Tvář Země
Už mnoho tisíc let mění člověk Zemi. I první zemědělci už káceli stromy, aby získali místo pro pole a pastviny. Dnes využívá člověk asi 50 % celého zemského povrchu. Největší podíl (37 %) je využíván pro zemědělské účely.
Zejména intenzivní, průmyslově koncipované zemědělství má negativní důsledky pro krajinu, biologickou rozmanitost a hospodaření s vodou. Ale i jiné faktory natrvalo mění tvář Země. Ve městech, jako je Tokio, Sao Paulo, New York, Káhira nebo Šanghaj, žijí na velmi malé ploše miliony lidí. Svět protínají silnice a železniční tratě. A to, co po sobě zanecháváme – od mikroplastů až po jaderný odpad –, bude existovat i v době, kdy budou Zemi už dávno obývat další generace lidí.
Řeka ovlivněná člověkem
Antropocén znamená víc než jen změnu klimatu. Člověk svým jednáním mění celé rozlehlé krajiny. Jedním z příkladů je Mississippi, jedna z nejmohutnějších řek světa. Na své cestě dlouhé 3778 kilometrů protéká od severu k jihu celou střední částí Spojených států amerických a odráží ekologické, sociální, průmyslové a historické změny této oblasti. Dnes je Mississippi obrovský zemědělský a průmyslový koridor. Na březích této řeky se nacházejí radioaktivní pozůstatky těžby uranu, ropné rafinérie a obrovské ocelárny – ale také města jako St. Louis, které je dnes ovlivněno deindustrializací. Nejrůznější kultury tu zanechaly své stopy a promíchaly se, historicky vzniklé nerovnosti jsou dodnes patrné. V rámci interdisciplinárního projektu „Mississippi. An Anthropocene River“ (Mississipi. Antropocénní řeka) zkoumají němečtí a američtí výzkumníci společně tuto řeku jako ideální příklad změn, které na Zemi způsobil člověk.
© Haus der Kulturen der Welt/Max Planck Institute for the History of Science
Strukturní proměna – generační projekt
Řeka Emscher byla v 80. letech 20. století považována za nejšpinavější řeku v Německu. Protéká Porúřím – regionem, který byl v 19. a 20. století výrazně ovlivněn důlní těžbou a průmyslem. Podzemní kanalizaci zde dlouho nebylo možné vybudovat, protože v důsledku těžby uhlí docházelo opakovaně k propadání důlních děl. Špinavá voda byla tedy odváděna do řeky. Ta tehdy byla už jen páchnoucí stokou v betonovém korytě.
Před 30 lety začala renaturalizace řeky Emscher a mnoha jejích přítoků v Porúří. Přibližně polovina z 326 říčních kilometrů se mezitím už navrátila do svého přirozeného stavu. Dnes na březích řeky Emscher znovu žijí vzácní ledňáčci. Tato ekologická přestavba, která je celosvětově největším projektem svého druhu, stála přes pět miliard eur. Mnoho delegací ze zemí s podobnými problémy dnes přijíždí do Porúří, aby si z tohoto úspěšného projektu vzaly poučení.
Moře plastů
V regionu Almeria na jihu Španělska se pěstují miliony tun okurek, rajčat, paprik, avokáda a jahod a odtud se vyvážejí do jiných zemí – třetina z celého množství do Německa. Užitkové rostliny se přitom téměř vždy pěstují ve sklenících a uměle se zavlažují. V tomto „moři plastů“ o rozloze zhruba 350 km2 je téměř celá krajina pokryta plastovými plachtami. Pro živočichy nebo planě rostoucí rostliny tu není místo. Intenzivní zavlažování navíc vede k poklesu hladiny podzemních vod – území tedy dále vysychá. Také pesticidy a hnojiva přispívají k tomu, že zde mimo skleníky už téměř nic nežije.Řeka ovlivněná člověkem
Antropocén znamená víc než jen změnu klimatu. Člověk svým jednáním mění celé rozlehlé krajiny. Jedním z příkladů je Mississippi, jedna z nejmohutnějších řek světa. Na své cestě dlouhé 3778 kilometrů protéká od severu k jihu celou střední částí Spojených států amerických a odráží ekologické, sociální, průmyslové a historické změny této oblasti. Dnes je Mississippi obrovský zemědělský a průmyslový koridor. Na březích této řeky se nacházejí radioaktivní pozůstatky těžby uranu, ropné rafinérie a obrovské ocelárny – ale také města jako St. Louis, které je dnes ovlivněno deindustrializací. Nejrůznější kultury tu zanechaly své stopy a promíchaly se, historicky vzniklé nerovnosti jsou dodnes patrné. V rámci interdisciplinárního projektu „Mississippi. An Anthropocene River“ (Mississipi. Antropocénní řeka) zkoumají němečtí a američtí výzkumníci společně tuto řeku jako ideální příklad změn, které na Zemi způsobil člověk.
Rozsivky požírají plasty
Značné množství použitých PET lahví, tedy plastových lahví, vyrobených z polyethylentereftalátu (PET), se ve světě nerecykluje, ale končí na skládce. Velká část PET lahví se dostává do oceánů. Podle odhadů bude v roce 2050 v mořích dokonce víc plastu než ryb. Buněční biologové a bioložky v Marburgu zkoumají, jak lze mikroplasty ve slané vodě odbourávat. Už několik let je známo, že některé bakterie dokáží materiál PET rozložit pomocí enzymu zvaného PETáza. Ne však ve slané vodě. Marburští výzkumníci využívají pro své experimenty mořskou řasu rozsivku. Do tohoto jednobuněčného organismu vkládají na míru upravenou verzi bakteriálního genu, který obsahuje instrukci pro enzym PETázu. Vědci v laboratoři ukázali, jak lze mikroplasty z materiálu PET odstranit z mořské vody – cesta k efektivnímu technickému využití však bude ještě dlouhá.Strukturní proměna – generační projekt
Řeka Emscher byla v 80. letech 20. století považována za nejšpinavější řeku v Německu. Protéká Porúřím – regionem, který byl v 19. a 20. století výrazně ovlivněn důlní těžbou a průmyslem. Podzemní kanalizaci zde dlouho nebylo možné vybudovat, protože v důsledku těžby uhlí docházelo opakovaně k propadání důlních děl. Špinavá voda byla tedy odváděna do řeky. Ta tehdy byla už jen páchnoucí stokou v betonovém korytě.
Před 30 lety začala renaturalizace řeky Emscher a mnoha jejích přítoků v Porúří. Přibližně polovina z 326 říčních kilometrů se mezitím už navrátila do svého přirozeného stavu. Dnes na březích řeky Emscher znovu žijí vzácní ledňáčci. Tato ekologická přestavba, která je celosvětově největším projektem svého druhu, stála přes pět miliard eur. Mnoho delegací ze zemí s podobnými problémy dnes přijíždí do Porúří, aby si z tohoto úspěšného projektu vzaly poučení.
Spolupracující partneři
|
|
