Varšava – portrétní série  Vidana a její svéhlavost

Designérka a zpěvačka Vidana po ruské invazi v Ukrajině v roce 2022 uprchla z Kyjivu do Varšavy. Po depresích a panických atakách svoji zlobu přesměrovala do práce, aby uživila sebe a svého 6-letého syna. I přes neustálé výzvy si jde za svým snem, kterým je zpívat jazz, bojuje s pochybnostmi při výuce zpěvu a vytváří si stabilitu.

Levý břeh Visly, varšavská čtvrť Wilanów. Obývací pokoj soukromého bytu připomíná spíše nahrávací studio. Monitor nad mixážním pultem, stojany, desky odrážející zvuk. Nízká pohovka, vedle ní stojan se značkovým oblečením: bohatě se třpytící třásně kabátů, hadí korzetové tkaničky, rukávy vyšívané ornamenty. V rohu nad elektronickým klavírem trůní mikrofon. Žena sedící za ním je hudebnice, návrhářka a matka.

Jmenuje se Vidana. Před invazí Ruska v Ukrajině v roce 2022 vedla prosperující obchod s oblečením a spořádaný život v Kyjevě, před sebou měla jediný cíl: stát se jazzovou zpěvačkou. V únoru 2022 ji čekaly přijímací zkoušky na hudební akademii. Pak se všechno zhroutilo. Celý její život se vměstnal do dvou narychlo sbalených tašek. Nebála se ani tak o sebe, jako o svého šestiletého syna, který právě nastupoval do první třídy. Osm hodin zimy na maďarských hranicích, dva týdny hlubokého šoku ve Vratislavi, pak Varšava. Její přátelé hudebníci, Ukrajinec a Polák, se Vidany a jejího dítěte ujali, „na tak dlouho, jak budeš potřebovat“. Nebezpečí se v jejím těle ozývalo ještě dlouho: migrény, panické ataky, psychogenní problémy se zrakem a sluchem. Zpočátku pomáhala antidepresiva. A pak se dostavil vztek, velký jako atomová bomba.
  Vidana energii tohoto hněvu vložila do práce. K částce svých životních nákladů v Polsku musela přičíst další nulu, jenže nula se objevila i na jejích bankovních účtech. Vše, čeho v Kyjivu dosáhla, se zdálo být ztraceno. Podnikatelka, které se včera dařilo, bombardovali radami, aby se stala taxikářkou nebo rozvážela jídlo. Proto byla v euforii, když jí jeden zákazník náhle předal 500 eur jako nouzovou pomoc. Peníze šly rovnou do nákupu pracovního materiálu: štětce, barvy na látky, bavlněné košile ze second handů. Pomalovala je, zveřejnila je na Insta a poslala zákazníkům v taškách ze supermarketu. O pět, osm, deset triček později se objevila Vidanina nejvěrnější obchodní partnerka v Polsku, její maminka. Výroba se rozběhla. Práce bylo čím dál víc. Vidana dál pilně pózovala pro produktové fotografie, unavená k neuvěření.

Motor těchto aktivit byl jasně daný: přestěhovat se do vlastního bytu. Poskytnout osmiletému synovi bezstarostný život, který by přesahoval rámec toho nejnutnějšího. Uživit matku, jejíž příjem nyní závisel pouze na obchodování s designovým oblečením. Vidanino vyčerpání umocňovaly opakující se záchvaty paniky. Pak si vzpomněla na svůj sen o zpěvu a přihlásila se do sboru Varšavské univerzity. Zatímco Vidana zpívala slova polských písní mezi ostatními soprány, panika postupně ustupovala. Disciplinovaná a povznášející akademická hudba jí zprostředkovávala pocit klidu.

A pak konečně začal jazz. Po všem tom úsilí internetový obchod opět vydělával a Vidana zpívala. Zpívala při řízení nově zakoupeného ojetého auta, které si sama přivezla z Řešova (Rzeszówa) do Varšavy. Zpívala v soukromé hudební škole při přijímacích zkouškách, které úspěšně složila. Nyní nahrává své první singly. Usnadnilo jí to život? Naopak. Její dny jsou stále plné starostí, s ponurými rány a bezútěšnými večery. Ale nyní má Vidana na tuto melancholii osvědčený lék. Sedne si ke svému nástroji a cvičí hlas. Toto cvičení ji vytrhne ze zoufalství a vrátí zpět do reality.

Když jsou účty zaplacené a objednávky vyřízené, touží Vidana po domově: po malém městečku Šaškiv v Čerkaské oblasti. Dům jejích rodičů, který tam stojí, je plný osobních věcí a hřejivých vzpomínek. Návrat prozatím nepřipadá v úvahu. V Polsku se Vidana rozhodla uchovat si to, co má. Autentický design jí přináší finanční jistotu a udržuje ve spojení s ukrajinskou kulturou. Důvěra v synovu budoucnost zmírňuje její mateřské starosti. Dokonce i vybavení jejího bytu připomíná její dětský pokoj: Vidana sedí u klavíru, stejně jako tehdy. Její síla spočívá v tom, že sebevědomě vytváří rytmus svého života.

máj 2024