Rozmanitost života
Biodiverzita je rozmanitost všech živých organismů, biotopů a ekosystémů na zemi, ve vodě i ve vzduchu.
Téměř všude na zeměkouli biodiverzity ubývá. Od roku 1500 vymřelo na 600 druhů obratlovců, z toho 500 od roku 1900. Za posledních 100 let ubylo více ptačích druhů než za 3000 let předtím. Nevymírají však pouze druhy. Snižuje se i početnost jednotlivých organismů. Dnes žije na Zemi o 60% obratlovců méně než v roce 1970.
Proč není dobré, když na naší planetě ubývá zvířat a rostlin? Biodiverzitu je třeba chránit, protože druhově bohaté ekosystémy jsou stabilnější než druhově chudé a dokážou snáze vyrovnávat nepříznivé vlivy. Vysoká biodiverzita působí příznivě i na klima. Druhově bohaté subtropické lesy dokážou absorbovat dvojnásobné množství uhlíku nežli monokultury.Mořský ořech – nově i v Evropě
Působením člověka dochází stále častěji k šíření druhů do nových stanovišť. Jestliže tyto organismy v novém ekosystému nemají žádné predátory, mohou se přemnožit a vytlačit původní druhy. Pak mluvíme o „invazních druzích“.
Žebernatka Mnemiopsis leidyi, zvaná též „mořský ořech“, pochází z východního pobřeží USA. Do Evropy se pravděpodobně dostala v balastních nádržích nákladních lodí a rozšířila se pomocí mořských proudů. Stačilo jen několik málo zavlečených exemplářů. Od roku 2005 se silně šíří i v Severním a Baltském moři. Problém je v tom, že tato žebernatka požírá rybí jikry, rybí plůdky, a dokonce i mladé ryby.
Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), pohybující se ve výšce asi 400 km, obkrouží zeměkouli každý den zhruba 16×. Hraje důležitou roli ve společném mezinárodním projektu Ústavu Maxe Plancka pro behaviorální biologii.
Projekt Icarus si klade za cíl lépe porozumět globální migraci zvířat. Za tím účelem vědci vybavují zvířata (např. ptáky, netopýry, želvy nebo divoké kozy) na celém světě miniaturními vysílači. Tyto „tagy“ zaznamenávají údaje o chování zvířat a odesílají je na ISS, kdykoli přelétává nad místem, kde se zvířata zdržují. Anténa ve vesmíru dokáže v jeden okamžik zaregistrovat stovky signálů vysílaných celými hejny či stády. Poznatky o migračních přesunech zvířat slouží k výzkumu chování, k ochraně druhů, ale také ke zkoumání cest, jimiž se šíří infekční choroby. Jejich využití by dokonce mohlo napomoci předpovídání ekologických změn a přírodních katastrof. Veškeré údaje jsou zveřejňovány ve volně přístupné databázi Movebank.
Jaké jsou důsledky ubývání biodiverzity? Tuto otázku zkoumá „Jenský experiment“ na příkladu ekosystému trvalých travních porostů. Jedná se o jeden z největších světových experimentů z oblasti biodiverzity. Vědci pod vedením jenské Univerzity Friedricha Schillera dlouhodobě zkoumají změny druhového složení a jejich dopady na ekosystém. Za tím účelem bylo založeno více než 500 ploch, z nichž každá byla oseta až 60 různými druhy rostlin. Výsledky ukazují, že vysoký počet různých rostlinných druhů působí na ekosystém pozitivně. Druhově bohaté louky například lépe absorbují povrchovou vodu a jsou odolnější vůči suchu i vůči záplavám. Navíc mají příznivý vliv i na výskyt a rozšíření dalších druhů, třeba zvířat, která se zde usazují. Mnohé části ekosystému však na změny reagují pomalu – například zvýšení rozmanitosti půdních organismů bylo prokázáno až po čtyřech letech.
© Max-Planck-Gesellschaft
Změna klimatu ohrožuje korálové útesy. Zkoumání konkrétních dopadů přímo v terénu však doposud bylo velmi náročné. Proto tým oceánografů z Ústavu Maxe Plancka pro mořskou mikrobiologii vyvinul ponorný robotický systém HyperDiver, který je vybaven podobným optickým senzorem jako satelitní systémy sledující životní prostředí. Stav korálů lze určit na základě jejich barevného spektra. Základním principem systému HyperDiver je učící se algoritmus, tedy jedna z forem umělé inteligence. Samostatně rozpozná korály, řasy a houbovce. Výhodou je, že sběr dat nyní nemusí nutně provádět vysoce specializovaný mořský biolog. Poradí si kdokoli, kdo se umí potápět. Ponorný robot dodává nejprve hrubá data. Na souši pak proběhne jejich analýza a systém z nich automaticky sestaví mapy a zprávy.
Proč není dobré, když na naší planetě ubývá zvířat a rostlin? Biodiverzitu je třeba chránit, protože druhově bohaté ekosystémy jsou stabilnější než druhově chudé a dokážou snáze vyrovnávat nepříznivé vlivy. Vysoká biodiverzita působí příznivě i na klima. Druhově bohaté subtropické lesy dokážou absorbovat dvojnásobné množství uhlíku nežli monokultury.
Mořský ořech – nově i v Evropě
Působením člověka dochází stále častěji k šíření druhů do nových stanovišť. Jestliže tyto organismy v novém ekosystému nemají žádné predátory, mohou se přemnožit a vytlačit původní druhy. Pak mluvíme o „invazních druzích“.
Žebernatka Mnemiopsis leidyi, zvaná též „mořský ořech“, pochází z východního pobřeží USA. Do Evropy se pravděpodobně dostala v balastních nádržích nákladních lodí a rozšířila se pomocí mořských proudů. Stačilo jen několik málo zavlečených exemplářů. Od roku 2005 se silně šíří i v Severním a Baltském moři. Problém je v tom, že tato žebernatka požírá rybí jikry, rybí plůdky, a dokonce i mladé ryby.
Vesmírné pozorování zvířat
Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), pohybující se ve výšce asi 400 km, obkrouží zeměkouli každý den zhruba 16×. Hraje důležitou roli ve společném mezinárodním projektu Ústavu Maxe Plancka pro behaviorální biologii.
Projekt Icarus si klade za cíl lépe porozumět globální migraci zvířat. Za tím účelem vědci vybavují zvířata (např. ptáky, netopýry, želvy nebo divoké kozy) na celém světě miniaturními vysílači. Tyto „tagy“ zaznamenávají údaje o chování zvířat a odesílají je na ISS, kdykoli přelétává nad místem, kde se zvířata zdržují. Anténa ve vesmíru dokáže v jeden okamžik zaregistrovat stovky signálů vysílaných celými hejny či stády. Poznatky o migračních přesunech zvířat slouží k výzkumu chování, k ochraně druhů, ale také ke zkoumání cest, jimiž se šíří infekční choroby. Jejich využití by dokonce mohlo napomoci předpovídání ekologických změn a přírodních katastrof. Veškeré údaje jsou zveřejňovány ve volně přístupné databázi Movebank.
„Jenský experiment“
Jaké jsou důsledky ubývání biodiverzity? Tuto otázku zkoumá „Jenský experiment“ na příkladu ekosystému trvalých travních porostů. Jedná se o jeden z největších světových experimentů z oblasti biodiverzity. Vědci pod vedením jenské Univerzity Friedricha Schillera dlouhodobě zkoumají změny druhového složení a jejich dopady na ekosystém. Za tím účelem bylo založeno více než 500 ploch, z nichž každá byla oseta až 60 různými druhy rostlin. Výsledky ukazují, že vysoký počet různých rostlinných druhů působí na ekosystém pozitivně. Druhově bohaté louky například lépe absorbují povrchovou vodu a jsou odolnější vůči suchu i vůči záplavám. Navíc mají příznivý vliv i na výskyt a rozšíření dalších druhů, třeba zvířat, která se zde usazují. Mnohé části ekosystému však na změny reagují pomalu – například zvýšení rozmanitosti půdních organismů bylo prokázáno až po čtyřech letech.
Umělá inteligence na ponoru
Spolupracující partneři
|
|
