© Matthes & Seitz Verlag, Berlin, 2021
V poslední době se často mluví o tzv. „fake news“ a existuje už i řada pojednání, které se snaží postihnout jejich podstatu a sociální funkce. Nicola Gess (literární vědkyně žijící v Basileji) raději hovoří o polopravdách. „Polopravdy jsou vyjádření, která se jen zčásti zakládají na skutečných událostech a zčásti pak na fiktivním obsahu.“ Polopravdy nejsou „pravdivé“, ale zároveň ani „nesprávné“ (principiálně nesprávné), ocitají se kdesi mezi tím; mají sice určitý pravdivý obsah, ten je však potlačený nebo překrytý. (Existují jisté paralely mezi polopravdami a ideologiemi, jež autorka také pečlivě pojmenovává, se zvláštním ohledem na filozofii Theodora W. Adorna.)
Jak a proč však dochází k „přetvoření“ pravdy? To není snadná otázka, každopádně prý existuje historická epocha, kterou lze označit pojmem „postfaktická rétorika“ a právě v té prý žijeme. (Pro názornost se lze v knížečce dočíst o novinářském hochštaplerství, o konspiračních teoriích kolem koronaviru a o rétorice pravicového směřování.) Součástí této etapy je především rozšíření sociálních médií a tíhnutí k populistické politice. Proč to ale má být tak nebezpečné? Polopravdy zřejmě existovaly vždycky; pokud jsou však určující pro celou epochu, dochází k hluboké „krizi fakticity“, která nakonec i podkopává samozřejmost demokratických institucí.
Autorka ovšem naznačuje mnohem víc: otřesení smyslu pro pravdu a realitu může vést k civilizačnímu rozpadu. Proto je toto drobné dílo tak významné.
Matthes & Seitz Verlag