Film
Kdo říká pravdu, bude viset

Snímek Naprostí cizinci se stal malým fenoménem evropské kinematografie. Úspěšného italského námětu se chopila mimo jiné i německá produkce: přečtěte si srovnání obou snímků od filmové historičky Alice Aronové.
 

Od: Alice Aronová

Italský scenárista a režisér Paolo Genovese (* 1966) je dnes stejně slavným jako jeho italský kolega Paolo Sorrentino (*1970) a stačil k tomu jediný příběh, který ve skutečnosti zažil jeho kamarád. Když měl přítel Paola Genovese nehodu na motorce, byla jeho přítelkyně nucena se postarat o jeho osobní věci a odnést je do nemocnice. Nahlédla přitom do přítelova mobilu a zjistila, že svého dlouholetého partnera vůbec nezná. Tak se zrodilo téma tragikomedie Naprostí cizinci (2016).

Scénář, pod kterým je podepsán Paolo Genovese spolu s dalšími čtyřmi kolegy (Filippo Bologna, Paolo Costella, Paola Mammini, Rolando Ravello), zachycuje večeři sedmi dobrých přátel. Díky nápadu odložit mobily během večeře na stůl, sdílet společně každou SMS a příchozí hovor poodkryjí tajemství o svém životě, což má za následek rozpad dávných přátelství i partnerských vztahů. Zdánlivě příjemný večer se promění v úplné peklo a blízcí lidé se stanou naprostými cizinci. 

Černá skříňka našich životů 

„Je to příběh o tom, jak strašně málo se známe a jak všechno, co je nám drahé a o co nám opravdu jde, sdělujeme místo svých blízkých svým mobilním telefonům. Ten film je i o tom, že je dobré neříkat si ani v rámci rodiny či přátelství všechno. Můžete s někým dvacet let žít, a přitom ho hluboce neznat. Občas poznáte člověka jen díky tomu, že ho dostanete do krizové situace; ta odhalí jeho pravou tvář. Ten telefonní přístroj je tím katalyzátorem, díky němuž se tam začnou odehrávat minipříběhy zrady, nevěry, absence loajality, nasazených masek… A ta tam je víra v toho druhého,“ řekl Paolo Genovese (1).
 
Celý příběh je zarámován atmosférou zatmění měsíce. Úplněk působí i na psychiku, člověk začne naplno podléhat svým citům a může být „odhalen“. Důležitou úlohu sehrává pozvání na večeři, příležitost vychutnat si večer všemi smysly, být spolu u jednoho stolu, kde se vždy probírají zásadní otázky.
 
„V Itálii, když máte někoho rádi, dáváte mu to najevo jídlem. Jídlo symbolizuje přátelství i lásku, proto je nejlepším místem pro blízká setkání jídelní stůl. Tam se dá sedět, dívat se sobě vzájemně do očí, a hlavně být spolu a povídat si – o čem chcete. Druhý důvod je technický: chtěl jsem, aby to byl tak trochu thriller: dejte na stůl svoji zbraň, v tomto případě svůj telefon, a stanete se rukojmím všech ostatních,“ prozradil režisér Paolo Genovese. (2)
 
Ve filmu sledujeme masivní stůl s osmi židlemi pro pozvané, ale nakonec dorazí jen sedm postav a osmá židle je prázdná, čeká na diváka, který je vtažen do děje a spoluprožívá hru na pravdu. V příběhu se naplno provalí staré křivdy, lži a přetvářka. Diváka až mrazí z odkrytých předsudků vůči homosexuálům, z genderových stereotypů, řeší se zde rovněž existenční krize středního věku, komplexy, nevěry a ztráta iluzí. Mimochodem i další snímek Paola Genovese drama Místo splněných přání (2017) se odehrává v jednom prostoru, kde tajemný muž vyzpovídává na baru kolemjdoucí a plní jejich neobvyklá přání. Mistrná sonda do života současných Italů poodkrývá jejich tužby a je založena na precizním scénáři a citu pro dialog. Děj je sevřen do jednoty místa a času, přesto je divák neustále překvapován a fascinován, co vše jsou lidé schopni obětovat pro své sny. Originální zápletku, cit pro psychologii postav, tempo i napětí, to vše nabídli také Naprostí cizinci minimalisticky zasazeni do omezeného prostoru luxusního bytu a času večeře.

Němečtí cizinci s větší dávkou humoru

Německá verze Téměř dokonalá tajemství (2019) je věrným remakem italské předlohy, jen se vyznačuje větším komediálním laděním. Večerní menu je sestaveno z mezinárodní kuchyně, které se hostiteli moc nezdařilo (oproti lahodnému italskému menu z původní verze). Je zde navíc posílen motiv krize rodičovství (zábavná postava bio otce Lea na rodičovské dovolené vyčerpaného výchovou dvojčat). V humorném duchu se nese i přidaný úvod (záběry na chlapeckou partu ústřední čtveřice hrdinů) včetně závěrečného bláznivého finále naplněného nadějí, kdy pro všechny zúčastněné (kromě jednoho rozcházejícího se páru) vše dobře dopadne.

Naopak italská verze pracuje s otevřeným koncem, divák je znejistěn, zda se hra s mobily během večera skutečně udála či nikoliv. Z úst italského hostitele Rocca zazní: „Protože jsme všichni křehcí, někteří víc a někteří míň, není dobré si s mobilem zahrávat.“ (3) A možná toto vyznění souvisí i s reálným předobrazem filmu, kdy režisér Genovese přiznal, že jeho přítel se sice po havárii s partnerkou rozešel, ale po čase se dal pár opět dohromady.

Pro německý trh adaptoval italskou předlohu německý scenárista a režisér tureckého původu Bora Dagtekin (*1978), který vystudoval scenáristiku na Filmakademie Baden-Württemberg a je znám sérií úspěšných komedií Fakjů pane učiteli (tři díly: 2013, 2015, 2017). Již předtím se osvědčil v žánru komedie, debutoval zábavným akčním snímkem Turecky snadno a rychle (2012), který vycházel z Dagtekinova stejnojmenného seriálu, jenž se na německé televizní stanici ARD objevil již v roce 2006. Na filmu Téměř dokonalá tajemství se podílel nejen jako režisér, ale i jako scenárista a producent. Bora Dagtekin natočil herecky a typově přesný konverzační film, nabitý nadsázkou, který v divákovi vyvolá emoce. Ve snímku opět zazářil herec rakousko-tuniského původu Elyas M’Barek (v postavě Lea), kterého Bora Dagtekin obsadil už do kultovní série Fakjů pane učiteli a do svého debutu.

Italský rekordman

Téma Naprostých cizinců se stalo společenským fenoménem, což potvrzuje i počet remaků po celém světě. V roce 2018 vznikl podle scénáře Paola Genovese jihokorejský a francouzský remake, v roce 2019 následovala polská a již zmíněná německá verze. V roce 2020 oslovila Paola Genovese americká produkce a připravuje se hollywoodský počin v jeho vlastní režii. Československá verze je již dotočena, scénáře se ujal Petr Jarchovský a v hlavních rolích se představí čeští i slovenští herci (v čele s Táňou Pauhofovou, Klárou Issovou a Martinem Hofmannem). Komedie pod názvem Známí neznámí je dějově posunuta do času silvestrovské oslavy, kdy se v pražském bytě sejde skupina přátel přivítat příchod nového roku. Kvůli pandemii byla premiéra filmu odložena na rok 2021.

Jak dodává Paolo Genovese k svému hitu: „Za poslední rok a půl jsme prodali práva na 21 filmových remaků do 21 různých zemí, čímž se Naprostí cizinci dostali do Guinnessovy knihy rekordů jako film s největším množstvím lokálních remaků v historii světové kinematografie. Ale zároveň jsou Naprostí cizinci, myslím, hezkým příkladem toho, že pro mezinárodně úspěšný film nepotřebujete slavné herce. Nemusíte jej ani točit v angličtině. Důležitý je příběh; ten musí být univerzální. Posadil jsem sedm postav kolem stolu a nechal je, aby si vytáhly svoje mobily a nahlédly do nich, to je vše.“ (4)
 
Poznámky 1, 2: Veronika Bednářová: Pocity se nepřekládají. Rozhovor s Paolo Genovese, Reflex 12 - 20, s. 45.
Poznámka 3: Citace z filmu Naprostí cizinci (2016), režie Paolo Genovese.
Poznámka 4: Veronika Bednářová: Pocity se nepřekládají. Rozhovor s Paolo Genovese, Reflex 12 - 20, s. 45.