Život

Pohled za kulisy Kolína nad Rýnem

Centrum Kolína nad Rýnem, sobota dopoledne. Nedaleko od pestrého hemžení ekologického trhu postává skupinka mladých lidí. Někteří z nich mají v ruce papíry, z nichž předčítají texty, jedna ze žen přitom gestikuluje. Když přijdete blíž, rozpoznáte i nápis bijící do očí na bílo-červené vlajce: Kölle Global. Globalizaci kritizující prohlídka města.“ Skupina je právě ponořena do hry rolí: ze dne na den, jak praví příběh, zmizely všechny produkty z takzvaných zemí třetího světa. Astrid se ráno probouzí a nenachází ve své koupelně umyvadlo ani vodovodní kohoutek, skříň bez oblečení, v kuchyni postrádá kávu… Skupinka se tak vrhla střemhlav do tématu, kolem něhož se má dnešní dvouhodinová prohlídka města točit.

Astrid a Tatjana, to jsou dvě ženy, které nás dnes zavedou na různé zastávky každodenního konzumního života, aby nás upozornily na problémy skryté za produkty a představily nám alternativy. Lidé, kteří se účastní dnešní procházky, přišli částečně sami, částečně v párech. Jedna mladá žena se ustavičně pohupuje sem a tam – v šátku si s sebou přinesla miminko.

Alternativou jsou certifikované produkty

Hned vedle na ekologickém trhu vysvětluje jeden zemědělec specifika biologicko-dynamicky vyráběných produktů: „Nepěstujeme jenom zeleninu, ale také chováme dobytek, produkujeme mléko, máme sýrárnu, pěstujeme obilí a provozujeme pekárnu,“ objasňuje. „To znamená, že z našeho ekologického koloběhu pochází všechny produkty, třeba hnojivo. Nemusíme nic dokupovat. Můžeme tedy existovat zcela autonomně.“

O několik ulic dál zastavujeme před zlatnictvím, kde nás Astrid a Tatjana upozorňují na ekologické a sociální důsledky velkoprůmyslové těžby zlata: jak nepředstavitelné by bylo, kdyby byl celý Kolín nad Rýnem přesídlen, aby se zde mohlo těžit zlato? Co by ovšem zde v Německu nebylo právně možné, je podle obou dobrovolných průvodkyň v mnoha zemích běžnou praxí, například v Ghaně. Alternativou je podle nich „férové“ zlato, které se prodává i zde v tomto kolínském obchodě. Pochází, jak vypráví Tatjana, z dolů, které jsou v rukou družstev provozovaných samotnými zemědělskými dělníky.

Náš konzum způsobuje značné škody

Přímo vedle stánku rychlého občerstvení s curry klobásou se pak koná masový kvíz. Sama jsem již několik let vegetariánkou a zdá se, že i ostatní účastníci této prohlídky se již zaobírali dopady konzumace masa. Přesto nás všechny překvapuje, kolik plochy se v jižních zemích spotřebuje na produkci krmiva, kolik lidí kvůli tomu trpí hlady a také to, že průměrný Němec zkonzumuje za život víc než 1094 zvířat.

Zastavujeme se ještě před diskontem, před obchodem s oděvy a před prodejnou s fair trade produkty. Zde hrají Astrid s Tatjanou fiktivní rozhovory vedoucího velkokoncernu se zemědělci z rozvojových zemí, popřípadě se zástupci odborů. Velice názorně tak ukazují, proč bychom neměli při nákupu pouze hledět na nejnižší cenu. Manažer chce především snížit náklady na výrobu produktů, aby tak bylo učiněno zadost nízkým cenovým představám klientů. Za tímto účelem jde i do rizika, že tím trpí kvalita produktů, že dochází k mýcení lesů a vyčerpávání půdy, že se pracovníci pomáhající se sklizní dostávají do kontaktu s jedovatým hnojivem, aniž by byli vybaveni ochranným oděvem, čímž ohrožují svoje zdraví, že se střílejí odboráři a že i pracovníci v Německu ze strachu před výpovědí vykonávají svou práci v enormním stresu také během nemoci a že snášejí neplacené přesčasy. Nejpozději ve chvíli, kdy manažer pohrozí, že ukončí spolupráci s lokálními podniky, že propustí pracovníky či zavře pobočky, bere svým partnerům při rozhovoru vítr z plachet.

Astrid a Tatjana s námi probírají i výrobu džínů a mimo jiné přitom jasně ukazují, že pěstování geneticky modifikované bavlny uvádí zemědělce ve fatální závislost, že dělníci pracující na sklizni nenosí ani přes nebezpečí plynoucí z chemikálií mnohdy žádný ochranný oděv a že švadlena na Filipínách dostává za svou práci jen zlomek peněz, které zaplatí kupec v německém obchodě s módou.

Životní postoj: odpovědný konzum

Na konci prohlídky vypráví Astrid s Tatjanou, že ony i ostatní dobrovolní průvodci ze skupiny Kölle Global mají ještě v rukávu mnoho dalších zastávek a témat: květinami a tabákem počínaje a mobily, elektřinou či turismem konče. Protože ale účastníci nemohou najednou vstřebat tolik informací, je při každé procházce zmíněn jen určitý výběr témat. Vyplatí se proto přijít zas. Na rozloučenou dostává každý kousek fair trade čokolády z obchodu s férově vyrobenými produkty. I bez této sladké tečky bychom ale zřejmě odcházeli domů s dobrým pocitem.

Astridino poselství tedy bylo zjevně pochopeno, protože říká: „U Kölle Global nám nejde o vztyčený ukazováček ani o vinu či odpovědnost. Chceme ukázat, co může každý sám ve svém životě udělat pro to, aby vědomě změnil svoje spotřební chování a začal věci ovlivňovat. Může být opravdu zábava konzumovat regionálně, sezónně a bio, kupovat si výrobky z jihu pocházející z férového obchodu anebo také jednoduše nakupovat méně.“