Zaplatit za pravdu pravdou
Ve svém románu „Mluviti pravdu“ popisuje český spisovatel a novinář Josef Formánek život Bernarda Marese, sirotka, příslušníka SS a funkcionáře komunistické strany. Život, který byl bohatý na události a plný vzletů i pádů – těch především. V roce 2008 byl tento román v Česku už bestsellerem. Nyní vyšel také v německém jazyce.
Životní příběh, jaký si lze jen stěží představit: Bernard Mares se narodil v jedné vídeňské tramvaji a jeho matka ho odložila u dveří kostela. Vyrůstal převážně v třebíčském sirotčinci. V touze zjistit, kam patří, a také v touze po lásce a bezpečí narukoval jako mladý s jednotkou SS do války na ruskou frontu. Tam našel všechno možné, jen ne rodinu. Jeho kamarádi kolem něj umírali, on zůstal uchráněn.
Tři armády a ještě víc kriminálů
V pobočném táboře koncentračního tábora Mauthausen, v prostředí, které snad ani nemůže víc opovrhovat člověkem, se Bernard setkává se Sophií a poznává v ní ženu, o které se mu zdávalo.
Svou dívku ze sna. Zdál se mu snad stokrát. Ohlédla se na něj ze zástupu vězeňkyň.
Muž v uniformě s umrlčí lebkou se zamiluje do dívky ve vězeňském mundúru a rozhodne se, že jí pomůže utéct. Když válka skončí, dostává se Mares do amerického zajetí, ale po osmnácti dnech je zase propuštěn, protože zásobovací jednotka, u které sloužil, se na válečných zločinech nepodílela. Po návratu do Kremže se z příslušníka SS stává spíš náhodně než úmyslně tlumočník pro Rudou armádu. Při službě pro Rusy se znovu setkává se Sophií a musí přihlížet tomu, jak ji dva rudoarmějci znásilní.
Když se provalí jeho členství v SS, je Mares na místě zatčen a odsouzen k smrti. Díky jednomu příznivci se však opět dostane na svobodu. Následně jede do Československa, kde „jako každý zdravý český muž“ vstoupí do armády a později se stane krajským tajemníkem komunistické strany. Když chce navštívit jednu známou v Rakousku, je za hranicemi znovu zatčen. V průběhu dalších let a desetiletí stráví většinu času ve vězení a táborech. Sdílí celu s bývalým generálem SS Kleinem, který se po svém propuštění zaslouží i o Maresovo propuštění.
Vůbec nereagoval, když mu řekli, že ho na žádost Německého červeného kříže propustí, jako posledního německého vojáka z druhé světové války.
Je opět na svobodě a opouští zemi, tentokrát směrem na Hamburk. Po všechna ta léta nepřestával myslet na Sophii. I teď, když vypráví svůj příběh novináři, vypravěči románu v ich-formě, je jako posedlý myšlenkou, že dívku z koncentračního tábora zase najde.
Zaplatíš pravdou. Za pravdu pravdou. Pomůžeš mi někoho najít.“ To má být cena za to, že Mares novináři vylíčí svůj život.
Silný, obrazný a strhující
V románu Mluviti pravdu popisuje Formánek nejen mimořádný osud jednoho člověka. V postavě Bernarda Marese zobrazuje 20. století, které bylo formováno násilím, zvraty a rozpory. Fiktivní protagonista má však reálnou předlohu – Waldemara Solara, který mezitím už zemřel v Ústí nad Labem. Formánek se se Solarem setkal tak, jak to popisuje ve své knize. Jednou v noci, když se vracel z baru domů, procházel kolem bývalé skládky odpadu a zahlédl světlo. Když přišel blíž, našel tam vzteklého starce. Solarův příběh autora uchvátil.
Formánkova kniha, která se už v roce 2008 stala v Česku bestsellerem, je silné dílo, které detailně líčí, jak lidé navzdory všem nesnázím dokážou přežít. Je to kniha plná hrůzy, „brutální román o lásce k životu“, jak se píše v podtitulu. Navzdory tomu, že je tu vyprávěn celý život, dokáže autor svým obrazným, ba poetickým jazykem čtenáře zaujmout, učinit z něj svědka událostí, vzletů i pádů v jednom bezmála absurdním životě – životě, který se nakonec přece jen točí kolem jedné jediné věci – lásky.
Josef Formánek:
Mluviti pravdu, Praha, 2008
V německém překladu Martina Rosera: Die Wahrheit sagen
vydal Gekko World, HC, cca 480 stran, 2016.
