„Poté co inkoustová tiskárna, která doteď normálně fungovala, začala hlásit chybu, výsledek zákaznického servisu zněl: nefunkční tisková hlava, oprava přístroje se nevyplatí,“ píše Stefan. „Hlavu jsme vyměnili, ale nepomohlo to. Protože už se tento model nevyrábí, pořídili jsme si použitou tiskárnu a hlavu nahradily – se stejným výsledkem: hlava po jednom roce přestala fungovat.“

Své trápení s rozbitou tiskárnou Stefan popisuje na webové stránce Murks? Nein Danke!. Lze tam najít také historky o ručních mixérech, sluchátkách, bateriích, lednicích, telefonech a čisticí přístroje. Všechny mají jedno společné: krátce po vypršení záruky už nefungují tak, jak mají, generují chybová hlášení nebo odejdou úplně.

Tomuto fenoménu se odborně říká „plánovaná obsolescence“. V praxi to znamená, že životnost výrobků se úmyslně uměle omezí – oprava pak podle výrobce není možná nebo by nebyla rentabilní. Stefan Schridde si něco takového ale nechtěl nechat líbit, a proto před dvěma lety založil iniciativu Murks? Nein Danke!. [pozn. překl. „Murks“ znamená v překladu něco jako „šmejd“] „Šmejdy“ pak mají být zviditelněny ve všech možných variantách. Stefan, vystudovaný ekonom, chce s pomocí internetové komunity a svých pomocníků dělat osvětu, informovat o negativních a pozitivních příkladech. Každý na této webové stránce může popsat příběh svého rozbitého přístroje a varovat ty, kteří si jej hodlají koupit – nebo také sdílet návod na opravu.

Ten, kdo bydlí v Berlíně, si „šmejdy“ může přijít prohlédnout a účastnit se diskusí. V prosinci minulého roku iniciativa otevřela Murks.Center, informační centrum a místo konání různých akcí pro lidi, které zajímá dlouhodobá udržitelnost a kvalita produktů: „Dozvíte se, jak 'šmejdy' odhalit a jak se jim vyhnout,“ láká iniciativa. A v muzeu Murkseum pak můžete obdivovat „rozbité inovace“ (Kaputtinnovationen). Dlouhodobá výstava ukazuje vnitřek pračky a pěniče mléka nebo porouchaný vysavač. „Ukazujeme výrobní metody, jak produkty nastavit tak, aby měli krátkou životnost. A taky osvětlujeme společenské a ekonomické pozadí tohoto fenoménu, dále nabízíme různá alternativní řešení,“ popisuje Schridde.

Špatný úmysl nebo místo žádaného zlomu?

Kámen úrazu spočívá v dokazování úmyslnosti. Tu samozřejmě žádný výrobce přiznat nechce. Je opravdu součástí výrobní strategie, že tiskárna zničehonic přestane fungovat? Výrobci argumentují důvody jako místo žádaného zlomu, opotřebení a stárnutí materiálu nebo nevhodné zacházení. Zákazníci se zlobí a cítí se bezmocní, ne-li dokonce spoluvinní za poškození přístroje.

„Musíme přestat věřit tomu, že zákazník je obětním beránkem – to je součástí výrobní strategie,“ varuje Schridde. „Nejde o nic jiného než na trh dodávat výrobky v takové podobě, aby časem začaly být obecně vnímány pouze jako jednorázové: už je nelze opravit, náhradní díly už nikde nelze sehnat, přístroj je tak špatně sestavený, že je člověk nakonec nucen si koupit nějaký zbrusu nový.“ Většinu slabin spotřebitel není s to rozpoznat: „V tom jste vůči výrobci a trhu v nevýhodě,“ dodává Schridde. Přesto doporučuje si: mít se při nákupu nové věci na pozoru!

„Je dobré se důkladně zaměřit na dva důležité aspekty: otázka případné opravy, tedy konkrétně jestli je plášť přístroje konstruovaný tak, že jej nelze odmontovat. Dále dostupnost náhradních dílů: Může prodejce zaručit, že je bude možné dokoupit po dobu dalších pěti let?“

„Dokud si každý z nás bude myslet, že měl jen smůlu, že to byla výjimka nebo si prostě koupil „kyselé jablko“, tedy zmetek, budou tyhle praktiky výrobců nadále pokračovat,“ vysvětluje zakladatel iniciativy Murks. Zákazníci už nesmí tolerovat zboží špatné kvality, protože klesající odbyt je jediné, co výrobce zajímá a také jej pálí. „Jde o to, že musíme spojit síly a v obchodech se jasně deklarovat: Nejsme zodpovědní za špatnou kvalitu ve vašich regálech, neobjednali jsme si ji!“

Problém s tradicí

Nejedná se o nový problém. Už roku 1924 sdružení výrobců Phoebuskartell stanovilo, že vyrobená žárovka nesmí zářit déle než 1000 hodin. Jenže čím více elektroniky je v přístrojích, tím obtížnější pro normálního spotřebitele bývá nákup umět posoudit nebo přístroj svépomocí opravit. A následky pro životní prostředí jsou samozřejmě ničivé.

Webová stránka Murks? Nein Danke! je konec konců také něčím jako svépomocnou terapautickou skupinou. Ten, kdo svůj přístroj umí opravit nebo chce pomoct ostatním, sdílí své know-how. Nicméně Stefanův příběh s rozbitou hlavou tiskárny skončil happyendem: „Po dlouhém rešeršování v internetu jsem narazil na informaci, že tiskárny mají interní počítadlo, které po dosažení určitého přednastaveného počtu stránek generuje chybové hlášení,“ píše. A okamžitě i radí, jak takový problém vyřešit: „Stačilo stisknutí kombinace určitých tlačítek, počítadlo se vynulovalo a přístroj fungoval jako nový!“