Vystupuje z lesů a jde si pro tebe!

Zprávy o jeho zjevu se různí. Společné je jim ale to, že se jedná o vysokou, vyzáblou (z angl. „slender“ = vytáhlý, hubený) postavu připomínající člověka. Zároveň jsou ale její proporce natolik pokřivené, že je každému hned jasné, že spíš půjde o nějakou „věc“ než o osobu. Nápadné jsou hlavně jeho předlouhé paže, které spíš vypadají jako chapadlové výrůstky než skutečné končetiny. Obličej je bílošedou beztvarou hmotou, která se vzpírá jakémukoli přesnějšímu prozkoumání. Slenderman se objevuje v tmavém obleku, který ale jen do jisté míry maskuje jeho hrozivý zjev.

Slenderman se často zdržuje v blízkosti hrajících si dětí, které krátce nato beze stopy mizí. Také leckterý dospělý nebyl po nečekaném setkání již více spatřen. Osud zmizelých je nejistý. V jednom bodu si jsou ale všichni, kdo přečkali setkání se Slendermanem bez úhony, zajedno: Typickým průvodním projevem obdobného setkání jsou silné pocity strachu a paniky. Proto se lze domýšlet, že kreatura se svými oběťmi nezamýšlí (pouze) příjemně popít čaj a kultivovaně pohovořit o smyslu života.

Tento příběh vyprávěl 23letý student informatiky z Hamburku. Údajně má tato ještě relativně mladá pověst svůj počátek v internetové fotosoutěži. Slenderman možná vznikl takhle: Soutěžní úkol spočíval v proměně normální fotky pomocí digitální manipulace v paranormální, děsivý snímek. Jeden z účastníků tedy nafotil dětské hřiště, trochu si pohrál s rozmazanou postavou v pozadí, místo paží ji vybavil chapadly, vymyslel si odpovídající hrůzostrašnou historku – a Slenderman byl na světě.

V červnu 2012 byla na základě této postavy vydána hra – survival horor „Slender – The Eight Pages“. Příběh se – vhodně – odehrává v temném lese a protivník Slenderman šíří strach a děs. Hra, velice oblíbená u mládeže i mladých dospělých, vyvolala opravdový Slenderman boom. Začaly kolovat zprávy o údajném zpozorování Slendermana, na internetu se houfně objevují také fotky a videa. Jako domnělé „zdroje“ se dokonce předkládají historické výjevy ze středověku nebo starého Egypta, jakmile jen zobrazují vyzáblou kreaturu s velice dlouhými končetinami (někdy i v nadměrném počtu). Slenderman tudíž údajně řádí již staletí po celém světě.

Pravděpodobně se u všech snímků jedná o více či méně zdařilé padělky. Můj osobní dojem byl každopádně takový, že záběry nejsou o nic autentičtější než stále se objevující (zfalšované!) snímky příšery z jezera Loch Ness či UFO z Oblasti 51.

Když jsem ale nedávno projížděla autem kolem tmavého lesa, periferně jsem najednou zaregistrovala podivný pohyb. Mohla bych přísahat, že to byla dlouhá chapadla vyčuhující zpoza keře, která mi kynula.

Moje zbabělost zvítězila nad zvědavostí. Vábící chapadla jsem nenásledovala a místo toho jsem šlápla na plyn. A zatímco mi po těle naskočila husí kůže, ptala jsem se sama sebe: „Co to, propánajána, jenom bylo?!“

Psychologie vnímání umí tento fenomén vysvětlit: Když lidské oko zaregistruje věci pouze nezřetelně či zlomkovitě, mozek neúplný obraz zkompletuje. Člověk pak věří, že zahlédl věci, které vlastně na daném místě vůbec nejsou.

Budiž. To by mohlo být vcelku logické vysvětlení mého děsivého setkání (a kromě toho by to osvětlovalo i řadu jiných domnělých kontaktů s duchy). A pravděpodobně to i přesně tak bylo. Možná jsem se v myšlenkách zaobírala oním příběhem poněkud víc.

Přesto jsem potají mírně uklidněná vědomím, že i podle oficiální pověsti nemusí každý kontakt se Slendermanem skončit špatně.

Jinak by přece nebyl nikdo, kdo by mohl tento příběh šířit dál.