Olympiáda a politika
S olympijskými hrami v Soči se opět objevila otázka o propojení sportu a politiky. V souvislosti se situací lidských práv v Rusku odřeklo několik hlav států svou návštěvu Soči, mezi nimi i spolkový prezident Joachim Gauck. Neměly by ale být sport a politika od sebe oddělené? A neměli bychom si spíše zamést před vlastním prahem? Tři aktivisté vysvětlují, proč na obě otázky odpovídají záporně.
Gulya Sultanova (organizátorka mezinárodního filmového festivalu gayů a leseb Side-by-Side, který se od roku 2008 každoročně koná v Rusku)
- Je velice důležité, abyste vy a vaše vlády vytvářeli značný nátlak. Vláda by se měla na jedné straně zasazovat o ochranu lidských práv ve státě, ale na druhé straně také o lidská práva na „vysoké“, mezinárodní úrovni a toto téma jednoduše stále znovu zmiňovat při dialogu s ruskými úřady, se zástupci ruské vlády a dalšími státními orgány. Myslím, že je to nesmírně důležité. Mezinárodní tlak může skutečně mnohé změnit. Ruská vláda se totiž vůbec nestará o společnost.
- Jsem rozhodně proti jakémukoli bojkotu. Jen kooperací, součinností a spoluprací lze něčeho docílit. Bojkot může vést pouze k izolaci. A právě to si přejí konzervativci. Chtějí separaci, nepřejí si výměnu informací na žádné úrovni. Pak si totiž opravdu mohou dělat, co se jim zamane. Pak by již neexistoval žádný vliv a Rusko by ani nemuselo plnit mezinárodní závazky.
- Stav lidských práv v Rusku je úplně katastrofální. Důraz na témata týkající se leseb, gayů, bisexuálů a osob hlásících se k transgenderu (LGBT) je tak výrazný jenom proto, že se naše skupina tolik bije o jejich práva. Všichni ostatní to už dávno vzdali. [...] Toto téma je na jednu stranu nyní tak výrazně slyšet především proto, že je i pro Rusko zcela nové. Dále ale také proto, že se vyvíjí podobně jako hnutí LGBT na západě. Z tohoto důvodu to mělo tak velký ohlas. Proto se porušování práv leseb a gayů stává jakýmsi symbolem porušování lidských práv obecně.
Celý rozhovor s Gulyou Sultanovou o stavu práv gayů a leseb v Rusku, o každodenním životě homosexuálů v Rusku a také o otázce, zda má smysl bojkotovat zimní olympiádu v Soči, najdete na webu To4ka-Treff, německo-ruském portálu pro mladé novináře.
Peter Jelinek (24, dobrovolník Mládežnického programu Světového fondu na ochranu přírody, blogger a ekologický aktivista)
- S lidskými právy je to jako s ekologií – nemají hranice a dříve či později se nám, občanům té které země vrátí zpátky. Debata o ochraně klimatu se často vztahuje jen k jednotlivým zemím či příčinám, přitom jde o jeden velký celek. To samé platí i pro lidská práva. Současně se například s vlnou utečenců ze Sýrie i ostatních zemí celého regionu. Sýrii zná většina lidí pouze z televizních zpráv a dokáže ji sotva správně ukázat na mapě. A najednou stojí tito lidé u našich dveří a my skoro ani nevíme, co s nimi.
- Není možné, aby se kvůli pár týdnům zimních her vyhazovaly oknem miliardy a celá legrace po chvíli zase skončila. Trvale udržitelná řešení vypadají opravdu jinak. Na pořádání zimní olympiády v subtropech mohou přijít opravdu jen lidé, které žijí úplně mimo realitu. Mezinárodní olympijský výbor by podle mne měl nastavit přísnější kritéria. Olympijské hry by se měly konat jenom tam, kde to podmínky dovolují, a neměly by po nich zůstat jen obrovské stavby, na které může být hrdá jen hrstka lidí.
Tobias Zimmermann (27, Člen představenstva Sdružení leseb a gayů v Německu)
- Olympijské hry samy nesou poselství o demokracii a o také dodržování lidských práv. Je nesmysl tvrdit, že by olympiáda měla být apolitickou záležitostí a nemělo by se přihlížet na podmínky v pořádající zemi. Tuto myšlenku už zapsali zakladatelé do Olympijské charty.
- Upoutejte na sebe pozornost, vyjděte do ulic a demonstrujte. Dokud budou lidská práva pošlapávána, dokud budou lidé vykořisťováni a budou se budovat sportovní paláce bez odpovídající mzdy pro pracovníky, dokud budou homosexuálové, příslušníci transgenderu a intersexuálové potlačováni, je úkolem celé společnosti aktivně proti tomu bojovat.
vedla rozhovor s Gulyou Sultanovou
Copyright: To4ka-Treff
Jan Kout
vedl rozhovory s Petrem Zelinkem a Tobiasem Zimmermannem
Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha