Strach z techniky
"Kritický pohled může vést k větší péči"

V Německu se do inovativních technických startupů investuje méně než například v USA. Je to znamení větší skepse vůči technologiím?

Od: Arne Cypionka

Pane Vatere, zavádění nových technologií vyvolává odedávna také obavy ze změn a jejich následků. Zaujímá počítačová technologie mezi dosavadními disruptivními technologiemi, jako je knihtisk nebo parní stroj, zvláštní postavení, například co se týče umělé inteligence – tedy strojů, které se mohou samy dále vyvíjet?

Proces strojového učení je v detailu v podstatě nenápadný – ale zároveň je to působivá technika. Naši předkové před 80 lety ještě ani netušili, že něco takového bude existovat. To vede k vytváření mýtů a ke vzniku obav, ale i k formulaci nadějí. Například, že umělá inteligence provede naši planetu klimatickou katastrofou lépe než jakýkoli člověk. Nebo že umělá inteligence se osamostatní a nás všechny na planetě zahubí. Když se podíváme do regálu se sci-fi literaturou nebo do kinotéky, tak to všechno už tady je, a ne teprve od včerejška. Něco takového lze najít už v éře romantismu, ve které vznikl příběh o Frankensteinovi, a objevuje se to každopádně i v rané historii kinematografie ve filmu Metropolis.

Jak oprávněné jsou obavy, že se Frankenstein stane brzy skutečností?

Stroje, které se mohou samy rekonfigurovat, nás už obklopují. Vedlo to snad k tomu, že máme najednou co do činění s inteligentními, antropomorfními androidy? Ne. Máme teď přístroje, k nimž nemusíme mít žádnou pomocnou sílu, která by neustále všechno přepínala. A máme přístroje, které například umějí provádět řady měření, aniž by u toho musel být přítomen nějaký expert resp. expertka. Naše technika je adaptivní. Nic víc, nic míň.

Pro laiky se však tyto stroje přesto stávají jakýmisi černými skříňkami. Laikové nemohou pochopit, jak přesně tyto stroje fungují. Nevede používání takových technologií potenciálně ke ztrátě společenské kontroly? Myslím zde například na prediktivní policejní práci („predictive policing“), při které mají algoritmy na základě dat předpovídat budoucí zločiny a ospravedlňovat preventivní policejní nasazení.

Prediktivní policejní práce je pokus o vytvoření prognostických nástrojů, které se výrazně opírají o data. Vězí za tím modely, které ukazují, jak lidé páchají zločiny nebo také ve které čtvrti bydlí pachatelé zločinů, které zločiny to jsou a jakým způsobem jsou páchány. Tyto charakteristiky mají konstruktérům a konstruktérkám strojů pomoci vytvářet určité předpoklady a odůvodňovat je. Tyto předpoklady lze vyjmenovat a jeden po druhém prověřit například s pomocí sociologických nástrojů, pokud jsou prezentovány transparentně. To ovšem znamená spoustu práce.
Christian Vater působil v oblasti speciálního výzkumu hmotných textových kultur a pracoval v různých startupech jako vědecký referent. Promoval v Heidelbergu s prací o Alanu Turingovi a umělé inteligenci ve filosofii | Foto: © Ute von Figura, Heidelberg Jak jsme na tom v tomto ohledu v Německu – dá si s tím někdo práci?

V Německu máme značně aktivní a velice seriózní organizaci Chaos Computer Club (CCC), která se těmito otázkami zabývá. Je zastoupena v každém odpovídajícím expertním grémiu Spolkové vlády a vystupuje i při veřejných slyšeních ve Spolkovém sněmu.

Právě organizace CCC však často varuje před zneužitím a riziky nových technologií.

Kritický pohled nemusí být destruktivní ani pesimistický – může také vést k větší péči.

Startupové podniky jsou dnes považovány za garanta rozvoje inovativních technologií. V porovnání se Silicon Valley však německá startupová scéna působí opatrněji. Jsme v Německu vůči novým technologiím skeptičtější?

U nás jsou především jiné struktury financování. V Německu není příliš mnoho hedgeových fondů, které by se specializovaly na investice do předstartovní fáze (seed-investment). Ty spekulují, že budou-li financovat deset malých startupů, tak jeden z nich bude mít dostatečně vysoký zisk na to, aby se všechny ostatní investice amortizovaly. V Německu jsou prvními investory do nového podnikání typicky spořitelny a národní banky. Vzhledem k tomu, že více méně spravují peníze společnosti, jsou opatrnými obchodními partnery, kteří do projektů neinvestují lehkomyslně.

Jedná se tedy spíše o strukturní problém.

A navíc o problém, který se často mění. Například univerzity tuto mezeru identifikovaly a samy teď investují prostřednictvím interních univerzitních inkubátorů, které poskytují podporu v první fázi od nápadu k plánování. Tato podpora je zcela nízkoprahová – inkubátory poskytují prostor, internetové připojení a poštovní schránku. V Německu je navíc mnoho hackerspaců, ve kterých je díky veřejné podpoře nebo sponzoringu k dispozici pro všechny zainteresované laiky špičková technologie současnosti, například drony nebo 3D tiskárny. A jako rozšíření hackerspaců existuje stále více coworkingových prostorů. Například v Darmstadtu vznikly kolem hackerspaců Lab3 a Hub31 kancelářské prostory pro první fázi založení startupu.