Stromy a válka  Jak stromy chrání Ukrajince

Příběh lvovských stromů je nejen o ztrátách a problémech, ale i o vzájemném působení a novátorských přístupech v oblasti rozvoje, ochrany a adaptace zelených ploch, o které se navzdory ruské agresi mohou Ukrajinci podělit se svými evropskými sousedy.

Zelené lvovské korzo

Podle propočtů Oleksandry Sladkové, náměstkyně ředitele ekonomického odboru lvovského magistrátu a někdejší vedoucí správy životního prostředí, roste ve Lvově okolo dvou milionů stromů. Některé z nich jsou 200 let staré, jiné byly vysazeny nedávno. Při výpočtech vycházela z rozlohy parků a počtu stromů na hektar, délky ulic a také z tvrzení, že ve městě je zpravidla dvakrát více stromů než obyvatel.

Historie výsadby zeleně ve Lvově sahá do konce 19. století. Tehdy císař Josef II. zrušil jezuitský řád a jeho zahradu, kde se dnes rozprostírá nejstarší lvovský park, předal obci.
  V roce 1855 se péče o park ujal ředitel lvovských městských sadů Karl Bauer, který přijel z Vídně, aby zde založil univerzitní botanickou zahradu a už tu zůstal. Park upravil v anglickém stylu. Především však naučil své následovníky, jak plánovat a pečovat o městskou zeleň. Jeho nejznámějším žákem byl Arnold Röhring, lvovský rodák, který v letech 1881–1913 působil jako inspektor městských sadů ve Lvově. Zahradník zakládal parky a sady s ohledem na okolní krajinu. Tak vzniklo zelené lvovské korzo, prstenec parků: obyvatelé města mohli během procházek přecházet z jedné zelené plochy do druhé. Tento prstenec se zachoval dodnes.

Sebepotvrzení prostřednictvím stromů

Po druhé světové válce se Lvov dostal pod sovětskou správu. Městská architektura nebyla zničená, proto se do ní příliš neinvestovalo. Sovětská vláda ovšem musela ukázat své úspěchy a majestátnost a činila tak prostřednictvím vysazování zeleně. V tomto období k prstenci parků přibyl Park kultury a oddychu a park Citadela.

V průběhu 50. a 60. let také probíhala výsadba zeleně na ulicích Lvova, na nichž stromy během války silně utrpěly, protože je obyvatelé města používali na vytápění. Zakládaly se školní a nemocniční zahrady – výsadba zeleně byla neoddělitelnou součástí architektonických projektů. Sedmdesátá a osmdesátá léta pak byla pro Lvov nejzelenějším obdobím. Tehdy většina dříve vysazených stromů vyrostla a byla v nejlepším stavu. Přibližně v této době ale také vznikl zárodek budoucích problémů.

Zelený chaos

Za Chruščova v mnoha městech vyrůstala nová sídliště s typickou panelovou zástavbou. Výsadba zeleně už ovšem nebyla součástí projektů, protože se podle úřadů jednalo o přepych. Obyvatelé paneláků proto sami začali okolí zaplňovat stromy. Často vybírali podle svého uvážení a bez jasné vize, jaké to bude, až stromy vyrostou. O několik desítek let později se stalo, že stromy vysázené příliš blízko k budovám a vedle sebe navzájem bránily insolaci a růstu okolních stromů. V devadesátých letech onomu zelenému chaosu nikdo nevěnoval pozornost, lidé měli přeci jen jiné starosti. Chaos se tak postupně rozšířil i do parků, parčíků i centrálních ulic, kde se o stromy kvůli nedostatku prostředků nepečovalo. „V té době jsem zrovna studovala. Pamatuju si, že když jsem si chtěla číst knížku v parku, nejčastěji jsem seděla na povalených stromech, které nikdo neodstraňoval. Parky byly bez osvětlení a laviček, nikdo je neudržoval. Stromy v ulicích si jen tak rostly, aniž by se o ně kdokoli staral/bez jakéhokoli zásahu. Devadesátá léta a začátek nového milénia byly obdobím, kdy se v oblasti výsadby prakticky nic nedělalo,“ vzpomíná Oleksandra Sladkova.

Motivace strachem

V roce 2008 Lvov zasáhla silná vichřice. Spousta stromů popadala a v centrálním parku padající větev poranila maminku s dítětem. Po této události začali obyvatelé města staré stromy a stromy rostoucí v blízkosti budov považovat za hrozbu. Tehdy se rozšířila praxe dekapitace (sesazení koruny) stromů, tzn. že jejich větve byly prakticky zcela ořezány a ponechány jen kmeny. Dekapitace postihla většinu stromů ve městě.
  V roce 2012 se za podpory německých odborníků realizoval ve městě projekt „Integrovaný rozvoj centrální části města“. Specialisté poukázali na katastrofální stav stromů, které kvůli ořezávání ztratily svou funkci, stromy totiž „pracují“ svými listy, nikoli dřevem. V projektním týmu pracovala urbanistka a krajinářská architektka Lenka Vojtová z Německa. Byla to právě ona, kdo předložil důkazy o špatné péči o stromy ve městě, také formulovala první poznatky ohledně správné údržby městské zeleně. Stalo se tak přibližně 10 let poté, co bylo provedeno první barbarské sesazování korun. Takto ošetřené stromy začaly odumírat.

Spolupráce a komunikace

Navzdory odumírání stromů, nebyly až do roku 2014 vysázeny žádné nové. První výsadbu (jednalo se o sakury) na jedné z centrálních a velmi frekventovaných ulic provedlo občanské hnutí „Zasaď strom“. V průběhu pěti let občanští aktivisté sháněli finance prostřednictvím sbírky, hledali zdravé sazenice ve školkách a radili se s odborníky ohledně jejich výsadby. Pak se toho konečně ujalo město.

Občanské hnutí za výsadbu stromů ve Lvově již nebylo potřeba, ale obyvatelé si už zvykli a sázení stromů si oblíbili. Aby se neopakovala situace, kdy docházelo k chaotické výsadbě zeleně, vznikl projekt „Chci zasadit strom“, který spočívá v tom, že městští specialisté pomohou vybrat místo a vhodný stromek, zároveň zajistí odborné provedení prací, a člověk, který projevil iniciativu, zaplatí cenu sazenice. Mnoho nově vysazených stromů má tak na sobě cedulku se jménem člověka, který přispěl na jeho výsadbu.

Stromy a válka

Jak vysvětlují odborníci, ve Lvově porážejí stromy v případě, pokud diagnostika ukáže, že jejich životnost nepřekročí 3 roky nebo že s vysokou pravděpodobností dojde k jejich poškození a mohly by zranit kolemjdoucí. Obvykle probíhá kácení postupně s následnou kompenzací. Tak tomu bylo až do roku 2022, kdy Rusko zahájilo rozsáhlou invazi na Ukrajinu.

„Loni, když jsme se připravovali na těžkou zimu, přijela do Lvova gruzínská zpěvačka Nino Katamadze. Vzpomínala na zimy v Tbilisi během války, kdy obyvatelé města vykáceli prakticky všechny parčíky a stromy v ulicích na zátop. Starosta byl tím vyprávěním natolik zasažen, že nařídil poptat dříví v lesnictvích, aby ho bylo možné v případě potřeby rozdávat lidem,“ vypráví Oleksandra Sladkova.

Tehdy se také městské zastupitelstvo usneslo, aby byly bezodkladně pokáceny všechny stromy, které podléhaly likvidaci na základě diagnostiky. Obvykle tento proces trvá rok, nebo dokonce dva. „V roce 2022 ale ve Lvově před zimou najednou porazili okolo 5.000 stromů. Vyvolalo to silnou vlnu kritiky ze stran občanů, ale mohu vás ujistit, že pokáceny byly jen ty stromy, které odpovídaly kritériím, ani o strom víc. Takto získané palivové dříví bylo částečně použito na snížení závislosti na zemním plynu, převážně však bylo uskladněno na příští zimu,“ říká úřednice.

Jak se daří stromům ve Lvově dnes

Zároveň v roce 2022 Oleksandra Sladkova díky přátelům z organizace „Polský institut stromů“ změnila svůj názor na nahrazovaní stromů ve městě. Zatímco dříve bylo cílem nahradit co nejvíc starých stromů novými, polští odborníci přišli s tím, že je lepší staré stromy co nejdéle zachovat, věnovat jim potřebnou péči a neustále zohledňovat rizika. Vždyť zeleň je tím, co pomáhá městu dýchat. V současnosti se městská politika péče o stromy nadále praktikuje navzdory válce.
     

Přirozená bariéra chránící lidi

Víme, že stromy čistí ovzduší, zachycují sluneční záření a nadměrnou vlhkost, a tím nás chrání před takovými následky klimatických změn jako jsou tepelné ostrovy, vlny veder, přehřívání ulic. Podle informací synoptičky Lvovského regionálního hydrometeorologického centra Oleny Smaljuch ve Lvově průměrná sezónní teplota vzduchu v zimě stoupla o 3 – 5 stupňů Celsia. Hodnoty průměrných letních teplot kontinuálně stoupají od roku 2015 a v letech 2018 – 2019 dosáhly svého maxima, když překročily klimatický průměr pro letní období (15,8 stupňů Celsia) o 3 – 3,6 stupně Celsia. Od roku 2007 se vlny veder během letních měsíců staly ve Lvově častější.

Problém tepelných ostrovů se netýká jen Lvova. Trpí jím většina větších evropských měst, zejména Litvy. V létě tamní obce hledaly způsob, jak ulevit obyvatelům od veder, například v Kaunasu rozmisťovaly oblouky s mlhovači. Vilniuská klimatoložka Viktorija Mačulite doporučovala lidem pokud možno odjet z města. Pokud to situace neumožňuje, tak se alespoň zdržovat v uzavřených klimatizovaných prostorách.

Jak v takových podmínkách „pracují“ stromy a další zeleň ve městě? Za prvé, listy stromů, keřů a ostatních rostlin zachycují ve městech polétavý prach, který je pro člověka nebezpečný tím, že se hromadí v organizmu a může způsobit celou řadu závažných onemocnění. Tento prach je produktem provozu aut se spalovacími motory, průmyslu, dieselových generátorů apod. Zeleň ve městě značnou měrou toto znečištění bere na sebe, čistí ovzduší, které dýcháme. Za druhé, čím větší je koruna stromů, tím víc zadržuje a pohlcuje škodlivé sluneční záření. Stromy a mnohovrstevnatá zeleň nás v kamenném městě chrání před tepelnými ostrovy.

V roce 2019 aktivista občanského hnutí „Příjemné město“ Yuriy Ter-Arutyunyan provedl pokus. Během jednoho z horkých srpnových dnů ve Lvově měřil pomocí infračerveného teploměru teplotu různých povrchů na slunečné straně ulice a ve stínu v blízkosti parku. Asfalt na osluněné vozovce byl rozpálený na téměř 54 stupňů Celsia a ve stínu stromů jen na 29,3 stupňů Celsia. Ve Vilniusu v létě tentýž experiment provedl tým portálu bendra.lt. Během jednoho z nejteplejších týdnu byly pořízeny teplotní snímky autobusových zastávek, aby bylo možné porovnat teploty ve stínu starých stromů a v místech, kde žádná zeleň není nebo tam rostou neveliké mladé stromky. Ukázalo se, že teplota vzduchu uvnitř zastávek se může v závislosti na přítomnosti stromů lišit až o 8 stupňů, ačkoli jsou od sebe zastávky vzdáleny nanejvýš jeden kilometr. Aby se tedy Lvov (a i jiná města) mohl co nejlépe přizpůsobit klimatickým změnám, je potřeba co nejvíce vysazovat novou zeleň a kde je to možné, zbavovat se asfaltu ve prospěch přírodních povrchů, míní místní koordinátor projektu nevládní organizace „Plato“ Mykola Rjabyka, který se věnuje otázkám změny klimatu, městské zeleně a zahradničení ve městě.

Za třetí, listnaté stromy zadržují vodu během srážek, což společně s další zelenou výsadbou chrání ulice před zatopením. Umělé povrchy jako asfalt, dlažba a dlažební kostky nemají schopnost pohlcovat vláhu. Stručně řečeno stromy mají přímý vliv na kvalitu a komfort života ve městě, na zdraví a blahobyt jeho obyvatel. „Stromy nic nepotřebují, leda aby jim lidé nepřekáželi,“ dodává Oleksandra Sladkova. „Nepotřebují lidi. Mohou růst kdekoli. Stromy dělají lidem velkou službu, když rostou ve městě. Je třeba se k nim chovat s úctou.“

november 2023