Inspirativní udržitelné projekty  Adaptace jako výzva

Od rozkvetlých polí na Zálúčí až po „lesní laboratoř“ ve Křtinách – sledujeme příběhy lidí, kteří svými projekty přetvářejí naši krajinu. Ukazují, že adaptace nemusí být jen bojem o přežití. Je to příležitost, jak znovu propojit přírodu, technologie a lidskou kreativitu. Globální oteplování v těchto projektech není pouze hrozbou, ale i příležitostí, jak utvářet udržitelný svět.

Klimatická změna už není vzdálenou hrozbou, ale realitou, která ovlivňuje životy milionů lidí po celém světě. Extrémní projevy počasí, jako jsou vlny veder, rekordní sucha, hurikány a záplavy, jsou čím dál častější. Stoupající hladina moří ohrožuje pobřežní města, nedostatek vody a degradace půdy zhoršují potravinovou bezpečnost v již zranitelných regionech a se suchem se setkáváme na vlastní kůži i v České republice. Ztráta biodiverzity, způsobená odlesňováním a změnami ekosystémů, navíc oslabuje přirozené obranné mechanismy planety. Tato realita podtrhuje naléhavost adaptace – mnohdy inspirativního a inovativního procesu, který není jen reakcí na současné dopady, ale také přípravou na ty, které teprve přijdou. 

Když se do krajiny vrací život

Když přírodovědec Martin Smetana poprvé obcházel rozsáhlá pole na Zálúčí u Blatničky na jižní Moravě, ležela před ním jen jednolitá masa orné půdy využívaná k intenzivnímu polnímu hospodaření se známkami vodní i větrné eroze. Krajina byla tichá jakoby bez života. Místo si dokázal představit jinak. „Keď sa naskytla možnosť tieto pozemky kúpiť, povedal som si: teraz je tá príležitosť s tým niečo spraviť a nereptať v krčme, ale urobiť reálnu zmenu v krajine,“ popisuje dnes již zemědělec Smetana. „Boli tu vysiate lúčne zmesi, ktoré sú druhovo bohaté. Už v tom prvom roku bolo vidieť, že sa sem vracia život. V okolí počujeme, ako sa ozývajú skřivani. Kúsok odtiaľto hniezdia čajky chocholaté.“ Na dříve monokulturním poli vysázel trnkové remízky, hluboce kořenící duby a hrušňové aleje, meze a divoce kvetoucí keře, které dnes tvoří útočiště pro ptáky, včely i ostatní hmyz. Jeho práce navíc inspiruje další zemědělce i obce.
S dopady klimatické změny se potýká nejen půda, ale i lesy – asi každý zná obraz rozpadajících se smrkových monokultur vlivem sucha i rozmnožení kůrovce. Namísto lesů jsme se tak na mnoha místech republiky mohli setkat s rozsáhlými holinami. Vyvstává otázka, jak během klimatické změny hospodařit s lesy? Mezi průkopníky nových adaptivních modelů hospodaření patří Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny. Na pravidelných pochůzkách a exkurzích po lese inspiruje nejen studující Mendelovy univerzity v Brně, pod kterou spadá, ale i lesníky*ce a hospodáře*ky, kteří se sem jezdí inspirovat ze všech koutů republiky i ze zahraničí.

Novější model, který podnik zkouší, je tzv. free-style, volný styl. Lesníci*ce se při těžbě snaží zachovat co největší rozrůzněnost – stromy různých druhů mají různý věk, různou výšku a rostou od sebe v různých rozestupech. I díky tomu by mohly být lesy odolnější. Stromy tvoří mozaiku světla a stínů, vidíme zde všechny věkové fáze lesa, celou lesní „rodinu“. Každý strom a každý metr čtvereční půdy je originální, což je výrazný rozdíl oproti smrkovým monokulturám, které připomínají víc pole s řádky než les. 

Otevřená mysl

„Školní lesní podnik je tu od toho, aby prošlapával nové cesty, vždy to tak bylo. Fungujeme jako lesní laboratoř a zkoumáme, jak co nejrychleji adaptovat současné lesní porosty na takové, které budou schopné fyziologicky i mechanicky odolávat klimatické změně. Chceme ukázat, že to jde jinak i přímo v terénu,“ říká ředitel podniku Tomáš Vrška, který zde působí od roku 2019 právě s vizí adaptovat lesy na klimatickou změnu.
Co je podle něj zásadní pro naplnění této vize? „Otevřená mysl. Chceme, aby se lesníci dokázali dívat do budoucna, pracovali s poznatky vědy o měnícím se klimatu, těžili z praktických zkušeností z minulosti, ale byli schopni opustit ty zkušenosti, které se neosvědčily,“ vysvětluje. „Pro les je také zásadní trpělivost. Nikam nespěchat. Vytyčit si směr a kráčet jím vytrvale. Doba se zrychluje, ale les roste stále stejnou rychlostí,“ dodává Vrška. Lesníci narozdíl od zemědělců výsledky své snahy během života neuvidí. To může být mentálně náročné a mnoho lesníků se tak podle Vršky může bát vybočit z vyšlapané cesty. „Stejně jako my se těšíme z lesů, které založili ještě Lichtenštejnové, tak si i naši vnuci snad jednou řeknou: to jsou krásné lesy. Já tomu říkám ,morální axiom lesnictví’. Bez něj bych to nemohl dělat.“

Adaptace jako výzva

Oproti mitigaci, jež usiluje o snižování emisí skleníkových plynů a zpomalování změn klimatu, se adaptace zaměřuje na přizpůsobení života a infrastruktury novým podmínkám. Funkční příklady adaptace v České republice již sedmým rokem shromažďuje Nadace Partnerství v soutěži o nejlepší adaptivní řešení – Adapterra Awards. A to nejen v kategorii krajina, ale i v kategoriích zastavěné území nebo budovy. Desítky realizací ukazují, jak se můžeme vypořádat s problémy, které přináší změna klimatu. 

Například ve městech nás v letním období sužují tzv. tepelné ostrovy. Ty vznikají, když povrchy jako asfalt, beton a zděné konstrukce akumulují teplo, které pak vyzařují do okolí. Takový stav je pro zdravého člověka „jen“ nepříjemný, ale seniory, děti a chronicky nemocné lidi může vážně ohrozit. Řešením může být dostatek zeleně, která by okolí ochladila. A protože k ochlazení dochází díky odparu vody, řadí se mezi adaptační opatření i chytré hospodaření s vodou.  

Nadace Partnerství se sama snaží jít příkladem – její sídlo, Vzdělávací a poradenské centrum Otevřená zahrada v Brně, nabízí již dvanáct let ukázku propojení různých adaptivních i mitigačních řešení. Jedním z vizuálně nejpůsobivějších prvků je tzv. zelená střecha pokrytá rozchodníky, trávníky a trvalkami. Po části střechy se mohou zaměstnanci*kyně či návštěvníci*ice centra procházet a pocítit především v parném létě na vlastní kůži jednu z hlavních předností tohoto typu střechy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ přispívá k ochlazování okolí. Zatímco z běžné ploché střechy většina vody odteče, ze zelené střechy se dešťová voda postupně odpařuje a zlepšuje tak místní mikroklima.

Údržba a optimalizaci spotřeby budov

Střecha další z budov centra je řešena jinak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ namísto rostlin jsou na ní umístěny fotovoltaické panely, které pokryjí zhruba čtvrtinu spotřeby elektřiny v areálu. Voda z této střechy stéká do podzemní nádrže o objemu 30 kubických metrů a využívá se ke splachování toalet, čímž se snižuje spotřeba pitné vody. Další zajímavostí je kořenová čistička šedé vody, která umožňuje ekologické čištění odpadní vody z umyvadel nebo sprch. Teplotu v interiéru v letním období pomáhá snižovat promyšlený systém zaclonění oken. Interiéry jsou i aktivně chlazené pomocí úsporných tepelných čerpadel typu země-voda (tedy s využitím geotermální energie).
„V průběhu roku vše měříme a vyhodnocujeme. A to nejen spotřebu vody, elektřiny a tepla v areálu, ale i odtoky dešťové vody, teploty střešních krytin podle barevnosti a dalších parametrů a v zelené střeše máme i teplotní čidla. Výsledky těchto měření prezentujeme na webu, na LCD panelu umístěném v zahradě a využíváme je i pro naše vzdělávací programy. Sdílením našich zkušeností chceme přispět k tomu, aby se města, obce, firmy i občané chovali šetrněji k životnímu prostředí,“ říká Martin Čech, specialista na zelené stavění v Nadaci Partnerství, který má již šestým rokem na starosti údržbu a optimalizaci spotřeby budov. 

Klíčová je podle něj vyváženost návrhu jednotlivých konstrukcí a technologií v budovách. „Adaptace i mitigace musejí jít ruku v ruce. Nemá cenu vybavit stavbu adaptačními opatřeními, pokud by zároveň budova svým nehospodárným provozem a spotřebou energií přispívala ke zbytečně vysokým emisím skleníkových plynů. Pokud použijeme kvalitní tepelně-izolační materiály, vhodné technologie, chytré řízení a přírodě blízká adaptační opatření, můžeme mít v budovách příjemné prostředí pro lidi například z hlediska vzduchu, topení, osvětlení, a navíc s nízkou ekologickou stopou,“ ukončuje náš rozhovor Martin Čech.

Adaptace jako příležitost

Ukazuje se, že adaptace na klimatickou změnu není jen souborem technických projektů, ale otevírá příležitost přehodnotit náš vztah k přírodě, k sobě navzájem a k tomu, jak zacházíme s dary přírody (jiným jazykem tzv. zdroji). Klimatická změna i nutnost přizpůsobení nás vybízejí k vytvoření budoucnosti, která se méně opírá o neomezenou spotřebu a více o spolupráci, obnovu a udržitelnou prosperitu.

Klíčem k takové transformaci mohou být inovace. Od technologických přes ekonomické, jako jsou nové modely sdílené ekonomiky, až po šetrnější zemědělské a průmyslové praktiky – každý nový nápad může být zárodkem systémové změny. Například decentralizovaná nebo komunitní energetika, která staví na obnovitelných zdrojích, nás nejen odklání od fosilních paliv, ale také posiluje komunitní soběstačnost. Podobně přístupy založené na oběhovém hospodářství mohou minimalizovat odpad a změnit způsob, jak vnímáme nakládání s materiály.

Klíčovou roli hraje také společenská spravedlnost. Adaptace na klimatickou změnu musí reflektovat potřeby zranitelných skupin a zajistit, aby přínosy nových opatření byly rovnoměrně rozděleny. To zahrnuje podporu regionů i skupin postižených změnou klimatu, zapojení komunit do rozhodovacích procesů a investice do vzdělávání, které umožní lidem aktivně se podílet na změně.

Tato transformace se ale netýká jen lidí. Aby byla udržitelná, musí zahrnovat celý živý svět. Posílení biodiverzity, ochrana přirozených ekosystémů a regenerace krajiny nejsou jen prostředky adaptace, ale také cestou k obnově rovnováhy mezi lidskou civilizací a planetou.

Výzvy jsou obrovské, od technologických a ekonomických překážek po politické a kulturní bariéry. Ale každá překážka je zároveň příležitostí k redefinici toho, co považujeme za normální. Transformace k udržitelnějšímu modelu není jen o přežití, ale o vytvoření světa, který bude spravedlivější, odolnější a smysluplnější – pro lidi i ostatní bytosti, se kterými tuto planetu sdílíme.

marec 2025