vypůjčení přes 30 000 kol.

cykloměsto Münster

Možná se vyplatí podívat se do Münsteru, abychom získali představu, jak by to v budoucnu mohlo v Berlíně vypadat. Město v Severním Porýní-Vestfálsku totiž pochopilo, že má-li víc lidí šlápnout do pedálů, je třeba pro to něco udělat. Jmenovat bychom mohli například okruh kolem centra – bez aut. V současnosti denně nasedá na kolo každý třetí obyvatel Münsteru. Ve městě je téměř dvakrát tolik kol než obyvatel, totiž 500 000.