Z hlediska lingvistiky

Jazykovědkyně Prof. Dr. Claudia Maria Riehl zajistí odborný dohled nad projektem Jak to vidí třetí generace. Susan Zerwinsky z Goethe-Institutu s ní diskutovala o jejím oboru - jazyce menšin.

Paní profesorko Riehl, co přitahuje jazykovědu na „jazycích menšin“?Nejdříve si musíme uvědomit, že jazyky menšin mohou být různého druhu. Na jedné straně máme jazyky, jimiž mluví pouze malá skupina lidí, a které se jinde na světě nevyskytují – jedná se například o indiánské jazyky nebo jazyky Aboriginců v Austrálii a na Nové Guineji. Ale i u nás v Evropě najdeme celou řadu takovýchto jazyků, např. baskičtinu, gaelštinu nebo lužickou srbštinu. Na druhé straně jsou pak takové jazyky, které ještě mají tzv. mateřskou jazykovou zemi - například německy mluvící menšiny se vyskytují v mnoha zemích nejen v Evropě, ale na celém světě, v USA, Jižní Americe, Jižní Africe nebo Austrálii. Těmto skupinám, jež jsou roztroušeny jako ostrůvky ve velkém moři jiného jazyka, se říká jazykové ostrovy. Z vědeckého hlediska jsou zajímavé zejména z toho důvodu, že je na nich možné pozorovat, jak se jazyk vyvíjí v izolaci od své mateřské jazykové země.

Říkáte „jazykové ostrovy“ - na jaké aspekty se obzvlášť soustředíte?

[© Colourbox.com] Lingvistiku zajímají zejména tři oblasti – vývoj jazyka jako takového, vícejazyčnost mluvčích a souvislost mezi jazykem a společností, tedy jaký jazyk je kým a kdy používán.
Z hlediska jazykového systému se obzvlášť věnujeme několika následujícím aspektům: V menšinách je často zachována stará slovní zásoba nebo staré nářeční struktury, které již v uzavřeném německém jazykovém prostoru vymizely. Kromě toho se jazyk, příp. příslušný dialekt, jímž příslušníci menšiny mluví, začal v izolaci vyvíjet určitým směrem, který je dán jazykem samým – v němčině tak pozorujeme postupné odbourávání pádů, např. mizení genitivu. V některých německy mluvících menšinách se již nevyskytuje ani dativ, mluvčí pak říkají např. mit die Mutter, bei die Bauern, von den Stalin, mit das Fleisch atd.

Menšinový jazyk nakonec také přejímá slovní zásobu a struktury z okolního jazyka a tím se proměňuje. Příklad z maďarské němčiny: Unser unoka is an dr egyetem in Pest, sie werd közgazdász. [Unsere Enkelin ist an der Universität in Budapest, sie wird Ökonomin. /Naše vnučka je na univerzitě v Budapešti, bude z ní ekonomka.] Kromě toho je také u mluvčích menšinových jazyků možné pozorovat, jak jsou jazyky reprezentovány v mozku. U vícejazyčných osob se totiž dá sledovat mnoho kognitivních procesů vznikajících při užívání více jazyků – mluvčí často mezi jazyky „přepínají“ (tomu se říká code-switching), a pokud se jim to stane nezáměrně, dají se z toho vyvodit závěry o tom, jak jsou mezi sebou jazyky v našem mozku propojeny.

Důležitým aspektem je samozřejmě i to, jak se navzájem ovlivňují jazyk a společnost. Ústřední otázka zní „kdo, s kým a proč používá jaký jazyk?“ Zkoumány jsou jednak mimojazykové faktory, které mohou za to, že se v některých německých menšinách jazyk stále udržel (jako např. u Němců v Rumunsku), zatímco jiné menšiny jej už téměř nepoužívají (jako např. Němci v České republice). Dále si pokládáme otázku, jaký vliv mají postoje mluvčích na to, zda menšinovým jazykem mluví, nebo ne.

Jak vnímáte situaci němčiny ve středovýchodní a východní Evropě? Jaké jste již získali poznatky? Co si slibujete od dalšího výzkumu?

[© Colourbox.com] V rámci našeho výzkumného projektu pro oblasti střední a východní Evropy, který jsem realizovala společně s profesorem Eichingerem z Institutu německého jazyka (Institut für Deutsche Sprache) a kolegy z jednotlivých zemí, jsme zjistili, že německý jazyk je v mnoha regionech bohužel používán již jen starší a střední generací. I v jazyce střední generace se už objevuje mnoho vlivů z okolního jazyka, např. z češtiny, polštiny nebo ukrajinštiny.

Zejména se to týká slovní zásoby – do němčiny je integrováno čím dál více slov, příkladem může být menšina v České republice. Do němčiny pronikají např. názvy správních celků (kraj, okres, výbor), ale i potravin a jídel (malina, kascha (kaše), topinka), pojmenování zvířat (straka), osob (baba), povolání (sklenář), obydlí (chalupa) a mnoho dalších. V této souvislosti je zajímavé, že jsou přejímány i různé částice - jedná se o slovíčka jako je německé also nebo anglické well, která v podstatě nenesou žádný význam, ale mají pouze vzbudit pozornost posluchače nebo vyplnit pauzy. Tato slova, jako např. ruské ẹto, české tak nebo maďarské hát, prostupují celým textem německých mluvčích a propůjčují jejich výrokům zcela jiný ráz.

Vliv okolního jazyka se ale rozšiřuje i do oblasti gramatiky, zde jsou dva příklady z němčiny v ČR: Objevuje se tendence neskloňovat zvratná zájmena. Němčina používá mich, dich, sich atd., čeština má pouze jedno zvratné zájmeno pro všechny osoby - se. Mluvčí tedy potom říkají: Ihr müsst sich schreiben gleich ('musíte se psát stejně') namísto müsst euch gleich schreiben. Druhým příkladem je vypouštění zu v infinitivu analogicky k češtině, která vyjadřuje infinitiv jednoduchým slovesným tvarem: aber ich hab mich sehr geschämt deutsch reden ('ale velmi jsem se styděla mluvit německy') namísto: geschämt deutsch zu reden.

Objevují se ve středovýchodní a východní Evropě nějaké zvláštnosti, díky nimž je právě tato oblast zajímavá pro výzkum?

[Sandra Kreisslová; © Marc Bader] Středovýchodní a východní Evropa jsou mimořádně zajímavé kvůli tomu, že zde existují velmi staré německé jazykové oblasti, např. v České republice, Polsku a na Slovensku, které byly osídleny velmi brzy ve středověku, tzn. již v 11. a 12. století. Ale zároveň zde máme i oblasti vzniklé později, a to v 18. století na základě osidlovací politiky Marie Terezie a jejích nástupců – jedná se o většinu německojazyčných oblastí v Maďarsku, některé regiony v Rumunsku a na dnešní Ukrajině. Kromě toho se v České republice a v Polsku nacházejí ještě pozůstatky oblastí, které až do druhé světové války vytvářely souvislá německojazyčná teritoria. Ta bezprostředně hraničila s německým jazykovým prostorem a vznikly zde samostatné německé dialekty – pokud nahlédneme například do německého jazykového atlasu (Sprachatlas des Deutschen Reiches), který byl založen na konci 19. století Georgem Wenkerem, nalezneme zde mezi německými nářečími i východopomořanskou, pruskou, slezskou, českou a moravskou němčinu. Všechny zmíněné dialekty se vyskytují na území dnešní České republiky a Polska. Pro jazykovědu je zajímavé zjistit, do jaké míry je důležitá poloha jednotlivých oblastí, jejich velikost a to, jaký vliv měly na zachování německého jazyka politické a společenské okolnosti.

Co přesně nyní zkoumáte zde v České republice, Polsku, Maďarsku, na Slovensku a ve Slovinsku?

Snažíme se najít odpovědi na otázky, které jsem již zmínila. Jsou to otázky charakteru jazyka, kterým se zde mluví – např. jaké dialekty se ještě vůbec používají a jaké staré jevy v nich byly zachovány, které v jiných dialektech už zanikly. Dále zjišťujeme, jak byl jazyk poslední generace mluvčích změněn zvýšeným vlivem okolních jazyků, tj. češtiny, polštiny, ukrajinštiny atd. Chceme také vědět, jakou roli hraje spisovná němčina, která se vyučuje na školách, a jak velký je vliv médií.

Další důležitý bod výzkumu se týká oblastí, kde se němčina stále ještě používá. Vyvstává tak například otázka, kdo spolu ještě německy mluví. Ptáme se také na to, zda existují určité výsadní sféry, ve kterých má němčina převahu – mám na mysli např. oblast myšlení, snů, klení nebo rozhovorů s Bohem. Nebo na to, kdo vůbec ještě němčinu používá a zda existují osoby, se kterými je možné ve starém nářečí hovořit. Protože mladých lidí, kteří mají nářečí jako svou mateřštinu, je velmi málo, pokládáme si také otázku, proč se mladí lidé z německé menšiny učí německy – je to z čistě ekonomických důvodů, nebo jde i o jejich vlastní původ a identitu?

Poslední zmiňovaný aspekt je pro nás v kontextu našeho projektu obzvlášť zajímavý. Z jakého pohledu zkoumáte naše video-eseje?

[© Marc Bader] Pro nás má význam vědět, zda ještě existují mladí lidé, kteří mluví starým dialektem. Zajímavá je pak opět otázka, týkající se jazykového systému – jak se tento dialekt změnil pod vlivem češtiny, která je u mladé generace dominantním jazykem? Srovnání nám zde mohou poskytnout například staré nahrávky pořízené ještě před válkou, nebo nahrávky, jež vznikly při vytváření Atlasu německého nářečí na území České republiky (Atlas der deutschen Mundarten auf dem Gebiet der Tschechischen Republik). Důležité je pro nás také to, abychom zjistili, kde se mladí lidé nářečí naučili a proč jim jejich rodiče tento jazyk předali dál, přestože němčina byla dlouho po druhé světové válce zavrhována. Chceme vědět, jak se s touto situací vyrovnávají, jestli pro ně jejich německý původ nebyl třeba někdy nevýhodou.

V této souvislosti si také klademe otázku, jakou úlohu má jazyk při vytváření identity člověka, což je problematika, která je zajímavá i pro sociology a etnology. Jedná se o to, jakou roli hraje jazyk pro identitu mladých lidí – tedy jak sám sebe označujete (např. Čech, český Němec, chebský Němec, Němec z Čech, moravský Němec apod.)? Zajímavé je sledovat i to, zda existují rozdíly mezi jednotlivými regiony – mezi Němci v Polsku, České republice, Maďarsku, na Slovensku atd., nebo i rozdíly v rámci jednotlivých států – např. zda se liší to, jak vnímá sám sebe příslušník německé menšiny na Chebsku a příslušník menšiny z Moravy. Zejména se snažíme zjistit, jak je zachování jazyka ovlivněno postojem mluvčích a tím, že jazyk je určující pro vytváření vlastní identity.

Na závěr Vás poprosím o Vaše mínění – jaké faktory podle Vás napomáhají udržet jazyky menšin jako takové?

[© Colourbox.com] Máme samozřejmě celou řadu faktorů, které se navzájem ovlivňují, ale jejich kombinace a jejich význam se v různých historických epochách různě mění. Až do první světové války byly pro udržení jazyka určující faktory typu status němčiny jako církevního jazyka, prestiž jazyka, malá rozvinutost okolních jazyků (zejména jako úředních jazyků) a relativně vysoký počet komunikačních partnerů.

Dnes patří mezi rozhodující faktory pro udržení jazyka např. zachování němčiny jako vyučovacího jazyka ve školách, přístup k médiím v němčině nebo setrvání intelektuální vrstvy v menšině, což se objevuje např. v Rumunsku. Z našich dosavadních výzkumů vyplývá, že významnou roli hraje školská politika, tzn. do jaké míry je podporována výuka německého jazyka. Důležitý je ale nejen přístup politiků k podpoře menšinových jazyků, ale i přístup samotných rodičů – nejen, že chtějí, aby se jejich děti učily němčinu ve škole, ale i to, že dokážou rozeznat přínos vícejazyčnosti pro své potomky a vidí, že vícejazyčnost je důležitým zdrojem přinášejícím mnoho psychologických, kognitivních a samozřejmě i ekonomických výhod. A nesmíme zapomenout ani na to, že vícejazyčné osobnosti mají důležitou roli v multikulturní Evropě budoucnosti, a to jako zprostředkovatelé mezi jazyky a kulturami.