Nedostatek vody
Německé duby sužuje sucho

Dokonce i ty oblasti v Německu, které si na nedostatek vody doposud nemohly stěžovat, se stále častěji potýkají se suchem. Jiné oblasti naopak trpí následky povodní. K zachování německých zásob vody jsou zapotřebí inovativní nápady.

Od: Petra Schönhöfer

Tady pomůže jen sklonit hlavu nebo si nasadit kapuci. Je začátek podzimu 2021 na ostrově Uznojem (německy Usedom), a kamkoli se člověk hne, všude padají ze stromů dozrávající žaludy. Pokrývají chodníky, ulice, parky. Člověk by si řekl, že je prostě jen úrodný rok. Ale tak jednoduché to není, jak vysvětluje vrchní lesník Felix Adolphi, který je zodpovědný za 12 000 hektarů lesa na tomto slunném ostrově: „Hladina podzemní vody se kvůli suchu výrazně snížila. To samozřejmě dává stromům zabrat. Jasnou známkou toho, že jsou stromy oslabené, je to, že na dubech se loni urodilo velké množství žaludů.“ Felix Adolphi mluví o plné úrodě („Vollmast“), tedy o situaci, kdy většina stromů v porostu je obalena plody, což je pro rostliny extrémně vyčerpávající. „Obvykle se naše duby touto plnou úrodou plodů rozmnožují jen jednou za sedm až deset let. Ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky byly špatné, jsou stromy ve stresu a pokoušejí se teď co nejrychleji zplodit potomstvo.“ Jinými slovy: Přetrvávající sucho má na duby nepříznivý dopad.

Přivolávač deště

Německo je ve skutečnosti země bohatá na vodu. Podle Spolkového úřadu pro životní prostředí využívá obyvatelstvo pouze 12,8 % ročních zásob vody o objemu 188 miliard metrů krychlových. Vyhodnocení Německé meteorologické služby v roce 2021 však ukazují, že během tří jarních měsíců března, dubna a května už osmkrát za sebou nebylo dosaženo typického průměrného množství srážek. Podle Helmholtzova centra pro výzkum životního prostředí byl téměř každý region v Německu v létě 2018, 2019 a 2020 postižen „neobvyklým suchem“. Nejvýrazněji byly postiženy regiony s lehkou, písčitou půdou – a také prázdninový ráj Uznojem.

Suché půdy a klesající hladiny podzemních vod dlouhodobě ohrožují také produkci pitné vody, a proto se vědci a výzkumníci v celém státě zabývají zásobami vody v Německu. Jedním z nich je Clemens Jauch. Tento profesor v oboru technologie větrné energie na Vysoké odborné škole ve Flensburgu chce produkovat srážky. Vyvinul systém, který dopravuje vodu atmosférou tam, kde je voda nezbytná v podobě srážek – na vyschlé louky, na vyprahlá pole nebo do suchých lesů. Jauch k tomu využívá větrné turbíny a vítr. „Atmosférické zavlažování větrnými turbínami“ říká Clemens Jauch svému nápadu přivádět do atmosféry prostřednictvím lopatek rotoru větrných turbín vodu, kterou pak vítr roznáší ve formě kapek nebo páry. „Používáme technickou součást, kterou už máme, totiž rotor větrných turbín, a pak vítr, který tam také už je,“ říká Jauch. To by mohlo být užitečné pro zemědělství a lesnictví nebo proti hrozícím lesním požárům.

Modro-zelená velkoměstská džungle

Německo je však stále častěji sužováno nejen suchem, ale také silnými dešti. To je riziko především pro města, jejichž vsakovací systémy se při vydatných deštích rychle zahltí. Vědci z Fraunhoferova institutu pro výzkum systémů a inovací (Fraunhofer ISI) v Karlsruhe, kteří se zabývají reziliencí, tedy schopností systému fungovat v rozmanitých podmínkách, zkoumají, jak se města mohou připravit na extrémnější počasí. „Pokud se zaměříme na sucho a silné deště, pak základní otázka zní: Jak usměrníme koloběh vody ve městech?“ říká Susanne Bieker, vedoucí oddělení transformačních a inovačních systémů v městských prostorech. Povrch v městském prostředí je už tak utěsněný, že se dešťová voda ze střech, ulic a náměstí nemůže vsakovat. Odtéká do kanalizace, která je určena především pro odpadní vody a při vydatných deštích je rychle zahlcena. Výsledkem jsou zaplavené ulice a zatopené sklepy. Pokud je však dešťová voda zadržována tam, kam spadne – například v parcích nebo na střechách a fasádách porostlých zelení – může se odpařit a rozvinout chladicí účinek. Ze studií vyplývá, že střešní zeleň s dostatkem mechu a trávy dokáže zadržet 30 % až 70 % ročního objemu srážek. Malý střešní les se stromy, keři a trvalkami zadrží dokonce téměř 100 % srážek. Užitečné jsou také rybníky, jezera, kanály a velké louky, kde se voda po dešti může shromažďovat.

Existují praktické příklady realizace takových modro-zelených konceptů, např. projekt „Leipziger BlauGrün“, který je financován Spolkovým ministerstvem školství a výzkumu. V areálu bývalého nákladového nádraží Eutritzscher Freiladebahnhof v centru Lipska má do roku 2022 vzniknout více než dva tisíce nových bytů, školní areál a komerční budovy – se střešními zahradami, parkem a cisternami. „Naše inteligentní řízení kombinuje data, jako je úroveň naplnění cisteren, kvalita vody nebo údaje ze senzorů půdní vlhkosti, s externě dostupnými daty, jako je předpověď počasí,“ vysvětluje Marius Mohr, vedoucí oddělení inovací pro vodní technologie a zpětné získávání cenných surovin ve Fraunhoferově institutu pro techniku rozhraní a biopostupů (Fraunhofer IGB). Jinými slovy: Pokud má podle předpovědi počasí v daném regionu vydatně pršet, cisterny se automaticky vyprázdní, aby mohly absorbovat novou dešťovou vodu.

„Zalévej svůj rajón!“

Nejen věda a výzkum, ale i každý jednotlivec může trochu přispět k odolnosti systému vůči klimatickým podmínkám. Vezměme si jako příklad stromy ve městech a v ulicích. Stromy regulují mikroklima, poskytují stín, filtrují emise ze vzduchu a půdy a jsou domovem různých druhů ptáků a hmyzu, typických pro město. Prostřednictvím akce „Můj strom – moje město“ (Mein Baum – meine Stadt) umožňuje katastr pouličních stromů v Hamburku obyvatelům darovat městu strom. Kromě toho však takový strom potřebuje denně alespoň deset litrů vody, nejlépe v jedné až dvou větších zálivkách týdně. Obyvatelé měst jsou proto vyzýváni, aby pomohli zalévat stromy rostoucí v ulicích, tak jako je tomu v rámci berlínské akce „Zalévej svůj rajón!“ (Gieß den Kiez!). Snad by to mohlo být řešení i pro duby na ostrově Uznojem.