Vzdělávání za války  Tajná škola

Malá ukrajinská nezisková organizace nenechává ukrajinsky školáky v Ruskem okupovaných oblastech a na útěku ztracené. Organizují už od roku 2020 profesionální online vyučování v digitálně bezpečných podmínkách a skýtají mladým lidem hodnotný prostor za války.

„Děti jsou vždycky tak zvědavé a skvěle spolupracují, takže vyučování je prostě zábava!“ říká mladá žena, která září stejně jako čerstvě zasazené macešky a teplé květnové ranní slunce v charkovském Ševčenkově parku, když vypráví o svojí dobrovolnické práci.

23-letá Anastasija Hladkich je učitelka biologie na soukromé škole, kromě toho pro spolek Znovu (ЗНОвУ)

Vyučování se odehrává kompletně online. Od února 2022, kdy Rusko započalo celoplošnou útočnou válku, se koná všude tam, kde ve školní budově a okolí chybí spolehlivé úkryty, pouze distanční výuka. Jako už během pandemie koronaviru. Hodně mladých dětí školou povinných v Ukrajině už skoro nezná výuku ve třídě offline.
 
Anastasija má ráda časné ranní procházky. Charkiv je prakticky denně cílem ruských raket, dronů a bombardování. Ale dnešní květnové ráno je neobvykle klidné. Jen několik dní po našem setkání ovšem Rusko zahájí novou ofenzivu vůči charkivskému regionu, při níž se z poloviny zničí Vovčansk nacházející se nedaleko hranic.

„Ziju tady v Charkivu a díky neustálému ostřelování jsem se naučila neklesat na mysli,“ říká Anastasija. Hovoří soustředěně a pointovaně. Před sedmi lety se sem za studiem přestěhovala z Doněcku, velkoměsta na východě, které je od roku 2014 bojovou zónou a Rusy obsazeným územím. „Někdy si všímám, že s žáky z obsazených oblastí mám hodně společného – používají mně známá slova, jejich akcent a prožitky jsou mi důvěrně známé.“

Ruská okupace vs. ukrajinské vzdělávání

Zdroje o tom, co se děje na Rusy obsazeném území, existuje málo. Ruská útočná válka ničí veškeré komunikační kanály, kvůli přetrvávajícím bojům a okupační politice jsou rešerše na místě nemožné.

Podle údajů ukrajinského Ministerstva školství bylo válkou již 3435 vzdělávacích zařízení zničeno a 439 poškozeno – dle Úřad nejvyššího státního zástupce bylo dosud 561 dětí zabito a 1462 zraněno (stav k 15. červenci 2024).

Aktuální zpráva Human Rights Watch (HRW) pak udává, že počet dětí školou povinných v Rusy obsazených oblastech je kolem jednoho milionu, z toho 458 000 na Krymu. Každé ukrajinské dítě školou povinné na Rusy obsazeném území formálně spadá stále ke své dosavadní ukrajinské škole. Ale ne všechny nyní „okupované školy“ může ukrajinský stát nadále zaopatřit online vyučováním.
  62 400 dětí se dál učí online prostřednictvím ukrajinských vzdělávacích zařízení, udává ukrajinské Ministerstvo školství. A podle ukrajinské vzdělávací databanky USEDE v roce 2023 začalo 3675 dospívajících studovat v Ruskem obsazených oblastech – to je 1,7 procenta všech studujících v bakalářském programu, kteří započali studium.

Ukrajinská nezisková organizace Almenda ve svojí analýze z května 2024 uvádí, že převážná většina studujících, kteří započali studium, pochází z regionů, které jsou po 24. únoru 2022 okupované Ruskem. Ti, kteří školy absolvovali na Krymu nebo v oblastech obsazených od roku 2014 v regionech Doněck a Luhansk, se téměř nikdy nerozhodují pro studium v Ukrajině. „To lze vysvětlit délkou ruské okupace a vlivem ruské propagandy, nátlakem a zastrašováním ze strany okupačních úřadů, ale také asimilačními procesy a ztrátou státně občanské a národní identity u dětí a rodičů,“ píše se ve zprávě.

Ústřední cíle ruské propagandy – i v učebních plánech okupantů – jsou militarizace a heroizace ruské armády, což časem ničí ukrajinskou identitu dětí. Obzvláštní důraz se přitom klade na výuku dějepisu, jak už v roce 2022 vysvětlila Allyson Edwards z Univerzity ve Warwicku v článku pro berlínské Centrum pro východní Evropu a mezinárodní studií (ZoiS): v ruských učebnicích se škrtají zmínky o Kyjivu a Ukrajině, ty se pak co nejrychleji zavádí do výuky ve školách v Ruskem obsazených oblastech. Rusko má „enormní zájem o to Ukrajinu kolonizovat nejen fyzicky, ale také vniknout do hlav lidí“ – školství Moskva údajně vnímá „jako vhodný prostředek pro takovou proměnu“.

To potvrzuje také zpráva Human Right Watch z června 2024: „Ukrajinské děti v obsazených oblastech jsou indoktrinované antiukrajinskou propagandou Kremlu. V rámci učebních plánů získávají také vojenské vzdělání.“ Ty pak údajně učebnicím dějepisu předepisují hájit ruskou invazi a Ukrajinu a její vládu znázorňovat jakožto „neonacistický stát“, přičemž vyučování v ukrajinském jazyce je zcela zakázané. Tím se porušuje i Úmluvu o právech dítěte přijatá Valným shromážděním OSN „právo ukrajinských dětí na vzdělání, respekt k ‚vlastní kulturní identitě, jazyku a hodnotám‘ a také ‚národním hodnotám‘ země původu dítěte“.

Rovněž přední politici zdůrazňují, že sociálně-politické otázky týkající se dětství a vzdělávání ve válečných podmínkách jsou klíčové pro budoucnost ukrajinské společnosti a hospodářství. Před lety si to uvědomilo i jedno malé sdružení.

Umožnit nemožný zdánlivý konec

U dobré kávy v novém moderním knihkupectví-kavárně v centru Kyjeva hovoří Olha Kowal a Olena Pavljuk, obě ve věku kolem pětadvaceti let, o svém vášnivém projektu. Společně s Anastasií Bjeljajevou založily v roce 2020 edukativní iniciativu Znovu.

Všechny tři se setkaly v rámci projektu Teach for Ukraine, který vysílá absolventstvo učitelských oborů do malých městských a vesnických škol, aby tam šířili moderní metody a poskytli mladému učitelstvu odbornou praxi. Na zahajovacím setkání jim jejich společný přítel vnuknul nápad: jeho mladší bratr zůstal po roce 2014 v Doněcku pod proruskou okupací – a během šesti let ztratil prakticky veškerý kontakt s ukrajinským jazykem, kulturou a společností. Jak si ho měl udržet, když školu, média i každodenní život nyní utváří ruská propaganda?

„To nám otevřelo oči: Vůbec nás nenapadlo, že tam mladí lidé přicházejí o své ukrajinské vzdělání!“ říká Olena. A Olha dodává: „Pocházím z Luhanska, kde se tehdy také bojovalo a který byl okupován. Vím, že tam stále žije hodně proukrajinsky orientovaných lidí.“

„Pro mnohé z nás je ruská okupace také osobním příběhem,“ říká Olena.
 
A tak si všechny tři naplánovaly: Jak můžeme mladým lidem v okupovaných regionech zajistit bezpečnou výuku na internetu? Co potřebují? Jak je oslovit? A to vše bez toho, aby to pro ně mohlo mít následky? Vždyť četná svědectví ukazují, že sympatizování s ukrajinskými institucemi nebo proukrajinskými skupinami či navazování kontaktů s nimi může v podmínkách ruské okupace vést ke svévolnému pronásledování, věznění, únosům, mučení a dokonce i vraždám.

Organizace Human Rights Watch informuje o žákovi z okupovaného Melitopolu (Záporožská oblast), kterého ruské bezpečnostní síly odvezly s pytlem na hlavě do odlehlé oblasti a nechaly ho tam napospas osudu, protože ve škole mluvil ukrajinsky. Okupační úřady vyhrožovaly rodičům pokutami, ztrátou rodičovských práv a vězením, pokud své děti nezapíší do ruských škol nebo pokud budou navštěvovat ukrajinské školy online.

Jakákoli neopatrnost při nakládání s osobními údaji může představovat riziko.

Bezpečnost nadevše!

Příprava Znovu trvala šest měsíců. Společně s firmou zabývající se IT bezpečností, která pracuje i pro ukrajinská ministerstva, vypracovali koncept. Vybrali si serverovou službu, která je jen zřídka spojována se vzdělávacími programy a v Rusku není blokována. Testovali šifrovací techniky.

Každou hodinu je k dispozici nový přístupový odkaz. V online místnostech se používají pouze křestní jména nebo přezdívky. Konverzace o konkrétních místech, válečné situaci a politice se eliminuje. Studenti z okupovaných oblastí se často vyučování účastní bez kamery – aby nebylo identifikovatelné místo, kde se nacházejí, nebo protože internetové spojení je příliš slabé.

Programu se mohou zúčastnit pouze žactvo, jejichž rodiče byli informováni a dali k tomu souhlas. „Musíme to tak udělat,“ zdůrazňuje Olha, „nezletilí ještě nejsou schopni sami posoudit bezpečnostní situaci a rizika. Vzdělání je důležité, ale bezpečnost je nejdůležitější.“

Organizace Znovu také navázala kontakty s několika aktivními nevládními organizacemi ve východní Ukrajině a s učiteli a žactvem. V prvním školním roce 2020/21 se koordinační tým ještě sám vyučoval: Olha – angličtina, Olena – matematika a Anastasija – ukrajinština. Celkem šlo o devět učitelů osmi předmětů a dvanáct žáků, z toho deset z okupovaných území na východě země. Žactvo si mohlo vybrat až čtyři předměty, ze kterých chtěli být zkoušeni v rámci zkoušky. „Většina z nich si vybrala tři předměty,“ uvádí koordinační tým, „někteří si jich vybrali dokonce pět.“

„První rok byl zkušební – tehdy jsme ještě znali spoustu osobních příběhů,“ vzpomíná Olena. Mnoho absolventstva se ke Znovu později také přidalo. Od té doby se počet účastnictva dvacetinásobně zvýšil: pro školní rok 2023/24 bylo podáno více než 800 přihlášek a nakonec 250 žáků*ček učilo 88 učitelů*ek. Učitelstvo musí mít zkušenosti, mnozí z nich také sami zažili ruskou okupaci a/nebo útěk. Ve Znovu absolvují přípravná školení v oblasti digitální bezpečnosti a psychologie.

V současné době probíhají registrace na nový školní rok, který začíná na podzim 2024. Po registraci následuje test úrovně znalostí, poté se provádí výběr podle deklarované motivace a regionálních priorit: okupované oblasti, osvobozené oblasti, frontové oblasti, vnitřně vysídlené osoby, uprchlíci v zahraničí.

Od války na východě k Velké válce

Ačkoli ve Znovu nabízeli výuku ukrajinštiny pro mladé lidi na územích okupovaných Ruskem již před rokem 2022, Velká válka jejich práci výrazně změnila.

V letech 2014-2022 stále existovaly propustné hraniční přechody: lidé – zejména mladí, starší a ženy – mohli cestovat tam a zpět za úřady nebo rodinou, byť museli projít přes kontrolními stanovišti a pseudohraničními kontrolami. Mladí lidé tehdy ještě směli vycestovat z okupovaných území, aby složili ukrajinské maturity nebo přijímací zkoušky na vysoké školy. Organizace Znovu jim nabízela přípravu na zkoušky podle ukrajinských osnov.

O frontu se mezitím neustále a nepřetržitě bojuje; v Sumské oblasti je pouze jeden funkční ukrajinsko-ruský hraniční přechod. Ti, kteří chtějí odejít z okupace na západ, tak musí většinou uprchnout přes Rusko a pobaltské státy, Polsko nebo jiné tranzitní země. Olha vzpomíná na dva studenty ze Znovu, kterým se to loni podařilo.

Situace na místě často závisí na tamních vojenských jednotkách a různých okolnostech. Od roku 2022 jsou lidé na okupovaných územích častěji kontrolováni a ve školách jim prohledávají mobilní telefony.

Během ruských pseudoprezidentských voleb v březnu 2024, které se rovněž konaly na okupovaných ukrajinských územích, ozbrojenci na mnoha místech vyháněli lidi z jejich domovů, aby mohli hlasovat. V té době se nemohla konat žádná výuka – riziko odhalení bylo příliš velké.

Výuka se ruší i v případě výpadku proudu v důsledku ostřelování. Mladí lidé jsou v současné době také povoláváni do polovojenských klubů a ruské armády. Podle Úřadu OSN pro lidská práva žádají ruské úřady školy na okupovaných ukrajinských územích o jmenné seznamy žáků starších 18 let, kteří mohou být odvedeni.

Situaci mladých lidí je zvenčí obtížné posoudit. „O to víc nás fascinuje, že se žáci vždy, když mohou, tak pilně účastní,“ říká s údivem koordinační tým Znovu. Od jara 2024 získala Znovu poprvé finanční prostředky z rozvojového programu USA. To jim umožnilo rozšířit nabídku vyučování: od prvního ročníku až po maturitu. Důvodem byly statistiky.

„Uvědomili jsme si, že podíl studentů z okupovaných území dramaticky klesl,“ vysvětluje Olena. V prvních dvou letech to bylo přes 80 procent, ale od roku 2022 je to méně než 15 procent. „Bylo to logické: pokud dítě od roku 2014 strávilo celý svůj školní život pod ruskou okupací, jen těžko se už identifikuje s Ukrajinou. To je problém, protože to ukazuje: tyto děti už nedokážeme oslovit.“

Organizace Znovu tedy nabízí také výuku na základních a středních školách. Ty zahrnují mediální dovednosti, které mají děti posílit proti dezinformačním kampaním, a také psychologickou podporu a cvičení v odolnosti. „Můžeme také poskytnout právní poradenství a podporu při odchodu z okupovaných území,“ dodává Olena. Její síť se již takto rozrostla do široka.

„Od letošního školního roku máme poprvé žáky z Krymu, který je už deset let anektován Ruskem,“ říká s radostí Olena. „Děti ukrajinských rodičů“ – a Olha dodává: „Kteří přímo v Ukrajině nikdy nežili. Možná neumějí mluvit ukrajinsky, ale dobře jí rozumí. To nám opravdu imponuje.“

Nevzdávat se

Žáci ze Znovu často přicházejí na hodiny navíc s obzvláště vysokou motivací: „Většina z nich se chce naučit něco nového, poslouchat a mluvit ukrajinsky a stýkat se se svými vrstevníky,“ říká Anastasija Hladkich z Charkivu. Starší skupiny připravuje na zkoušky z biologie a mladší skupiny na vlastivědu,  a mediální dovednosti. „Pro některé je stále obtížné mluvit ukrajinsky – ve svém okolí nemají téměř nikoho, s kým by mohli trénovat, protože je to nebezpečné.“

Ani ve Znovu však o výuce v ruských okupačních školách mnoho nevědí. „Rodiče často chválí naše moderní vyučovací metody,“ říká Anastasija, „takže výuka v ruských školách je evidentně stále přísná a staromódní. U nás mohou děti komunikovat svobodněji.“

„Mladí lidé se často cítí osamělí – v okupaci, ale i v exilu,“ uvádí Olha. Vyplývá to z formulářů zpětné vazby. „Mají radost z podpory svých vrstevníků a učitelstva. Často říkají: ‚Děkuji, konečně si mohu popovídat s normálními lidmi‘.“

„Naším cílem je také to, aby se ze zahraničí vrátilo co nejvíce mladých Ukrajinců,“ zdůrazňuje Olha. „Počítáme s tím, že děti budou mít v Ukrajině budoucnost. K tomu potřebují jazyk. A kvalitní vzdělání.“ Učitelé musí být vyškoleni v práci s traumaty, vysvětluje Olena. Musí se vyrovnávat s mezerami ve znalostech, s výpadky školní docházky během bojů. A se společenskými předsudky. „Mnoho lidí – i na Ukrajině – si myslí, že každý, kdo momentálně žije pod ruskou okupací, to tak chce a je pro Ukrajinu ztracený,“ kritizují koordinační tým z neziskové organizace Znovu. „Ale na tamní žáky a učitele se musíme dívat individuálně. A proti tomuto stigmatu ve společnosti bojovat.“

„Neděláme si iluze,“ říká Olena. „Na okupovaných územích je mnoho prorusky orientovaných lidí. Ale jsou tam i proukrajinští a je to pro ně stále těžší a nebezpečnější. Musíme s nimi udržovat kontakt a mluvit o jejich realitě."

Anastasija Hladkich v Charkově vypráví o pracovním vyučování, kdy děti ukazovaly své obrázky z ruské školy. Jedna dívka hrdě představila výkres: dlouhá cesta vede k domu v dálce, na silnici leží přeškrtnutý Putinův obličej a vedle něj ukrajinská vlajka.

„Byla jsem v šoku,“ říká Anastasija, „kdyby to nakreslila a ukázala v ruské škole, mohla by mít velké problémy.“

júl 2024