Vzpomínky mrazivé vločky
Ach, noční můro, jež sekerou mě probouzíš,
ach, zlomené srdce, jež mé trápení tušíš,
vyšel jsem ven přes trávu mrtvých,
vyšel jsem ven kolem očí tvých.
Hadí kořeny stromů mě obepínají
a dračí zlé oči mě z dálky proklínají,
vyšel jsem ven přes trávu mrtvých,
vyšel jsem ven kolem očí tvých.
Podívejte se na šedé mraky nad sebou,
zaměřte svou mysl mrtvým, jichž sny mě zebou,
věnujte pozornost ptákům,
jichž písně jsou podobné steskům.
Tento pocit zimy, který mě obklopuje,
mě pod rukavicemi tiše nafukuje,
jako příliš veliké zvíře,
pod lesní půdou ve své víře.
Až jednou budeš v zimě ve sněhu kopati,
tak najdeš bílé kosti možná až po paty,
vyšel jsem ven kolem očí tvých,
vyšel jsem ven kolem očí tvých.
Pod tou trávou jsou všichni ti mrtví,
dokonce i ptáci se svou písní.
Alter: 17