Goethův dialog s chemií

Kofein, zapalovač a nevěra. Že byste si s těmito fenomény Johanna Wolfganga von Goethe nespojili? A přece s ním všechny souvisí. Goethe totiž ve svém životě nepoužíval jen řeč básní či politiky, ale také chemie. Tu často velmi dovedně ukrýval i do svých slavných literárních děl…
 

Od: Radek Chalupa a Karel Nesměrák

Červený lev a bílá lilie

„Tu červený lev, nápadník to drzý, / ve vlažné lázni s lilií byl spjat / pak z lože v lože hnáni oba brzy, / co výheň neustala žárem plát.“ Když Goethe líčí ve Faustovi sňatek červeného lva s bílou lilií, popisuje ve skutečnosti průběh chemické reakce oxidu rtuťnatého (červeného lva) s chloridem amonným (lilií) za sucha za intenzivního žíhání. Volbou slov navíc dokazuje vynikající znalost alegorie a krycích jmen tak typických pro klasickou řeč alchymie. Básníkovy verše jen potvrzují hloubku jeho zapálení pro alchymii a chemii, ze kterého se vyznává v autobiografii Z mého života: báseň i pravda. Naopak vytvoření umělého človíčka, homunkula, na jiném místě Fausta, zase představuje ohlas úspěchů chemie Goethovy doby, konkrétně Wöhlerova objevu možnosti syntézy organických látek. Ostatně dobrá znalost této přírodní vědy a jejích dějin je jedním z významných klíčů k pochopení celého díla. Faust je mimo jiné považován i za vyjádření Goethova pohledu na vývoj chemie.
  Dalšímu Goethovu dílu, ve své době proslulému románu Spříznění volbou, poskytuje chemie nejenom název. Autor zde chemickou teorii dovedně včlenil přímo do děje románu. Jeho hrdinové Eduard, Charlotta, Otto a Otilie tráví volný čas nejenom studiem chemie, ale spisovatel vnáší do jejich života erotické napětí právě na půdorysu jejich oblíbené vědy. Vznikající manželská nevěra se proto odehrává plně v souladu s tehdy nově zavedeným chemickým pojmem spříznění volbou (v moderní chemii se používá termín podvojná záměna). Podobenství mezi chemickým procesem a city hrdinů příběhu je dovedeno až na úroveň románové mikrostruktury. Předurčenost vzniklého milostného čtyřúhelníku k neúspěchu mohou chemikové i více než po dvě stě letech snadno dokázat jednoduchým laboratorním pokusem.
Spřízněni volbou | © Radek Chalupa, Karel Nesměrák

„Chemie je stále moje tajná láska“

Tato slova napsal básník v dopise z 26. srpna 1770 adresovaného přítelkyni Susanně Katharině von Klettenberg. Cestu k chemii mu paradoxně otevřela jeho dlouhá nemoc roku 1768, při níž mu lékař dr. Johann Friedrich Metz podal nejen alchymický lék, ale zároveň mu jako podpůrný prostředek doporučil četbu alchymicko-chemických knih. Pacient se nejenom uzdravuje, ale začíná se také aktivně zabývat chemickými experimenty. Jeho zájem následně prohloubují univerzitní přednášky z chemie, které navštěvoval během studia práv ve Štrasburku. V již zmíněných vzpomínkách v této souvislosti píše, že pokud jde o chemii „umínil jsem si, že budu velmi pilný“.
 
Chemie provází Goetha také během celého výmarského období, až do samého konce jeho života. Básník a státník zde s oblibou vyhledává společnost chemiků a všestranně podporuje bouřlivě se rozvíjející vědu. Jak dokazují jeho deníkové záznamy, využívá znalosti chemie i k posílení svého společenského postavení. Například v dubnu 1808 po tři dny předvádí ve svém domě výmarské elitě zbrusu novou elektrolytickou izolaci sodíku a draslíku. Hned první večer přichází sám vévoda, a jak Goethe poznamenává v deníku „zdržel se až do desáté“.

Goethe inspirující

Goethe zároveň stojí za emancipací chemie na Jenské univerzitě a vytvořením nadstandardních materiálních podmínek pro její výuku, které umožnily řadu významných objevů. Jeden z Goethem velkoryse podporovaných chemiků, Johann W. Döbereiner, mimo jiné objevuje roli platiny jako katalyzátoru a díky tomu vynalézá dodnes používaný zapalovač. Zároveň přichází s učením o triádách a stává se tak důležitým předchůdcem Mendělejevovy periodické tabulky prvků. Díky Friedliebu F. Rungemu, který byl předním Döbereinerovým studentem, bývá Goethe zároveň označován za spoluobjevitele populárního alkaloidu kofeinu.
 
Chemii se Goethe věnuje také během svých častých lázeňských pobytů v Českém království. Básník zde během sedmnácti návštěv strávil dohromady tři a půl roku svého života. Vedle léčebných kůr a společenského života se oddával také svým mineralogickým a geologickým zálibám, oběma ve spojení s chemií. Z Goethovy dochované korespondence navíc vyplývá, že u jenských chemiků nechával analyzovat západočeské minerální vody, stejně jako u nás nalezené minerály. V Chebu se také uskutečnilo setkání mezi Goethem a významným švédským chemikem Berzeliem. Během něj se věnovali nejenom diskusi o vulkanickém původu nedaleké Komorní Hůrky, ale také zkoumání minerálů z Goethovy soukromé sbírky. Berzelius při tom Goetha seznámil s dmuchavkou, nejslavnějším analyticko-chemickým přístrojem všech dob. A jak slavný chemik vzpomíná, básník „hořce litoval, že mu jeho léta brání v tom, aby se vyučil v používání tohoto přístroje“.

Poznámka autorů:
Použité úryvky z Fausta citujeme podle překladu Otokara Fischera. Citát z autobiografie Z mého života: báseň i pravda přinášíme v překladu Věry Macháčkové-Riegerové.